A dost.. Co se to sakra děje! Proč jdou jenom po Samovi a ještě mu dávají takový perdy do těla? Vzhledem k jeho výšce a tenkosti těla by měli brát v potaz, že ho to fakt může bolet! Navíc tohle není hra, tohle se neliší od přímého mlácení vůči bezbranému štěněti.. Učitel se na to jenom kouká a nic neřekne?! Tyhle lidi nesnáším ze všeho nejvíc. Předstírají, že se nic neděje a tiše s úsměvem pozorují tuhle ohavnost.. Po další ráně kterou schytal jeden z těch, kteří ho vybily jsem běžel pro míč. Připadal jsem si, jakobych běžel pro jakýsi poklad který je cennější než cokoliv na světě. Poklad jménem štěstí či záchrana. Když Sam nastoupil opět do 'hry' nezaváhal jsem ani o vteřinu a lehce na něj ze zadu hodil míč na jeho  záda.

,, Tak teď začne pravá hra." jsem nasranej.. Takhle jsem dlouho nebyl od doby co přišla moje matka s tou ženskou k nám domů.,, Teď budete muset vybít mě '' ano jsem sebevědomej hlavně co se týká těláku, všichni ví že jsem jeden z nejlepších ze všech co tu jsou. A tuhle hru si zatraceně užiju. Každého koho jsem vybil míčem jsem nešetřil. Každý schytal pořádnou ránu na jakékoliv části těla. Byl jsem dostatečně rychlý abych hned po vybití určitého člověka běžel pro 'svůj' míč. Viděl jsem ten známý strach beznaděje na každém obličeji z těch hromad sraček. Na každém jsem si vybil zlost. Jakobych se chopil karmy a všem vrátil to, co jim patří. Nikdo nechápal, proč jsem tak dychtivě toužil po tom abych zůstal na tom hracím poli sám ale jak jsem plánoval tak se i stalo. Vyhrál jsem. Když hra skončila šel jsem k Samovi a s úsměvem ho pohladil po hlavě.
,, Jsou to idioti, nic si z nich nedělej Same"nic jiného mě nenapadlo, ale doufám, že jsem tímhle gestem polepšil jeho situaci.

Nemám slov.. Jellal se chopil celé hry, která se zdála být nad jeho nadvládou.. Jakoby prahnul po pomstě.. On to viděl.. A postavil se za mě. Při těchto myšlenkách se mi chtělo brečet.. V mém těle panulo jisté napětí.. A zároveň přesto úleva.. Někdo.. Našel se někdo, komu nebylo jedno, jak se semnou zacházelo. Kdo viděl, že tato hra nabrala opačný směr. Všichni z něho měly jakýsi respekt. Je vážně silný! Hra skončila a on přišel ke mě, jeho akt mě příjmul k tomu, že tohle celé bylo opravdu pro mě. Zahřálo mě to v duši.. Opět mě dnes zachránil. Jeho hladící velká  ruka mi dodala jakousi sílu vstát a cítit se na ten okamžik svobodný.. Jeho slova se mi zaryla hluboko  do těla a já se cítil klidnější..,, Děkuju Jellale."usmál jsem se, tak jako nikdy doposud. Znamenalo to pro mě, víc než si může kdo  myslet.

,, Konec! Vítěz je jasný a hodina skončila, takže se sbalte a padejte na další hodiny! A ty Jellale, to příště tolik neprožívej, jasný!? Nazdar!" ani jsem nestihnul nijak zareagovat a všichni se rozešli do šaten. Proč to jeho děkuju znělo víc vděčně než by stačilo? Ten kluk je pro mě jako chodící otazník. A přesto úplně normální.. Klukům snad na chvíli odejde vůle k smíchu a budou se chovat slušněji vůči nováčkovi.

V šatně jsem ale Sameho opět neviděl, to šel zase na záchody? Je mu blbě? Nebo zas přemýšlí v pokračování toho,čeho na střeše nedosáhnul? Ani nevím proč ale snažil jsem se co nejrychleji obléct teď už suché oblečení ve kterém jsem přišel a šel jsem se podívat na klučičí záchody kam nejspíš zas šel Sam. Nějak jsem měl pocit jakobych tam raději měl jít.. Nechci si pak vyčítat něco kdyby nevím co se stalo.. Že bych se začal chovat víc lidsky než kdykoliv?,, Heh"musel jsem se nad tou představou uchechtnout. Jak vtipný jsem.

Bez všimnutí jakéhokoliv člověka jsem sebral všechny své věci a opět utekl na WC. Rychle se zavřít a převléknout se! Na to jediné teď myslím.. Tak kalhoty mám už jenom triko... -,, Same? "co to..? Někdo přišel! Nestihnu  na sebe hodit to blbý triko.. Jakto že je ještě mokrý?? Najednou se otevřely dveře od mé kabinky.. N-ne! Já tupec zapomněl zamknout!

,, Ah promi-"

Další kratší kapitola, slibuji, že další už bude mnohem více obsáhlejší a již brzy! Nechejte se překvapit co se mezi nima stane či nestane 🖤