Omlouvám se, že je kapitola trochu déle, ale byla dlouhá a já neměla čas ji opravit. Snad se bude líbit, je tam i jedna... lechtivá část. 3:D

,,Heeej, poslouchejte mě všichni!" křikl na všechny táborníky Senbonzakura, aby je svolal dohromady.

,,Hmmm?" ozvalo se sborově a u Kageyoshiho se okamžitě utvořil hlouček zvědavců.

,,Ačkoliv to říkám velice nerad, všichni utvoří dvojice. V těch dvojicích pak vyjedeme do lesa a budeme hledat Hichiga i Zangetsua. Pořád za něj nesu zodpovědnost. Sejdeme se hruba za tři hodiny tady, je to jasné?" rozkázal černovlasý, jenž zrovna doklízel poslední zbytky po obědě, aby se vzápětí mohl vyhoupnout na svou osedlanou Geru.

,,My pojedeme spolu?" zajímal se Kuchiki, když ostatní odešli. Věděl totiž, že Senbon by ho pravděpodobně nejradši vynechal.

,,Jop, mi pojedeme spolu." 

,,Fajn," pousmál se mladší černovlásek, načež se ztratil ve stanu. Když se opět objevil, v ruce třímal pytlík plný kostek cukru.

,,Odkdy si na takovéhle vejlety bereš pytlíky cukru?" pozdvihl Senbon jedno obočí překvapením, pak se ale zasmál a rozešel se za svou Gerou. Druhý černovlásek ho následoval.

,,Chci být vždy připraven. Hlavně teď, když vím, jak to s Erzou je," pousmál se Kuchiki a když došel až ke klisně, cukr schoval za záda.

,,Hej, Kuchiki, víš, co si myslím?" ušklíbl se starší nad vzpomínkou toho, co viděl.

,,To vskutku nevím..."

,,Řekl bych, že se ti Ukitake do někoho zakoukal...," protáhl Senbonzakura zcela nevinně a čekal na černovláskovu reakci, jež ho teď zajímala víc než cokoliv na světě.

,,Taky sis všiml?" povytáhl obočí mladší, přičemž se na Kageyoshiho otočil.

,,Jenže ty si neviděl to, co já, zlato."

,,A copak to bylo?" zajímal se Byakuya.

Po těchto slovech doplul Senbonzakura k mladšímu, až stál až těsně u něj. ,,Po-li-bek, zhruba takový..." A s tím si bezostyšně přitáhl Kuchikiho rty k těm svým.

,,Vážně?" zeptal se Kuchiki, po obdržení dlouhého polibku. ,,Kdo by to byl řekl... Můj nejlepší kamarád a tvoje nejlepší kamarádka."

Senbon povytáhl koutek do svého typického šklebu, načež si neodpustil jeden polibek mladšímu na čelo. ,,Neliel je skoro jako moje sestra... to je vyšší příčka než jen nějaká kamarádka, nebo v našem podání přítel. Víš, příteli můj?"

,,Myslím, že si mě obohatil o nové vědomosti. Díky moc, strýčku Senbi," uculil se Kuchiki.

,,To jsem rád, ale zajímalo by mě, jak si tomu porozumněl....," zavrněl vyšší z černovlásků, nižšímu jednou rukou zajel do vlasů a své prsty jimi proplétal.

,,To si nechám jen pro sebe, hmm?"

,,Víš, měl si tomu rozumět tak, že ona je pro mě důležitější... než ty, spratku," šeptl mu Senbonzakura do ucha, k němuž se naklonil. Vzápětí se však rozesmál. ,,Jen žertuju. Ty jsi pro mě nejdůležitější na celém světě, Byaki. Pamatuj si to... napořád."

,,Budu... Protože já to mám naprosto stejně. Život bez tebe... bych si teď nedokázal představit..." usmál se na něj Byakuya a prohrábl si vlasy. Mírně zčervenal.

To staršího rozesmálo ještě víc. ,,Snad se předemnou nestydíš? No, když se červenáš už teď, asi bys změnil rasu na rudou, když bych s tebou spal." 

Vzápětí se však od mladšího odtáhl a vydal se ke svému koni, který už byl připravený na cestu. Jediný, kdo v táboře zůstal, byl Mizuiro, jelikož se mu udělalo špatně a někdo tábor hlídat stejně musel.

Byakuya, jehož barva už se vrátila do normálu, ho pomalu následoval až k Erze, která ho ihned zbystřila a začala se dožadovat sladkého pamlsku.

Jakmile byli oba dva v pořádku v sedlech, rozhlédli se po okolí. Všichni táborníci vzorně utvořili dvojice, ve kterých se rozjížděli do různých směrů. Senbonzakura je pozoroval ještě pozorněji, přičemž si tiše šeptal: ,,Matsumoto a Gin, Neliel a Ukitake, Tatsuki s Toshirem, Kira s Hisagim..."

,,Grimmjow s Ulquiorrou, Yumichika a Yachiru, strýček Senbi a spratek Kuchiki" dokončil za něj mladší.

,,Heee? Počkat, nemáme tady letos nějak moc chlapů? Sakra, to je divný...," dodal Senbon s podmračenou tváří. Ještě jednou si je všechny prohlédl. ,,Pravda. Minulý rok tady místo Grimmjowa a Ulquiorry byly Orihime s Hisanou... to mi připomíná, stále jsi zasnoubený? Nebo dokonce jsi už ve svazku manželském...?" otočil se na Byakuyu a pozdvihl obočí, přesto mu však cukaly koutky, aby se nerozesmál.

,,Zasnoubení sproštěn. Ale zajímalo by mě, co bys dělal, kdybych už.byl zadaný" zasmál se Byakuya.

,,Asi bych tě přerazil. A pak... no, nemluv o tom," odsekl mu na to Senbon jen, skoro jako kdyby tohle bylo citlivé téma. Společně pobídli koně a dali se do hledání. Delší dobu nikdo z nich nic neřekl.

,,Jsem zvědav, jestli to rajče medvědovité najdeme," prolomil nakonec ticho Kuchiki.

V tu samou chvíli však Kageyoshi zrychlil do cvalu, takže ho přes dusot kopyt neslyšel. Doufal ale, že se Hichigovi nic nestalo, když ho ten parchant Tensa tak zneužil.

Kuchikiho to nejdříve překvapilo, přesto se však rychle přizpůsobil. Pobídl Erzu patami a ona, s příslibem dostatku cukru, poslušně vyrazila. Zanedlouho Senbona s Gerou dohnali a vyrovnali s nimi krok.

,,Hej, Byakuyo," promluvil vážným tónem starší z nich, přičemž hleděl stranou tak, aby na něj neviděl. ,,Chci ti říct... pár věcí."

,,Hmm?" podivil se Kuchiki změně jeho tónu. Zajímalo ho, co chce starší říct.

,,Je to víc věcí... první je ta, že jakmile se zítra vrátíme na farmu, nachystám se a na několik dni zmizím."

,,A... kam? Proč?" zadrhl se mladšímu trochu hlas.

Senbonzakura se jen pousmál, ačkoliv to Kuchiki nemohl vidět, jelikož se sám díval stále stranou. ,,Musím jen... udělat něco, co je pro mě důležité."

,,Dobře," přikývl Byakuya, jenž Kageyoshiho stanovisko chápal. ,,A co to ostatní?"

,,Chtěl jsem... si s tebou promluvit o tom, co všechno ti... o mě Tensa navykládal," řekl Geřin jezdec, jeho hlas však zněl jinak, než jaký byl doteď. Sám Senbon se cítil špatně kvůli tomu, že se o něm Byakuya dozvěděl něco, co mu měl říct on sám, ale řekl mu to někdo jiný. Vyčítal si to.

Kuchiki se na něj překvapeně podíval. Nepočítal s tím, že by o tom s Kageyoshim mluvil. Netušil totiž, kolik pravdy na Zangetsuově řeči je.

Setrval mlčky, čekal, až starší začne.

Ten po chvilce opravdu promluvil, avšak jeho slova předstihl povzdech. ,,Co všechno... ti řekl?"

,,No... bylo toho hodně. Snažil se mě vyvést z rovnováhy. Netuším, co na tom bylo pravdy, protože...v tom lese jsem zjistil, že ti závidí. Snaží se tě napodobit..."

,,Řekni to narovinu. Co všechno ti řekl?"

Byakuya se, jako dnes.již mnohokráte, podrbal na hlavě. ,,Fajn... Povídal něco o Shinjim, o tvém tréninku vrhání nožů..."

,,Řekni to... narovinu," zavrčel Senbonzakura mnohem tvrdším tónem, chtěl totiž, aby Byakuya vypustil ze svých úst přesně to, co mu onehdá vyzradil Zangetsu. Potřeboval to slyšet přesně.

,,OK. Tvrdil, že jsi několik lidí zabil a s tím jeho kamarádem něco měl."

Jakmile to mladší vyslovil, Senbon mlčel jako zařezaný. Nevěděl, jak mu to říct, ale... ,,Je to pravda."

Kuchiki, který podobnou odpověď čekal, to přijal celkem dobře. Koneckonců, byl na takové věci zvyklý. ,,Dobře..."

,,Já... vyspal jsem se s ním. Vyspal jsem se s Hirakem. A... užíval jsem si to... a teď... si to nehorázně vyčítám. Byla to chyba," mluvil dál druhý černovlásek, úplně ignorujíc slova Erzina jezdce. ,,Nemám pro to žádnou omluvu, prostě... stalo se..."

,,Já to chápu... Minulost nelze změnit, takže se tím nebudeme zaobírat, co říkáš?"

,,J-já.... porušil jsem... svou přísahu, co jsem si dal... minulý rok," sykl Senbonzakura skoro ztrápeně, přičemž mu po tváři skanula osamělá slza. Nesnášel se za to, že Kuchikimu ublížil i přes to, že se navenek chová klidně. Tak strašně... ho to mrzelo, že to ani nedokázal vyjádřit slovy. Rukou si slzu opatrně setřel.

Vzápětí byla ovšem ona slza nahrazena druhou, jež tentokrát zachytil sám Kuchiki, který najednou zastavil a donutil tak Kageyoshiho ke stejnému skutky. 

,,Neřvu jako nějaká bláznivá manželka, takže se prosím netrap."

Senbon k němu zvedl své smutné oči, v nichž se odrážilo jeho vnitřní utrpení. Nevěděl, co by mu na to měl říct, proto hlavu opět sklonil, až mu před obličej přepadly dlouhé prameny vlasů. Očima doslova hypnotizoval přední rozsochu sedla.

,,Nebo bys byl radši, kdubych to udělal?" optal se ho mladší, snažíc se mu trochu pozvednout náladu.

,,Věřil bys, že i jo? Měl by si mě potrestat, můj pane...," zamumlal Senbonzakura, stále upínajíc svůj zrak na svůj kožený postroj.

,,Když po tom tak moc toužíš," povzdechl si Kuchiki a změnil hlas. ,,Jak si to jako představuješ, haa? Já tady sedím doma, pletu ti ponožky a vařím baklažánové plačinky, zatímco ty se někde flákáš."

,,Ale... když já baklažánové palačiny nerad...," snažil se Kageyoshi odporovat, moc platné mu to však nebylo. Koutky mu už cukaly od toho, že neměl daleko ke smíchu, jenže teď se smát nemohl. Ne teď.

,,Stejně je uvařit neumím. Ale kávu ti klidně udělám," pousmál se Byakuya. Nic jiného taky udělat nemohl. Nechtěl, aby byl Senbi smutný a vyčítal si to. Nemohl za to. Pokud by tady měl být někdo naštvaný, tak mladší černovlásek. Ten ovšem všechny záporné pocity eliminoval již v zárodku, když mu tuhle informaci Kageyoshi potvrdil na tom plácku, kde strávili minulou noc.

Znenadání však Senbonzakura mlčky ze své kobyly slezl a posadil se na zem.

Kuchiki Erzin hřbet taktéž rychle opustil a přemístil se ke staršímu. ,,Jsi v pořádku?"

,,Jo," přikývl, načež sebou zatřepal, až se jeho vlasy zmítaly ze strany na stranu. ,,Jen se mi nějak zamotala hlava."

,,Snad ne ze mě?" pozvedl Byakuya laškovně obočí.

,,No... uhm... nejsem si... jistý...," šeptal starší co nejtišeji, byl totiž přesvědčen, že přesně to byl ten důvod, ale nechtěl svého milovaného svými slovy ranit. Už tak mu dost ublížil, nemusel mu obližovat ještě víc.

Byakuya jeho odpověď přešel a sedl si vedle něj. ,,Dáš si kostku cukru?" zajímal se, když vytáhl pytlík s pamlskem.

Senbonzakura jen zavrtěl hlavou, neměl na sladké chuť, i když si ho obvykle dával s radostí. S povzdechem se položil na záda do měkké trávy, jenž je všude obklopovala. ,,Omlouvám se."

Byakuya, jenž právě pár kostek věnoval své klisně, si opět povzdechl. ,,Neomlouvej se pořááád..."

,,Kdyby mě tehdy otec poprvé doopravdy zabil, měl bys ode mě teď pokoj."

,,Tak to bych teda neměl," zavrčel Kuchiki,přičemž sebou naštvaně plácl vedle staršího. ,,A něco takového se už nikdy nepovažuj říkat."

Senbonzakura si jen povzdechl a zavřel oči. Vzápětí se ale otočil k mladšímu zády. ,,Gomen.."

,,Ty jedno mango...," postěžoval si znovu mladší, potom si ale položil hlavu na jeho rameno.

,,Co to sakra dělám?!" vyjekl Senbon znenadání a prudce sebou trhl. Hned na to se vyhoupl do stoje a následně vyskočil na Geru opodál. ,,Na tohle nemáme čas, musíme najít Hichiga!"

,,To je správná řeč. Lepší než tady depkařit," zamumlal si pro sebe mladší a následoval jeho příklad.

Další dobu už cválali skrze les, až je nakonec starší opět zarazil.

,,Co se děje?"

,,Jak je to zhruba dlouho, co jsme vyjeli?" optal se ho Kageyoshi, jenž na něj upřel svůj roztomilý pohled. ,,Říkal jsem sraz za hodinu, ne? Nebo za dvě?"

,,Říkal jsi sraz za tři hodiny," opravil ho Byakuya, přičemž koukl na své hodinky. ,,Zbývá třicet minut."

,,Fajn. Měli bysme se vrátit a zjistit, jak jsou na tom ostatní," rozhodl Geřin jezdec, přičemž na mladšího kývl a svou kobylu pobídl.

,,Rozkaz," zamumlal Kuchiki a taktéž se rozjel, pp vzoru staršího.

Po delší době, co beze slova cválali skrze les, jenž už si Senbon dokázal zapamatovat, konečně dorazili do tábora. Tam na ně ale čekalo nehezké překvapení, aneb Tensa Zangetsu sedící u doutnajícího ohniště. Jakmile se dostal na obzor staršímu černovláskovi, podrážděně zafrkal.

Byakuya, který ho taktéž ihned zpozoroval, na chvíli překvapením ztuhl. Poté se ale rychle vzpamatoval a dělal, že ho to vůbec nevyvedlo z míry.

Když následně odstrojené koně odvedli do ohrady, zjistili, že tam mezi koňmi pobíhá i Hichigo, což se Senbimu výrazně ulevilo. Vážně nechtěl Kisukemu vysvětlovat, že ztratili koně. Pak se vrátili k ostatním, kde se zrovna zuřivě debatovalo o tom, co se bude dít odpoledne.

,,Zahrajeme si hru!" hlásal se smíchem Ukitake a ruku měl přehozenou kolem Neliiných ramen.

Jiní mu ale zase odporovali stylem: ,,Jdeme spát!"

,,Hlasuju pro spánek," zvedl ruku Kuchiki, který hned vzápětí zívl.

,,To je bez problému, ale v tom případě potřebujeme soukromý stan míle daleko, aby tvoje steny nebyly slyšet," ušklíbl se kolemjdoucí Senbonzakura, načež mladšího poplácal po hlavě.

,,Heee?!" podivil se Byakuya, kterému to v první chvíli nedošlo. Téměř hned na to si to však uvědomil a zrudl jako rajče medvědovité.

,,Už zase myslíš na úchylárny?" ozval se od ohniště hnědovlásek, který se, jako vždy, šklebil od ucha k uchu. 

Kageyoshi se jím ale nenechal rozhodit. ,,Už zase mě zkoušíš napodobovat...?" 

Po tomto mladší ztichl a hlavou trhl prudce na stranu. Chtěl mu na to něco peprného odseknout, přesto však přemýšlel o Byakuyovi, který nejspíš staršímu černovláskovi všechno vyžvanil.

,,Vůbec, jakou hru jsi chtěl hrát, Uki?" obrátil Kuchiki svou pozornost k bělovláskovi, jenž byl ignorován všemi kromě Neliel.

Bělovlásek se chvilku zamyslel, přičemž vzhlédnul k obloze. ,,Já ti ani nevím. To Senbi včera prohlašoval, že uspořádá ještě další líbací hry, ne?"

Byakuya jmenovaného probodl pohledem. ,,Tak v tom případě, cos vymyslel, Sherlocku?"

,,Ale, ale snad bys nám nežárlil?" vyplázl na mladšího starší černovlásek jazyk, což vypadalo dost komicky. Je ale pravda, že to slíbil, takže by to měl dodržet. Společně s vymýšlením nějaké aktivity si mnul bradu a tvářil se strašně důležitě, nad čímž tábornice téměř slintaly.

,,Jsem zvědav, co vymyslíš..."

Přesně to chtěl Geřin majitel slyšet. Po jeho slovech úlisně pozvedl koutky. ,,Dámy? Kdo by byl pro... svlékací flašku...? Když už máme to léto, hezké počasí, teplo..."

Všem dívkám se zatajil dech, načež se ozvalo několikero pištění.

Kuchiki se v tu chvíli málem zadusil, nic však neřekl, jen povýtáhl obočí. Věděl, že se ho Senbon snaží naštvat, takže svou reakcí by mu akorát nahrál do karet.

Rozruch vzal Kageyoshi jako souhlas. ,,Ale! Uděláme to trošku... netradičně. Uděláme to... po dvojicích, ale ty budou rozlosované. Jakmile někdo z dvojice nebude schopný splnit úkol, nebo nebude chtít, ten druhý mu bude moci vysvléknout libovolný kus oblečení. Chápeme všichni?"

Byakya, toho dne již podruhé, zvedl ruku. ,,Je účast povinná?"

,,To se uvidí. Pokud bude chtít hrát víc než polovina, tak ano." Vzápětí se Senbonzakura zadíval na hlouček lidí kolem ohniště. ,,Kdo by chtěl hrát?"

K jeho překvapení všichni, kromě Ulquiorry, zvedli svou ruku do výše.

Další, kdo nezvedl ruku, byl Byakuya. Opravdu neměl chuť se přede všemi svlékat. Navíc také mohl skončit ve dvojici se Zangetsuem.

,,Fajn... jdu připravit losy se jmény. Nemá náhodou někdo v zásobě Uraharův klobouk? Teď by se nám hodil," oznámil nejstarší z nich a odebral se do svého stanu, na tváři s lehkým úsměvem.

Kuchiki si povzdechl, takovouhle hru vážně neměl zapotřebí. Ale jak staršího černovláska znal, byl si jistý, že zapojí i ty, co hrát nechtějí. A nemýlil se.

Za několik minut už dával Senbon každému vybrat lístek z Kisukeho klobouku, který měl čirou náhodou v batohu, avšak všichni si vybrali jen jeden papírek a to se zavřenýma očima, tudíž si nemohli vybrat, koho chtěli. Samozřejmě bylo uvnitř i Senbonzakurovo jméno, které si, celá šťástná, vytáhla Rangiku.

Byakuya, naopak celý nešťastný z toho, že musí hrát, losoval až mezi posledními. S úlevou zjistil, že ve dvojci bude s Juushirem, a ne se Zangetsuem. S oním hnědovláskem skončil chudák Ulquiorra.

,,Takže... dvojice, posaďte se vedle sebe, ať vidím, kdo skončil s kým," rozhlásil nejstarší černovlásek, mezi čímž doběhl do stanu pro jednu, vlastně dvě, důležité věci. Když se vrátil, zeptal se ještě: ,,Je tu někdo, komu je méně než osmnáct?"

Nikdo z přítomných se nepřihlásil, tudíž Kageyoshi usodil, že všichni už plnoletí jsou. Páry si posedaly vedle sebe, někdo nadšený ze spěho společníka, někdo již méně. Kuchiki byl rád, že je ve dvojci právě s Juushirem. Bělovlásek byl totiž jeho nejlepší přítel, takže to ani jednomu problém nedělalo.

,,Kuchiki? Na, pořádně si lokni, jinak tady asi umřeš...," vrazil Senbon mladšímu jednu lahev vodky, přičemž se usmíval oh ucha k uchu a sám se napil z druhé flašky, jež měla stejný obsah. Pak ji ale zašrouboval a podíval se po rozložení přítomných. ,,Takže... Tensa a Schiffer, Tatsuki a Mizuiro, Neliel s Yachiru-" 

Odříkávání nemohl dokončit, protože místo něj začal mluvit Byakuya. 

,,Hisagi a Grimmjow, Kira a Toshiro, Gin s Yumichikou, já a Ukitake, ty s Rangiku," dokončil za něj, přičemž láhev odložil se slovy, že radši ne, neboť se opije velice rychle.

,,Děkuji ti, mami, já mluvit vlastně neumím," podotkl starší hlasem přetékajícím kousavé ironie, přičemž se posadil k ostatním do kruhu. ,,A ještě jedna věc. Pokud nebudete chtít, aby vám váš partner sundal nějakou věc, musíte mu to náležitě... oplatit. Musíte ho políbit. Ale většina už tyhle pravidla zná, ne? Hrajeme to každý rok, viď, Rangiku?" zasmál se pak plavovlásčiným směrem.

,,Za málo," ucedil Kuchiki, jemuž se tahle hra moc nelíbila. Nicméně, už do ní byl vtažen, takže se nedalo nic dělat.

,,Kdo chce, může se napít, ale ne, že vypijete půlku naráz! Takže... začnu," ujal se hlavní role Senbonzakura a na místě, kde nebyla moc vysoká tráva a bylo to vhodné místo pro točení téměř plné flašky, onu vodku roztočil.

Ona flaška se po chvíli točení zastavila, přičemž ukázala na první oběť - Ulquiorru.

,,Takže... pravda, nebo úkol?" otázal se Senbon vyvolaného, který ho podezřívavě sledoval. 

,,Pravda...," pravil po chvíli přemýšlení Ulqi, který nehodlal úkol od téhle potrhlé party riskovat

Tomu se první usmál. ,,Nom... tak nám odhal, jaké city chováš k Grimmjowovi. Miluješ ho?"

,,Řekl bych, že... jo," podepřel si hlavu Schiffer, snažíce se skrýt červeň, jež byla na jeho bílé tváři hodně vidět. Poté hmátl po lahvi a znovu ji roztočil.

Její hrdlo skončilo namířené na usměvavého Mizuira, který nečekal, než Ulquiorra promluví, rovnou řekl: ,,Úkol."

,,Nějaký nedočkavý, ne?" povytáhl Ulquiorra obočí a zamyslel se. Nechtěl dát Mizuirovi úkol, který byl jemu samotnému proti srsti.

,,Já nevím... tak třeba... doběhni k řece a zase zpátky."

Mizuiro jen kývl, zvedl se a po chvilce už byl zpět, ani se nezadýchal. Trochu se z láhve napil, čímž mírně snížil hladinu alkoholu, ale pak ji roztočil.

Ta ukázala na Senbonzakuru, přičemž se Rangiku začala culit. Těšila se, že bude černovláskovi možná moci svléci kus oblečení.

Ten chvilku přemýšlel, co si vybrat. Nakonec se však rozhodl pro: ,,Úkol."

,,Ták, Senbone, co bychom ti dali?" přemýšlel nahlas Mizuiro, jenž se v takových hrách přímo vyžíval.

,,Už to mám. Ty teď půjdeš, a dáš pusu osobě, která dnes natropila nejvíce rozruchu."

V Senbonzakurovi by se krve nedořezal, celý úplně zkoprněl. Došlo mu, že má na mysli Tensu. Jenže... to by bylo odporné, to nemohl udělat!

,,Já-"

,,Ale, ale, copak, Senbíku?" zašklebil se na něj Zangetsu, který si to náležitě užíval. ,,Nemáš dost odvahy? No, já si to myslel..."

To ale zasáhl Senbonovo citlivé místo. Ten jen přivřel vražedně oči a pozvedl koutky. Dvěma velkými kroky se dostal před hnědovláska, který už byl na nohou, a po krátkém zaváhání mu svou rukou zajel skrz vlasy až na týl, za který si ho přitáhl k sobě. Jejich rty se před zraky všech spojily.

,,Ale, ale, teď jsem měl na vlastní kůži možnost pocítit, že Hirako nelhal. Jsi vážně beznadějný případ," zašklebil se po ukončení polibku Zangetsu a následně se, stále s úšklebkem na tváři, znovu posadil.

,,Hmm... dobře líbáš... je poznat, že v tomhle oboru jsi už zběhlý. Nejspíš nebudeš tak nevinný, jak se snažíš tvrdit...," podotkl Senbonzakura jízlivě a též se vrátil na své místo. Pohledem se však vyhýbal Byakuyovi. To se mu však moc dlouho nedařilo, jelikož další otočení flašky vybralo právě jeho.

,,Úkol," rozhodl se Kuchiki po chvilkové odmlce. Věděl totiž, že přesně tohle Kageyoshi nechce. Vzal to tedy jako způsob pomsty za to, že byl donucen hrát.

Avšak staršímu černovláskovi bylo jedno, co si druhý vybere, pro obojí měl připraveno něco... speciálního. ,,Vyber si libovolnou osobu.... a tu polib. A chovej se při tom jak nějaká laciná děvka..."

Byakuya po něm šlehl naštvaným pohledem, neboť tohle bylo naprosto proti jeho gustu. Hrdost, které si velice cenil, mu ovšem nedovolovala ustoupit.

Podle zadání úkolu se naklonil k Juushirovi vedle sebe, nikoli k Senbimu, kterého by si vybral při normálním polibku. Přesunul se až těsně k bělovláskovi, přičemž mu napasoval své koleno do jeho klína a sám se kolem něj obtočil jako nějaký had. Svými rty pomalu přejel po jeho krku až nakonec skončil na jeho rtech.

Ukitake na něj zděšeně hleděl a když se od něj mladší odklonil, hlasitě zalapal po dechu. Senbon se jen uculoval.

,,Promiň, Ukitake, že jsem takhle využil Byakuyu, ačkoliv tomu to ani nedošlo, ale chtěl jsem, abys věděl, jaký je rozdíl mezi tím, když líbáš mou sestru, a když líbáš mého přítele," podotkl Geřin majitel a s úšklebkem se na dva přátele díval. Zajímala ho reakce jak bělovlasého, tak černovlasého.

Kuchiki si jen hlasitě odfrkl a sáhl po lahvi alkoholu před sebou. Věděl sice, že by neměl, protože když se opil naposledy, nedopadlo to dobře, ale měl takový pocit, že to dnes ještě bude potřebovat. Poté, když v něm hodná dávka tekutiny zmizela, flašku roztočil.

K jeho smůle skončila namířená opět na Senbonzakuru, který se na něj shodou náhod ani nepodíval. ,,Úkol."

Mezitím Neliel, jenž seděla kousek od bělovlasého, ho silně praštila, až na ni vyjeveně zamrkal. ,,A já za to asi můžu, viď?!"

,,Bože, jestli dnešní večer ve zdraví přežiju, bude to zázrak," zamumlal si pro sebe neslyšně nejmladší z přítomných černovlásků. ,,No, myslím, že když se ti to tak líbilo, mohl bys znova políbit Zangetsua."

,,Hele, já neřek, že se mi to líbilo," ohradil se Senbonzakura, jehož jeho úkol naštval. Ale tentokrát se rozhodl, že ho plnit nebude. ,,Odmítám. Matsumoto? Je řada na tobě..."

Plavovláska přímo zazářila štěstím, neboť se jí dostalo přesně toho, čeho chtěla. S úsměvem se pomalu přiblížila až těsně ke Kageyoshimu a hbitýma rukama mu stála tričko, čímž zcela neúmyslně odstranila i jeho gumičku z vlasů, jejichž prameny mu teď splývavě padaly na ramena i na odhalenou, vypracovanou hruď.

Byakuya jen pokrčil rameny, to, že starší odmítl, ho ovšem zahřálo na duši. Pohodlně se posadil a sledoval, jak černovlásek láhev znovu roztáčí.

Dalších několik kol mezi sebou táborníci plnili úkoly, odpovídali na otázky, a dokonce několik lidí i odmítlo, proto se hromádka oblečení čím dál zvětšovala, kdežto obnažených těl bylo víc a víc. Matsumoto, na kterou zatím nepřišla řada, celou dobu čichala k Senbonovu tričku, které bylo cítit po její velké lásce. Avšak ani si nevšimla, že po ní delší dobu pokukuje Gin, který už sám byl bez svršku.

Kuchiki, ze všech nejvíce rafinovaný, přišel pouze o boty, ponožky, hodinky a podobné věci. Tričko i kalhoty měl stále na sobě, takže byl v relativním klidu. V krvi už ale měl, alespoň na své poměry, vysokou hladinu alkoholu a cítil, že za chvíli překročí svou hranici.

Vzápětí však na něj přišla řada. K jeho smůle od Senbonzakury, který na sobě už měl pouze kalhoty, což byl jeden z jeho obvyklých stylů. ,,Tak, Byaki, copak si dáš?"

,,Úkol?" černovlásek svou odpověď prezentoval jako otázku.

To staršího potěšilo. Založil si ruce, o něž opřel svou hlavu, a s úsměvem, který byl upřímný, ale Kuchikimu to tak nepřipadalo, řekl: ,,Dokaž mi, že mě miluješ."

Byakuya měl na jazyku sarkastickou poznámku o tom, že brokolice by si takhle vyskakovat neměly, tu ovšem spolkl. Poté se přesunul ke Kageyoshimu, kterého objal, jak nejpevněji dokázal, až měl pocit, že ho udusí. Následně mu věnoval dlouhý a opravdový polibek na rty, kterými se pak otřel o jeho ucho: ,,Udělal bych pro tebe cokoli. Klidně se i převlékl za princeznu."

Senbonzakura, který už měl také hodně upito, jen zavrněl. ,,A to i tehdy, když bych byl hledaný kriminálník....?"

,,I kdybys byl celosvětový záporák číslo jedna."

Po těchto slovech už Senbonzakura dál nemohl. Lehce se třásl, přesto se však jen naklonil blíž k Byakuyovu oušku. Promluvil však tak, aby to nikdo jiný nedokázal zaslechnout. ,,Hmmmm... co to tady ukončit...? Ani nevíš, jak mě vzrušuješ... spratku."

,,Mám pocit, že by stačil ještě jeden lok a už bych začal provádět pitomosti," souhlasil Kuchiki.

,,Tak to abych ti jich ještě pár donutil vypít...," uculil se starší, načež od sebe Byakuyu odstrčil, aby se sám mohl napít.

,,Pokud za mě chceš zodpovídat, tak klidně," odtušil Kuchiki.

Senbonzakura si jen povzdychl a zvedl prázdnou flašku. ,,Ták, lidi, končíme. Je tady někdo, kdo pil hodně málo? Kdybych měl v tomhle stavu dělat večeři, asi bych se dokázal i přizabít... příště nesmíme pít odpoledne."

Jediný, kdo zůstal s čistým štítem, byl Ukitake, který se ochotně zvedl a přesunul se do stanu se zásobami. Byakuya se mezitím pokusil zvednout, to mu však nevyšlo a on opět žuchl na zem.

,,Já toho vypil víc, měl bys bejt v cajku," uchechtl se jeho marnému pokusu Senbon, načež se bez problémů zvedl a měl v plánu odejít tak, jak se rozcházeli ostatní do svých stanů.

,,Jenže ty určitě nepiješ jen dvakrát do roka," zabručel Byakuya, přičemž se znovu pokusil postavit. Tentokrát se mu to podařilo, musel se ovšem trochu opřít o staršího černovláska vedle sebe.

Ten se jeho činu nehorázně lekl a vykvikl: ,,Já se právě chystal odejít, ty blbče!"

,,Já taky, tak buď prosím té lásky a zůstaň ještě chvíli v klidu, než se trochu vzpamatuju.

Senbonzakura si nahlas odfrkl, přičemž schválně udělal jeden krok stranou.

,,Ty si zleej," zakřičel Kuchiki, když se následkem ztráty své opory poroučel k zemi.

,,A ty úplně ožraleej...," vysmál se mu Kageyoshi, načež se k němu sehnul a pomohl mu vyškrábat se na nohy. ,,A já bych si šel lehnout. Ne, vlastně počkat. Nejdřív si něco dojdu... zařídit."

,,Já za to nemůžuuu. Neměli jste přede mě tu flašku stavět," postěžoval si Kuchiki, jakoby byl nějaká oběť. ,,Myslím, že to je dobrý nápad. Radši se z toho vyspím."

,,Faaajn, ožralo. Já si ještě něco... ehm... jednu.. jistou věc vyřídím, pak se dostavím," oznámil mu ještě Senbon, než se rozhlédl do všech stran a rychlým krokem zamířil dolů k řece, kde se schoval mezi několik stromů, kam šlo špatně vidět. Tam se, po ujištění, že nikdo není v dosahu, pustil do ruční práce, protože pohled na takového Byakuyu ho nejen lehce vyvedl z míry, ale tady pořádně vzrušil. Kdyby s ním zalezl do stanu teď, moc dobře by to nedopdalo.

Jakmile byl hotov, zcela vyčerpán po onom prožitém pocitu, musel se nejdříve vzpamatoval, pak si ale ještě opláchl ruce společně s obličejem ve studené řece. Vzápětí se šouravě dobelhal až do tábora. Pobíhal tam jenom Ukitake, protože všem připravoval večeři, za což mu byl Senbonzakura vděčný. Už dlouho si odpoledně pořádně nezachlastal, naposledy se Shinjim v Londýně.

Mezitím se Byakuyovi podařilo vzpamatovat natolik, že byl schopen se dostat do jejich společného stanu, kde sebou okamžitě plácl na zem. Sundal si triko, jež bylo nasáto alkoholem, přehodil přes sebe deku a zavřel oči, doufaje, že nebude dělat blbosti, jako když pil posledně. Po chvilce se tam opravdu, jak slíbil, objevil i Senbonzakura, který vypadal vyčerpanější, než když odcházel. Hlasitě oddechoval, načež se s povzdechem svalil na své místo vedle mladšího černovláska.

Ten však stále nespal, vypadalo to, že množství vodky, které vypil, jen tak rychle nezmizí.

,,Vsadím se, že mě zítra bude bolet hlava jak prase."

,,Léto je hnedka po jaru druhé nejlepší období na opici. To nevíš?" ušklíbl se starší a tiše se k němu otočil zády. ,,Měl by sis rozšířit obzory, spratku."

,,Díky za útěchu," ucedil Kuchiki, přičemž se ještě více zachumlal do peřiny.

,,Není zač, spratku."

,,Hmm... tak dobrou," zamumlal mladší, přičemž se přetočil na břicho. Na večeři kašlal, ačkoliv věděl, že se Juushiro bude zlobit.

Jenže Senbonzakurovi, kterému se ještě před deseti vteřinami chtělo nehorázně spát, se najednou zvedl do sedu. Něco mu došlo. Ne zrovna příliš milá věc.

Byakuya, přestože ležel blízko něj, si jeho prudkého pohybu nevšiml. Stále setrvával se zavřenýma očima a za několik minut na něj dolehl spánek.

Jeho společník ovšem zanedlouho opustil stan společně s ručníkem, sprchovým gelem a čistým oblečením, protože ho nenapadlo nic jiného, než si dát pořádnou koupel. Že to mělo být v řece, to ho vůbec nezajímalo. Po cestě přibral ještě svojí Geru i Erzu, aby se případně napily, načež se vysvlékl ze zbývajících kusů oblečení a svezl se pod hladinu.

Ráno

Ráno byl Byakuya probuzen šílenou bolestí hlavy a mírnou nevolností. Ve stanu byl sám, což mu bylo divné, ale když po pohledu na hodinky zjistil, že už je po jedenácté, už se tak nedivil. Ještě několik minut nehybně ležel, protože ona bolest byla příšerná, nakonec se však posadil a natáhl si triko. Pak, po další přestávce opustil stan a malém vrazil do Ukitakeho.

,,Jé, Byaki, to je dost, že vstáváš. Prošvihl si Senbiho, zhruba před dvěma hodinama zmizel. Máme se v pořádku dopravit do tábora, až se všichni dají do kupy. Něco k jídlu?" usmál se na něj, nečekal ale na odpověď a vydal se balit věci na zpáteční cestu.

,,Ne, díky," zamumlal Kuchiki a přemýšlel nad jeho slovy. Pak si ovšem vzpomněl, co mu Kageyoshi řekl, když v lese hledali Hichiga, takže si s tím nedělal starosti. Koneckonců, starší černovlásek se vrátí a on se do té doby musí vypořádat s kocovinou.

Všichni ostatní kromě něj už zuřivě balili a někteří se dokonce starali o své koně, které čistili do krásy. Stejně se však muselo počkat na to, než budou shromáždění, proto někteří z nich pomáhali Juushirovi s balením ostatních věcí.

Byakuya, který taktéž nechtěl být pozadu, se k pracantům připojil a začal zabezpečovat sbalení svého stanu. Za to, že mu bylo blbě si mohl sám, takže si nehodlal stěžovat.

,,Uki? Neříkal ti náhodou Senbony, kam jede, než se vypařil?" objevila se u bělovláska kousek od černovláska znenadání zelenovláska, které na tváři poletoval šťastný úsměv. 

,,Ne, nic mi bohužel neřekl," odpověděl jí rychle Juushiro, protože nesl zrovna těžké balení, tak to musel naskládat na koně dřív, než to upustí. Po nějaké době už potřeby byly sbalené a připravené na odjezd.

,,Jak to s vámi vypadá?" otázal se momentální hlavní vedoucí všech táborníků, kteří kolem něj procházeli. Vypadalo to, že většina už má hotovo.

Byakuya v tu chvíli taktéž dobalil a na svůj úhledně srolovaný stan si sedl. Cítil se, jakoby mu někdo přejel hlavu parním válcem.

,,Můžeme vyrazit? Jak jste na tom se sedláním a užděním?" chodil okolo stále Ukitake jako nějaký dohlížitel, přesto se však sám vyhoupl na svého Kotowariho a čekal na ostatní.

,,Uki, myslím, že lekce diktátorství bys už nepotřeboval," neodpustil si Kuchiki, když zrovna procházel kolem něj.

,,He?" pozvedl bělovlasý obočí, dál si ale kamaráda nevšímal. Přiběhla za ním totiž Neliel ohlásit, že dívčí komando je zcela připraveno vyrazit.

Kuchiki se během jejich rozmluvy pozdravil s Erzou, které dal pár kostek cukru, osedlal ji a následně se na ni vyhoupl.

,,Můžeme vyrazit!" ozvalo se odkudsi zezadu, kde stáli Kira s Hisagim a jejich společenství. Na to Juushiro kývl a pokynul Neliel, aby jejich pouť uzavřela.

Všichni táborníci pobídli své koně, kteří jejich rozkaz okamžitě uposlechli a vyrazili. Nejdříve krokem, posléze klusem a nakonec cvalem.

Po několika hodinách jízdy, při které sem tam hráli i hry a dávali koním pár minut odpočinku, se jim konečně podařilo dostat na farmu, kde je s úsměvem přivítal samotný Urahara. Senbonzakury však nebylo nikdy ani vidu, ani slechu.

To ovšem Kuchikiho nepřekvapilo, pokud si totiž dobře vzpomínal, Kageyoshi říkal, že bude mimo pár dní. A ačkoliv si to mladší nechtěl přiznat, začínalo se mu stýskat. Dlouhánovo pošťuchování mu chybělo. Rozhodl se, že mu odpoledne zavolá.

,,Ták, lidi, řekl bych, že dneska už si dáme volno. Všichni jste určitě utahaní, tak si třeba pusťte televizi, nebo si dojděte k jezeru, nebo co já vím," oznámil Ukitake, načež se všichni rozešli. ,,Ale nejdřív se postarejte o koně!"

Když Byakuya obstaral Erzu, došoural se do podkroví, kde měl zřejmě znovu bydlet, neboť z nějakého důvodu se jeho věci nacházely ve skříni právě tam. Praštil sebou na postel, nadávajíc na svou stále bolavou hlavu. Chvíli se jen bezcílně převaloval ze strany na stranu, nakonec to však nevydržel a vytáhl svůj telefon. Naťukal do něj Kageyoshiho číslo, jež znal nazpaměť, a po chvilce ho potvrdil, takže mobil začal zvonit.

,,Jak jsem včera předpokládal, mám kocovinu jak prase. A za to můžeš ty tvé pitomé hry, Senbi," postěžoval si, když adresát hovor přijal.

,,Promiňte? Tady Hirako Shinji," ozvalo se z druhé strany zmateně, přesto zcela zřetelně.

V tu chvíli Byakuya ztuhl. Nevěřícně zkontroloval číslo, které zadal, to ale odpovídalo. Kdyby jen volal špatně, nebyl by to žádný problém, ale...

Hirako Shinji...

Problesklo mu ono jméno a on si najednou vzpomněl. Měl pocit, že mu srdce na chvíli vynechalo. ,,Eh, g-gomenne. To bude zřejmě nějaký omyl," vyhrkl spěšně a zavěsil.

,,Co se tváříš, jako kdybys viděl ducha?" řekl klidně a s úsměvem Ukitake, který po chvilce vstoupil se svými věcmi do místnosti. V tichosti si uklidil své věci do skříně, načež sebou, stejně jako předtím Kuchiki, fláknul na postel.

,,Jen je mi trochu blbě," řekl Kuchiki. Nelhal, jen mu neříkal celou pravdu. ,,Mám pocit, že mi pukne hlava "

,,Tak půjdeme spát. Myslím, že si to zasloužíme...," opáčil mu na to stále klidně bělovlasý, načež přes sebe hodil peřinu. ,,Oyasumi."

,,Oyasumi..." odvětil černovlásek, přestože on sám spát rozhodně nehodlal. Obrátil se k Juushirovi zády aby mu bělovlasý neviděl do tváře. Hlavou mu vířila spousta otázek a myšlenek, jedna však byla nejdůležitější - proč měl sakra Shinji Senbonův telefon?

Další den

Druhého dne se Kuchiki po probdělé noci vzbudil okolo desáté hodiny ranní. Když se dobelhal do kuchyně, zjistil, že všichni už jsou pryč. V sáčku kávy pak našel vzkaz od Ukitake, který říkal, že jeli na dlouhou vyjížďku a vrátí se až k večeru. V celé budově tedy zůstal sám. Nehodlal být jako ty holky z amerických telenovel, co celé dny truchlí na gauči s kyblíkem zmrzliny, sentiment u něj ale nakonec zvítězil. Skončil pohodlně natažený na pohovce, se zapnutou televizí a několika hrnky kávy.

Jenže netušil, co by dál mohl dělat. Projížděl proto různé programy, než se nakonec zastavil na programu, kde hrála dobrá hudba. Jenže i to ho nakonec omrzelo.

Poté tedy zapnul nějaký sportovní kanál, jakožto zvukovou kulisu, a chystal se jít znovu spát, ale něco ho zarazilo.

V televizi se mihl nějaký reportér, načež se obraz ustálil na jakési dráze. Po chvilce, nejspíš onen reportér, promluvil: ,,A jako další na řadu, na parkurové skoky, přichází již několikanásobný vítěz, Senbonzakura Kageyoshi! Proč se minulý rok neúčastnil, je nám stále záhadou, avšak teď se pojďme podívat na jeho dnešní výkon!"

A opravdu. Vzápětí se obraz zaostřil na elegantního, přijíždějícího jezdce, jemuž po tváři poletoval úšklebek.

V tu chvíli neměl Kuchiki daleko ke smrti způsobené srdeční zástavou.  Trochu se rozkašlal a pro jistotu si protřel oči, jakoby si nebyl jistý, zda vidí dobře. Halucinace však neměl. V televizi byl opravdu Senbonzakura.

Téměř jako kdyby viděl ducha zíral na celé jeho vystoupení, jak obratně s Gerou projížděl zatáčky, jak ladně s ní spolupracoval a s jak vysokou rezervou překonával i ty nejobtížnější překážky, skoro jako kdyby byl pro parkur stvořen. Když se před ním objevila poslední překážka, jeho tělo téměř splynulo s tím Geřiným a společnými silami lehce překonaly i tuto. Ozval se hlasitý jásot ze strany davu.

Byakuyovo srdce v tu chvíli taktéž uchvátila radost a nezměrná pýcha, zároveň ale zahořelo vztekem. Zlobil se, že mu Kageyoshi něco takového neřekl.

,,Dámy a pánové! Všichni jsme viděli tu krásu z Kageyoshiho jízdy, všichni víme, že je to obrovský milovník koní, zvláště své drahé Gery! Ale teď pojďme na posledního soutěžícího, dámy, neplačte, Senbonzakuru uvidíte ještě při drezuře, která se bude konat zítra! Zůstaňte u televizorů, po poslední jízdě se bude konat vyhlášení vítěze! I když si myslím, že všichni už vědí, kdo jím dnes bude. Má poslední závodník vůbec šanci?" prohlásil opět ten samý reportér, jemuž oči zářily nadšením, když sledoval Senbonzakuru, který stál na zemi a mazlil se se svojí kobylkou a dával jí tím jasně najevo, jak je úžasná a jedinečná.

Kuchiki nad tím jen zakroutil hlavou a ani si neuvědomil, že se celou dobu uculuje jak idiot. Nejen, že byl na Senbona hrdý, ale taktéž se mu nesmírně ulevilo, že se netahá někde s Hirakem, jak si původně myslel. Pak mu něco došlo. Vystartoval z pohovky jako blesk, do podkroví se dostal obrovskou rychlostí. Ze své tašky vytáhl svůj notebook, zprovoznil připojení k internetu a pustil se do práce. Jako správný přítel si přece staršího jízdu musel nahrát.

Avšak další jezdec ho překvapil. Ishida Uryuu, též jeden ze známých skokanů, právě zdolal první překážku, čímž se davu zatajil dech. Vypadal, jako kdyby jel úplně stejně úžasně, jako předním Senbonzakura - ne-li lépe. Avšak problém nastal u zdi, jelikož jeho kůň Quincy odmítl a prudce se před překážkou zarazil, čímž zapříčinil, že Uryuu, který byl odmítnutím natolik vyveden z míry, vyletěl ven a překážku přeletěl sám.

To znamenalo jediné - Senbonzakura zvítěžil. Vzápětí tuto informaci ohlásili také organizátoři a moderátor, přičemž se celý dav rozjásal.

O pár minut později se vyhlašovalo pořadí a vítěz - tedy Senbonzakura Kageyoshi - získal velký, zlatý pohár, přičemž jeho kobylka dostala velkou, modrou stuhu. Oba dva byli celí nadšení.

Byakuya právě v tu chvíli celý záznam našel a jal se ho ihned stahovat. V hlavě mezitím promýšlel, jak Kageyoshimu vynadá za to, že mu o něčem takovém neřekl.

Mezitím se několik moderátorů shluklo kolem šťastného Senbonzakury a pokládali mu nejrůznější otázky, na které s úsměvem reagoval.

,,Kageyoshi-san, co se chystáte dělat dnes odpoledne? Budete trénovat na zítřejší drezuru?" zazněla jedna z nich.

,,Nemyslím si, že bych potřeboval na drezuru trénovat. S Gerou zvládneme vše, co před nás svět postaví. Odpoledne se stavím domů, respektive tam, kde momentálně pobývám, neboť jsem si zapomněl vzít jednu velice důležitou věc."

,,Máte nějakou přítelkyni, Kageyoshi-sama?"

Na tuto otázku se hlasitě rozesmál. ,,Bohužel, přítelkyni žádnou nemám. Ochomítá se kolem mě jen jeden malej spratek."

,,'Malý spratek'? O koho se jedná? Je to snad někdo ze závodů? A jaký máte vztah s Hirakem Shinjim? Při interview po závodech v Londýně jste odcházeli spolu a dokonce je tady i dnes. Je snad on onen záhadný spratek?"

Senbonzakura se ušklíbl, což neznačilo nic dobrého. ,,A kdyby byl, jak byste se chovali...?"

,,Zmetek," ulevil si Kuchiki, přičemž stále upíral oči na obrazovku. Velice ho zajímalo, jak Senbi odpoví.

Po chvilce odmlčení však černovlásek v televizi zavrtěl hlavou. ,,Shinji je jen můj dlouholetý kamarád, ten spratek je někdo jiný a upřímně doufám, že nebudu mít tu smůlu a on se na tohle nedívá. Ani neví, že jsem tady."

,,Doufat můžeš," odfrkl mladší černovlásek, přičemž se mu v hlavě rodil plán pomsty. Na vysoké studoval žurnalistiku, takže s tím, k čemu se chystal, neměl sebemenší problém. Ze skříně vytáhl bílou košili, hnědou kazajku a modré džíny. Kolem krku si uvázal motýlka, na hlavu napasoval klobouk. Vzal si svůj školní blok, diktafon a propisku, kterou si zastrčil za ucho.

,,Ale když mě teď omluvíte, musím se jít postarat o svou milovanou. Viď, Geruš?" natočil hlavu s něžným úsměvem na svou kobylku, která po jeho slovech hlasitě zaržála. Reportéři i ostatní s ním sice ještě chtěli mluvit, avšak on se znenadání obrátil a se svým koněm odešel pryč. Do stájí.

Mezitím si Kuchiki začal sepisovat seznam otázek, aby mohl Kageyoshiho náležitě vyzpovídat. Tohle si užije.

,,Bože, tohle je vždycky otrava...," ulevil si Senbon, když odstrojoval svou Geru. Vedle svého boxu spatřil pohyb a modré vlasy, proto se usmál. ,,Dobrej výkon, Ishido. Škoda, že ti odmítl tu zeď, jinak si myslím, že bys byl první."

,,Se zdí si vážně nerozumí...," odtušil jeho soused, načež se dal do smíchu. ,,Dobrá jízda."

,,Tohle... bude něco," zasmál se Kuchiki, když svůj 'interview' dokončil. Na tváři mu hrál potěšený úsměv, byl se sebou nadmíru spokojený.

Jakmile Senbonzakura dokončil starání se o svou klisnu, vydal se do svého pokoje, kde však jen popadl klíčky a rozjel se směrem na farmu. S úsměvech pak stoupal po schodech, v kuchyni uviděl Byakuyu, jak něco vytváří zády k němu, tak tiše jako myška prolétl až do podkroví.

Nevěděl však, že Byakuya ho zpozoroval. Ten, stejně tiše, jako předtím Kageyoshi, opustil své místo a přesunul se ke dveřím, o které se ležérně opřel, takže zamezil staršímu v odchodu. Vytáhl blok, připravil si tužku, zapnul diktafon a čekal, až Senbon přijde,

Starší černovlásek vyšel z místnosti s hlavou skloněnou k zemi, jelikož se pokoušel si zapnout správně zapínání od přívěšku na krk, který mu dala jeho babička, než odjela pryč. Byla to psí známka se jménem Senbonovy matky.

,,Dobrý den Kageyoshi-sama. Jsem Kuchiki z redakce 'Spratkové nejsou až tak blbí' a rád bych vás dnes, samozřejmě s vaším svolením, vyzpovídal. Zde, můj průkaz," začal mladší z černovlásků se svých plánem a ukázal překvapenému Senbonovi 'průkaz', který si stihl vyrobit.

,,H-he? Promiňte, mladý muži, čeká na mě milenec, musím si pospíšit, jinak přijdu o svou denní dávku sexu," opáčil na to starší, který se tak nějak stihl zorientovat a pokusil se druhého obejít.

Ten mu to ovšem nedovolil. ,,Oh, omlouvám se, že jsem vás zaskočil v tak nevhodné chvíli, ale jsem si jistý, že pár minutek si na mě najdete," poupravil si Byakuya klobouk.

,,V tom případě...," zavrčel Senbonzakura pobaveně, přičemž Kuchikiho zachytil za ramena, ,,si vezmu tebe. Tady a teď." A s tím ho tvrdě přirazil ke zdi, až mu onen klobouk sletěl na zem.

Kuchiki se ovšem rozhodit nenechal. Jeho diktafon byl v pořádku, takže mohl pokračovat. I když, ze ztráty klobouku se příliš neradoval. Byl to totiž jeho nejoblíbenější kus z celého oděvu.

,,Má první otázka zní - jak se cítíte? Nemyslíte, že je trochu nefér neříct svému příteli o něčem tak důležitém, jako byly dnešní závody?"

,,Ne, ani ne. Počkat, já mám přítele?"

,,Nu, podle některých zdrojů ano, ale lze jen velice těžko určit, z kolika procent jsou pravdivé. Má další otázka zní - necháváte často přijímat jiné lidi své telefonní hovory?"

,,Co to má jako být?" podivil se Senbon s podezřívavým podtónem, načež svou hlavu přiblížil k jeho uchu. ,,Hmmm?"

,,Prosím, nejdříve odpovězte, Kageyoshi - sama. Tenhle interview je pro naši začínající společnost velice důležitý."

Starší černovlásek jen zamručel a políbil svého zpovědníka na tvář. ,,A když odpovídat nechci...?"

,,Tak přejdeme k další otázce."

Senbonzakura slastně vydechl a opět mu věnoval jeden polibek, tentokrát trošku níž, až pocítil, jak se mladší mírně zachvěl. Ušklíbl se. ,,Ano...?"

,,Proč Hirako Shinji zvedá vaše rozhovory? Náš šéfredaktor se vám včera pokoušel volat kvůli dnešnímu rozhovoru, nedokázal se však s vámi spojit," přeformuloval Kuchiki svou předchozí otázku do konkrétnější podoby.

,,Nejsou to trochu... osobní otázky... hnn?" zamumlal Senbon a jedním prstem okopíroval linii Byakuyovy klíční kosti, čímž mu lehce odhrnul svršek. Druhou rukou, kterou doteď držel jeho rameno, se opřel o zeď za mladším.

,,Tsssss. Musím poznamenat, že jste velice nesdílný. Doufám, že mě kvůli tomu šéf nevyhodí. Baklažánová brokolice nebo brokolicový baklažán?"

,,Baklažánové palačinky...," zasnil se Senbon naoko, načež dvěma prsty uchopil Byakuyovu bradu. Pomalu, aby měl mladší případně šanci se odtáhnout, si ho k sobě přitáhl a své rty k němu přiblížil.

Kuchiki však neměl v plánu uhýbat. Sice byl stále na Kageyoshiho trochu naštvaný, ale ne až v takové míře. Rozhodl se, že po malé pauze v podobě polibku bude ve svém představení pokračovat.

Jenže Senbonzakura ho nechtěl nechat mluvit. Jen, co se od něj Byakuya odtáhl kvůli nedostatku vzduchu, Senbi své rty spojil s těmi jeho znovu, tentokrát ale vášnivěji a dravěji než předtím. Nevědomky ho tím natisknul ještě víc na zeď, čímž Kuchikiho vyvedl z míry tak moc, že upustil většinu věcí na zem.

Mladší černovlásek ho v tu chvíli probodl vražedným pohledem, pokud to tedy bylo vůbec možné. Na zem mu totiž spadl diktafon, který se vypnul, takže Kuchiki nemohl pokračovat, alespoň prozatím. Přitáhl si k sobě Senbona za vlasy, přičemž se ho snažil donutit trochu ustoupit, aby tak získal šanci přístroj zvednout.

Jenže tím, že ho zatáhl právě za vlasy, si moc nepomohl, neboť mu Senonzakura nechtěně vzdychl mezi rty.

Kuchiki nakonec všechny pokusy o osvobození vzdal a vytáhl svou trumfovou kartu - druhý diktafon, který schovával v zadní kapse kalhot. Zamával s ním tak, aby ho starší viděl.

,,Jsi zleej, Byaki...," zamumlal zmučeně Kageyoshi a s rádoby smutným pohledem se od něj oddálil. Posunul se od něj dost daleko, protože věděl, že by se neudržel, kdyby u něj byl moc blízko. ,,Kvůli tomuhle jsem sem nepřijel..."

,,Tak mi alespoň řekněte, proč jste mi o těch závodech nic neřekl, Kageyoshi - sama," založil si naoko naštvaně ruce.na hrudi Byakuya

,,Protože... protože... jsem věděl, že tam bude Shinji, tak jsem... nechtěl, abys kvůli tomu pak... byl smutnej a hlavně naštvanej," sklopil Senbon omluvně hlavu a natočil se k němu bokem, rukama se sám něco jako obejmul. ,,Gomen."

,,Bože, co já mám s tebou dělat, ty moje baklažánová palačinko?" povzdechl si Kuchiki a nahradil jeho ruce těma svýma.

,,He? Počkej, kušuj, jdi pryč," snažil se ho starší odstrčit, ale moc platné mu to nebylo.

,,Takhle se řve na slepice, ne?" pozvedl obočí Kuchiki, přičemž mu zacukaly koutky.

,,Já to myslím sakra vážně, pokud nechceš skončit nahej a na čtyřech, tak kurva ustup," zavrčel majitel Gery varovně a stále se snažil dostat z jeho dosahu.

Kuchikimu nad jeho náhlou změnou chování stále cukaly koutky ještě víc, nechtěl však Kageyoshiho dále štvát, takže ho pustil.

,,Příště, prosím, mě o takových věcech informuj, ať se pak malém nezadusím před televizí a nemusím tahat školu do prázdnin."

,,A já bych... sakra, měl bych jistou záležitost vyřídit...," sykl Senbon, přičemž mírně zrudl a chystal se vyrazit do koupelny.

,,Jako předevčírem?" pozvedl Kuchiki i druhé obočí, přičemž se ke Kageyoshimu znovu těsně přiblížil.

,,Jako včera, ty tupče. Ej, hej, kam si myslíš, že jdeš? Kšá!" 

Jenže bohužel nebyl moc pozorný, takže zakopl o vlastní nohu a kecnul si na zadek. Rozpačitě s narudlými tvářemi sledoval blížícího se Byakuyu.

,,Pokud si dobře pamatuju, bylo to předevčírem," zamumlal Kuchiki, přičemž se přemístil až těsně k Senbimu. Se skousnutým rtem ho chvíli pozoroval.

,,Chceš... pomoct?"

,,H-HE?!" vyjekl šokem Senbonzakura, který po jeho slovech zrudl jako jahoda. Byakuya mu absolutně sebral slova, nevěděl, co na to říct. Ta nabídka ho tak neskutečně lákala, že ani nemohl nic říct. ,,K-kdo tady ještě je?" 

,,Nikdo... krom mě a tebe...," špitl Kuchiki a hodil po starším očkem. Pak, když Senbon nervózně polkl, se k němu sklonil. 

Senbonzakura, který se mezitím stihl přitisknout ke zdi, snažíc se skrýt své vzrušení. Byakuya ho ale uvěznil pod sebou tak, že se nad ním skláněl na čtyřech, jednu nohu mezi těmi jeho. Než stačil Senbonzakura nějak reagovat, na čelo mu přistál motýlí polibek, ten ale nebyl poslední. Byakuya pomalu sestoupil až k jeho rtům, mírně pootevřených, do nichž vniknul svým jazykem a započal jejich vášnivý tanec. Společně s tím jednou rukou mapoval Senbonzakurovo třasoucí se tělo, až se zarazil u jeho kalhot. Ačkoliv byl sám nejspíš celý rudý, rozhodl se, že dokončí to, co započal. Proto vzápětí obratně rozepnul Kageyoshiho knoflík i poklopec, aby po chvilce osvobodil jeho chloubu z mučivého sevření.

Jakmile se Byakuyovy štíhlé prsty obmotaly kolem Senbonzakurova vzrušení, starší černovlásek zalapal po dechu. V hlavě měl zmatek a vířily mu tak desítky myšlenek na to, jak rád by teď z mladšího strhal oblečení a tvrdě si ho vzal. Jenže nemohl. Bránilo mu v tom to, že kdyby to udělal, Byakuyu by nejspíš pořádně vyděsil, jelikož na tohle nebyl zvyklý.

Nechal se jím proto opečovávat, což bylo až zatraceně příjemné. Kuchiki svou rukou nejdříve pohybovat pomalu, jako kdyby zkoušel, s jakou velikostí se to vlastně potýká. Netrvalo to však dlouho a přidal na tempu, stejně tak se prohlubovaly jejich polibky, které přecházely spíš v dravý lov toho druhého. 

,,Milu... miluju tě... Byakuyo...," vzdychl mu Senbonzakura do rtů, oči přivřené slastí. 

Při těchto slovech Kuchiki zrudnul ještě víc, přesto ho však hřály na duši. Tohle všechno... bylo to pro něj něco zcela nového, přesto však tušil, že se mu to zamlouvá. Byl šťastný, že dokáže udělat něco, díky čemu se Senbon cítí blaženě, protože tak cítil svůj vlastní vnitřní pocit spokojenosti. Tiché steny staršího černovláska mu oblbovaly mozek, nedokázal myslet na nic než na svého Senbona. Byl jeho. Patřil mu a on zase jemu. 

Po krátké chvilce, kdy Kageyoshi s vytřeštěnýma očima zalapal po dechu, konečně dosáhl svého vrcholu, onoho úžasného pocitu, který nedokáže nic překonat. Kuchiki se uculil jak blbeček a vyčerpané tělo po těžkém prožitku přivinul do své náruče, poslouchajíc jeho hlasité oddechy.

,,Nechci tě vyhánět, ale zhruba do hodiny by měli dorazit Ukitake a ostatní..." oznámil mu nakonec, přičemž si pohrával s jeho dlouhými vlasy.

,,Víš, jak dlouho mi potrvá, než se z TOHOHLE vzpamatuju?! Zabíjíš mě, Kuchiki, zabíjíš mě! Ale teď tě asi miluju ještě víc....," vydechl Senbonzakura a s hezkým pocitem se k němu přitiskl, mezi čímž si stačil shrnuté kousky oblečení narovnat do původního stanu. Ještě bude muset uklidit zbylé stopy na podlaze, s tím se ale teď nehodlal zatěžovat.

,,Tak v tom případě se koukej zítra snažit," mrkl na něj stále trochu červený Kuchiki. ,,Mimochodem, myslel jsem, že bych z toho rozhovoru mohl napsat seminárku, ale zřejmě od toho upustím."

,,To by bylo krásné, kdyby si profesor četl něco na způsob: 'A pak jsem vyhonil svému příteli, což jsme si oba náramně užili, přesto však já byl ten, komu se orgasmu nedostalo'," zašklebil se starší, načež se dal do smíchu. Trošku se mu pořád motala hlava a z Byakuyovy náruče se mu už vůbec nechtělo, musel ale utřít podlahu.

,,Trochu se pleteš. Moje profesorka je totiž asi pětadvacetiletá yaoistka," ušklíbl se Kuchiki.

,,Tak jí napíšeš seminárku o tom, jak ses vyspal se svým přítelem, co ty na to?" poškádlil ho Senbonzakura a než stačil Byakuya otevřít pusu, jen se svými rty něžně otřel o ty jeho. Nakonec se jal zvedat.

,,To by to dopadlo. Už tak se na mě nalepila, jakožto na oběť jejího shippovacícho zájmu," odvětil Byakuya, jež znění jeho předchozí poznámky vypustil.

Jenže mezitím, co mluvil se Kageyoshi vzdálil až do koupelny, kde popadl hadr. se kterým se vzápětí vrátil. Na podlahu dopadl na čtyři, přičemž zuřivě utíral důkaz jejich předešlé aktivity.

,,Uklízení by ti i šlo," poznamenal Kuchiki věcně. ,,A vůbec... kde bydlíš, když nejsi na táboře? Pochybuju, že jezdíš po světě v koňském přívěsu."

,,Eeeeeh... no... to je fuk...," zamumlal Senbon, který mu to vážně nechtěl vysvětlovat.

,,Hmmm... tak jo," kapituloval Byakuya, když viděl, že mu to starší neřekne. Místo toho se také zvedl a začal sbírat věci, které mu popadaly na zem. S úlevou zjistil, že diktafon se mu nerozbil. Na hlavu si nasadil svůj klobouk.

,,Bydlel jsem u Shinjiho."

,,Aha," pokývl hlavou Kuchiki, který něco podobného čekal. ,,Přijedeš zítra zpátky?"

,,Sem? No jasně," odtušil Senbonzakura a šel odnést onen hadr, jímž vytíral podlahu. Za chvilku byl zpět, to už ale vypadal zcela v klidu.

,,Přeju ti, ať se ti vydaří i ta drezura," zamumlal nakonec Byakuya, když bylo vše navráceno do původního stavu.

,,Díky. Zatím," zamával mu ještě starší na rozloučenou, načež se chystal vyjít ze dveří. Nakonec se ale zarazil. Prudce se otočil a rychlými kroky doběhl až k Byakuyovi, jenž na něj zmateně zíral, a pevně ho obejmul. ,,Děkuju... za všechno."

,,Nemáš zač," dal si Byakuya vlasy za ucho. ,,A teď jdi, ať to stihneš."

,,Drezura je zítra, ty trubko," uchechtl se Kageyoshi a neodpustil si malou pusu, o kterou Kuchikiho okradl. ,,Ale neboj. Udělám, co budu moct."

,,Já myslel, ať dorazíš, než bude tma."

,,Aaaaaha. Bojíš se o mě, jo...?"

,,A pokud jo?"

,,Tak jsem ten nejšťastnější člověk na světě...," zašeptal Geřin majitel tak trochu tajemně, přesto však velice šťastně. ,,Ale teď už musím jít. Přej mi hodně štěstí. Miluju tě, Byakuyo!"