Blain stál před zrcadlem. Sledoval, jak se s každým nádechem a výdechem černý oblek na jeho těle vzdouvá a klesá. Už dávno si chtěl nechat ušít nový, jen na to nikdy nebyl čas. Zkoumavě přejel dlaní po hebké látce. Čím straší byl, tím víc si uvědomoval, že svůj pohled na módu a oblékání zdědil po otci. Téměř si odplivl a rovnajíc si záda si upravil kravatu. Pousmál se, když vycítil její pohled. Byl stejně intenzivní jako před několika dny v kavárně. Neuhybající, vzpurný, drzý. ,,Bavíš se?" držel si svůj nicneříkající úsměv a sledoval její odraz v zrcadle. Zrzka, opírající se o futra s rukama křížem přes hrudník, se zasmála: ,,A víš, že docela jo?" Otočil se k ní čelem: ,,Tak, jak vypadám?" Rozpřáhl ruce a sledoval její reakci. Přišla blíž. Očima klouzala nahoru a dolů, jakoby svou odpověď velmi vážila. ,,Vypadáš" promnula si bradu a v úsměvu se jí zaleskla jiskřička pobavení, ,,jakoby by ti ten oblek byl malý." Blain se uchechtl a došel k ní. Nabídl jí rámě: ,,Půjdeme tedy....?" ,,Verity" dívka se do něj zavěsila, ,,Verity Santos."
,,Španělka?"
Zrzka kývla: ,,Neříkej mi, že ty se představíš svým pravým jménem." Zasmála se nad tou představou a vrhla na něj rychlý pohled: ,,Že ne?" Tentokrát se do vzduchu vznesl jeho smích: ,,To by ode mě nebylo dvakrát moudré, že?" Vyšli ze dveří, kde je uvítali další dva jejich partneři. Verne si narovnal svého motýlka a Jackson černé sluneční brýle. ,,Toto je Jay, má paní" zašvitořil B a platinový blonďák srazil paty, ,,tvůj i můj osobní strážce." Zrzka zkoumavě přejela mladíka pohledem a Blain se neubránil úsměvu. Verne si dal při výběru jejich kostýmů záležet. Jackson se mohl pyšnit černým oblekem na míru, neprůsvitnými brýlemi a elegantním sluchátkem. Blond vlasy nagelované a uhlazené na jednu stranu působili možná spíše komicky, než formálně. Vypadal, jakoby ostatním bodyguardům z oka vypadl. A Eonny. Na jejích šatech si dal nejvíce záležet. Byly dlouhé a temné jako noc, svázané na týle dvěma dlouhými pruhy látky, střižené tak, aby odhalovaly celá její záda a ramena.
,,Jdeme" pokynul jim Verne chvatně, ,,už na nás čekají." Otevřel dveře a vešel první. Jackson okamžitě zaujal svou roli ochránce a vstoupil držíc dveře zbylému páru. ,,Připravená?" zeptal se Blain mile. Dívka se uchechtla: ,,To jsou mi otázky."

***

Bar byl opět naplněn k prasknutí. Kolem nich doslova plul oblak kouře smíchaný s vůní pánských voňavek. Verne je vedl směsicí pánských skupin usazených kolem stolů, když náhle nastala absolutní tma. Ozvalo se pár zděšených výkřiků. Eonny sebou trhla a stiskla jeho paži. B se neubránil úsměvu. Dva reflektory v rozích místnosti se rozsvítily jasným světlem. Místo na pódiu, na které záře dopadla, bylo posypáno světle růžovými květy. Uprostřed stála mladá dívka s dlouhými světle hnědými vlasy a sladkým úsměvem, v rukou svírala malý černý mikrofon. ,,Eun vystupuje, pamatuješ?" špitl zrzce do ucha a ubránil se zasmání. Dívka rychle uvolnila stisk na jeho paži a obdařila ho nelibým pohledem. Její odpověď zanikla v hlasitém hvizdu a potlesku. Jackson strčil loktem do barmana, který zíral na pódium: ,,Jdi kasanovo, čas běží." Verne se otřepal a svižně zamířil ke dveřím do zákulisí. Ostatní měli co dělat, aby mu stačili.
Pokoj, do kterého je barman zavedl, byl útulný obdařený o měkké červené koberce a krásné zelené květiny podél stěn. Uprostřed se jako velká ozdoba celé místnosti rozvaloval velký pokerový stůl.
Za ním již seděli tři hráči. Menší, obtloustlý muž s dlouhým knírem a malýma prasečíma očkama si zrovna vyndaval elegantně vypadající doutník, zapálil jej a vypustil do vzduchu obláček modravého dýmu. Druhým hráčem byl vyhublý mladík kolem třiceti. Husté tmavé vlasy měl vyčesané vzhůru do vysokého culíku. Oblečený byl v prostém ovšem elegantním modrém obleku. Ten třetí, kvůli kterému přišli, seděl u samého rohu stolu. Denton. Do poslední chvíle nevěnoval nově příchozím pozornost. Když se konečně obrátil, setkaly se jeho oči s Blainovými. B okamžitě poznal, co jeho pohled znamená. Studoval každý jeho sebemenší pohyb z pod úzkého obočí. Co upoutalo větší zájem na jeho tváři byl výrazný nos a plná ústa. Jakmile si ale všiml dívky stojící u něj, jeho výraz se změnil. Pomalu ji zkoumal pohledem, než se setkal s jejíma pronikavýma očima. Pousmál se a mrkl na ni, avšak dívka výraz své tváře nezměnila hledíc mu stále do očí.
Blain nikdy neměl problém rychle se vžít do jakékoliv své role. Vzal Eonny kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Narazila na jeho hruď a slabě zalapala po dechu. Vtiskl ji letmý polibek do vlasů: ,,Nekoukej na ty cizí chlapy. Víš, jak jsem žárlivý." ,,Neboj" pohladila ho po tváři, ,,mám oči jen pro tebe." Ucítila jak se mu mírně zrychlil tep, díky pevnému stisku, ve kterém ji držel. Byl tak silný, že ho musela trochu odstrčit, aby získala alespoň nepatrné množství vzduchu.
Ozvalo se zakašlání a další obláček kouře se vznesl ke stropu: ,,Nerad ruším vaši romantickou chvilku, ale tohle je poker kotě. Tady být nemůžeš." Blain okamžitě ucítil jak se v Eonny napjal každičký sval. ,,Jsi sice hezčí, než moje stará" uchechtl se, ,,ale tady jde o velký prachy. Takže jestli tě tady mladej nechce vsadit..." Zpoza blonďákových zad se vynořil Verne a přerušil tok slov mluvčího. Nabídl dívce rámě: ,,Velmi rád dámu doprovodím do zadní části." Zrzka se ušklíbla a otočila se na podpatku čelem k Blainovi. Dvěma prsty ho vzala za bradu, stoupla si na špičky a spojila jejich rty v něžném polibku. Blonďák okamžitě povolil stisk kolem jejího pasu. Pak stihl již jen zaznamenat, jak její záda zmizela za rohem ve Verneho společnosti.
,,Co...si to dovoluje?!" vyšlo mu tiše ze rtů. Po hodné chvíli donutil své tělo k pohybu. Nemůže nechat tu zrzavou žabku takhle ho překvapovat.
Posadil se na volnou židli a k dlaním mu přistály dvě karty. Nepatrně zvedl jejich rohy a zkontroloval je. Ačkoliv se snažil, nedařilo se mu udržet jejich význam v hlavě. Myšlenky mu létaly sem a tam. Stále mu to přišlo neuvěřitelné. Po tolika měsících plánování měli konečně svou první misi. Tak jednoduchou. Rychlé peníze přímo na dlani. Denton, syn ministra zdravotnictví. Jeho skandál se za ním táhne jako stín již několik let. Záliba v hazardních hrách zruinovala jeho vztahy s otcem, ale on nikdy nevypadal, že by mu ona skutečnost nějak vadila. Podle Verneho zdrojů měl mít ve svém pokoji nadměrné množství peněz. Špinavých peněz. B se uchechtl. Mohl získat poměrně velký obnos i jinou cestou, ale musel vyzkoušet, zda bude jeho tým schopný spolupracovat.
,,Hej ty novej!" obtloustlý muž ze znovu rozchechal, ,,přihazuješ nebo ne?" Blain zvedl oči od karet, na které se bezvírazně díval. Uvědomil si, že celou dobu nevěnoval hře pozornost. V duchu si pořádně vynadal. ,,Přihazuji" zkusil blafovat. Dva žetony přilétly na desku stolu. Vyměnil si se všemi krátký pohled a nechal jeden z jeho koutku zvednout se v úsměvu. Spoléhal na to, že nikdo z nich jeho náhlou nejistotu nepozná. ,,Pff" následoval další obláček dýmu, ,,tolik peněz. Za to mi to nestojí." Jeho karty odlétly po stole daleko od něj. ,,Skládám" pronesl další hráč a i ty jeho se ocitly na hrací ploše.
Blain pohlédl na Dentona s provokativním úsměvem. Mladík mu pohled zprvu neoplatil. Bezmyšlenkovitě hleděl na stůl a prsty bubnoval o jeho desku. Zdálo se, že ucítil jeho pohled. Zvedl k němu tmavé, ohnivé oči a Blain se neubránil ještě většímu úsměvu. Zubil se do té doby, než se hráčova tvář roztáhla do posměšné grimasy. ,,Dorovnávám." Jedním plynulým pohybem vhodil žetony na hromádku a obrátil své karty. Blainův úsměv pohasl. Ze stolu se na něj šklebila Vysoká karta. Všichni se na něj tázavě zahleděli.
Blain rezignovaně odhalil své karty. Denton se začal chechtavě smát: ,,Zřejmě ti to blafování moc nevyšlo." B si skousl vnitřní stěnu rtů. Jak to mohl poznat? Neslyšně zavrčel. ,,Asi nejsi tak dobrý hráč, jak sis myslel, mladej" přidal se obtloustlý chlapík. ,,Být vámi, moc bych ho nedráždil" ušklíbl se poslední z nich, ,,nebo snad nevíte, kdo je jeho táta?" Blain se zarazil a srdce se mu rozběhlo rychlým tempem. ,,Ten bastard.." špitl tiše, aniž by to kdokoliv zaznamenal.

,,Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí milý Blaine, hodně štěstí, zdraví." Malý klučina s hlavou plnou blonďatých vlasů radostně zavýskl a sfoukl z vysokého dortu sedm svíček. Ozval se potlesk a chlapcovy tváře zčervenaly. Dvě služebné servírovaly sladkosti a dezerty na stříbrných tácech. Ve vzduchu poletovaly barevné balónky.
Blain energicky zamával: ,,Mami. Mami!" Vysoká žena pohodila zlatými vlasy, jak se otočila na svého syna: ,,Blainý, copak chlapče?" ,,Tatínek" klouček se rozhlédl, ,,on nepřijde?" Maminka k němu přišla, klekla a prohrávala mu světlé vlásky: ,,Neměj strach, určitě dorazí. Připravuje ti prý speciální překvapení." ,,To není pravda" chlapec skřížil ruce na hrudi a zamračil se, ,,zase pracuje." Najednou se obrátil: ,,Dojdu pro něj!" Rozběhl se ke schodům a do druhého patra nedbaje matčina volání za jeho zády, kterým se ho snažil zastavit. Směřoval rychlými kroky do chodby před dveře otcovy pracovny. Chystal se zaklepat, když ho zastavila ozvěna hlasů, které se k němu rychle přibližovaly. Blain se lekl a skočil do stínu nejbližšího rohu právě ve chvíli, kdy se dvě postavy dostaly na místo, kde před chvílí stál.
,,Je vše připraveno?" B v tom hlubokém drsném hlasu neomylně poznal svého otce, Koltona. ,,Ano, pane. Všichni jsou již na místě." Druhou osobu chlapec neznal. Natiskl se na stěnu, aby ho stín více skryl a zatajil dech.
,,A ta druhá práce? Postarali jste se o ně?" zasmál se Kolton.
,,Ano, pane. Úklidová četa se za chvíli vrátí."
,,Ať to vezmou zadem. Kluk má dole oslavu a nechce se mi vysvětlovat, proč je po zemi krev." Znovu se ozval smích.
Blaina polil studený pot. Konec jejich rozhovoru ani nevnímal. Zpozornil znovu, až teprve co uslyšel jeden pár kroků svižně se vzdalovat chodbou.
,,Jsi zvědavý."
V blonďáčkovi hrklo, když si uvědomil, že se dívá otci přímo do očí. ,,To máš asi po matce" uchechtl se, ,,já takový nikdy nebyl." Blain v tu chvíli ani nedýchal.
,,Tak polez, chlapče, vím, že jsi tam." Klučík si nedovolil nechat otce čekat ani vteřinu. Neochotně vylezl ze stínu, oči sklopené na zem.
Otec mu prohrábl vlasy a zvedl mu bradu. ,,Do očí. Tam se dívej. Nikdy pod sebe" řekl přísně. Blainovi svíral útroby stále větší a větší pocit nejistoty. ,,Pojď se mnou." Kolton se otočil na patě a vydal se chodbou. B spěchal za ním.
Otec šel rychle a svižně, chůzí jemu vlastní. Drobný Blain měl co dělat, aby mu s jeho malými nožkami stačil. Když se po nějaké době muž zastavil, klučík do něj málem vrazil. S úžasem si uvědomil, že stihli dojít až na zahradu, ovšem tuhle její část chlapec nikdy neviděl. Téměř nekonečné záhony krvavých růží v kruzích obtáčely menší domek s dřevěnými zdmi.
,,Tati?" Blain se snažil udržet krok a zároveň si vše prohlédnout, ,,kde to jsme?" Otec neodpověděl. Kráčel po úzké písečné cestičce lemované oblázky, ruce spojené za zády. Nepromluvil ani poté, co jeho vytáhla postava zmizela v domku. Blain váhavě zastavil před pootevřenými dveřmi. Tma, která vyzařovala z místnosti, mu nedovolila dohlédnout dovnitř a to ho znervózňovalo ještě více.
,,Pojď Blaine" ozval se otcův klidný hlas. Chlapec nejistě přešlápl, než si dovolil vejít. Téměř okamžitě ho oslepilo měkké světlo. Ještě se ani nerozkoukal a už jej Kolton táhl ke stolu v rohu místnosti. Několikrát klopýtl, než se dlaněmi zapřel o dřevěnou desku. V jednu chvíli v chlapci svitla naděje, kterou rozmetal jediný předmět na stolku. Rozebraná zbraň. Blainovy se roztřásly nohy. ,,Blaine." Chlapec sebou polekaně trhl. Vlivné oči jeho otce se mu vpíjely do zad, sledovaly každý jeho pohyb. ,,Ty víš, co po tobě chci."
B na sucho polkl, ale nedovolil si více váhat. Vzal části do chvějících se dlaní a zkušenými pohyby je složil do sebe. Nabil a odjistil. Ucítil v zádech Koltonův úsměv: ,,Hodný kluk."
Blain se jemně zachvěl. Zbraň ho studia v dlani a chlapec potlačil nutkání ji zahodit. ,,Postup dál" postrčil ho otec, ,,do dveří." Blonďáček kráčel na třesoucích se nožkách a stiskl kliku nejbližších vrat. Panty zaskřípěly a než se nadál, stál na veliké louce. Slunce se odráželo od vysokých kamenných stěn, jež lemovaly celé prostranství a dělaly z něj tak místo, ze kterého není úniku. B nadskočil, když se za ním dveře s trhnutím zabouchly. Kolton stanul vedle něj a vrhl na svého syna vysoký stín. ,,Víš, co tu děláme, chlapče?" zeptal se klidně. Blain zamžoural vzhůru na jeho tvář a zavrtěl hlavou.
,,Tohle je tvůj čas, aby jsi se stal pravým mužem."
Najednou se ozval výkřik. Blonďáček se rychle otočil a krev mu ztuhla v žilách. Jeho očím se naskytl pohled na několik malých lidí. Jejich oblečení bylo potrhané a špinavé, tváře bílé hrůzou. ,,Ah" Kolton popošel kupředu, ,,snad nám je při odchytu moc nepoškodili." Naklonil hlavu na stranu a hodnou chvíli zkoumal jejich strachem třesoucí se těla.
Pak pomalým krokem došel za Blaina a položil mu dlaně na ramena. ,,Vidíš je" špitl u jeho ucha, až se chlapec ošil jak mu tísnivý pocit sevřel útroby, ,,tak krásný pohled. Pozorně si je prohlédni." Pohladil ho po blonďatých vlasech: ,,Brzy si ten pohled taky zamiluješ." Zhluboka se nadechl a slastně přivřel oči: ,,Ten strach..ta bezmoc. Mmm...." B zrychleně dýchal. Tohle nebyl otec, kterého znal. Začínal se bát stále víc. Klouzal pohledem po lidech před ním, v ústech sucho.
,,Už to začíná!" vyhrkl Kolton vzrušeně. Chlapec odvrátil hlavu, ale otec mu ji ihned hrubě vrátil: ,,Dívej se!" Držel ho pevně na místě, nemohl se ani hnout. ,,Dívej se" zašeptal, ,,třesou se jim kolena. Sleduj ty překrásné tváře od krve, prachu a slz. Tu nevědomost. Sladkou, sladkou nevědomost." Blainovi se už začala točit hlava. Nevěděl, co tohle všechno znamená. Ani o vědět nechtěl. Chtěl utéct. Hodně daleko a už nikdy se nevrátit. K tomuhle místu, k tomuhle pohledu, ke svému otci.
,,Zabij je."
Dvě slova, jež opustila Koltonovy rty, udeřila do vzduchu jako dva dobře mířené výstřely. ,,C-cože?!" vypískl blonďáček. Na jeho tváři se objevil tak vyděšený výraz, že překonal pohledy všech ostatních. Zbraň mu málem vyklouzla z prstů: ,,T-to.. to ne." Sklopil hlavu a nechal si vlasy padnout přes strachem vytřeštěné hnědé oči. Kolton se zvonivě zasmál: ,,Ale drahý chlapče. Děláš, jakoby jsi měl na výběr."  Nahnul se k jeho oušku: ,,Ale abych tě více motivoval. Nechtěl by jsi, aby se snad mamince stalo něco špatného, viď?" Blainovy křehoučké prsty objaly pistoli tak silně, až mu zbělaly klouby. Prudce zavrtěl hlavou: ,,Ne..n-ne.." Celé jeho tělo se začalo neovladatelně třást. Chlapec propukl v zoufalý pláč: ,,M-maminku ne.." Hlas se mu zlomil. Vzlykal, téměř pištěl slova protestu: ,,J-já...já nechci." Cukal sebou ze strany na stranu, slzy mu tekly po tvářích až na bradu. Křičel, fňukal a jeho otec ho jen s opovržením sledoval.  Nebýt jeho silných paží kolem blonďáčkova těla, dávno by se skácel k zemi. 
Vtom Blainovi přistála na tváři nelidsky silná facka. ,,Zmlkni!" okřikl ho Kolton. Vzal jeho ruce, ve kterých křečovitě svíral zbraň a  zvedl hlaveň: ,,Střel!" Bho pohled se setkal s mladíkem před ním. Hleděli si do očí. Blainovi zarudlé od pláče, plné strachu, viny a bolesti, po chvějících se rtech stále stékající slané slzy a oči druhého chlapce. Klidné, křišťálově modré, smířené a lítostivé prosvítaly skrz záplavu černých vlasů slepených bahnem a krví. 
Najednou  se jeho nohy podlomily a blonďáčkova budoucí oběť před ním padla na kolena. Blainovi se málem zastavil dech.  Tělo chlapce proti němu byli svěšené, bezbranné, v jeho tváři se ale neznačila žádná ze zlomených emocí. ,,Tak střel!" křikl mu otec u ucha, až sebou trhl, ,,střílej!"  Hrubě ho vzal za paži a nasměroval zbraň, prst mu přiložil ke spoušti. B nemohl své rozechvěné rty uklidnit stejně jako nové slzy stékající po jeho tvářích. Nedokázal přerušit oční kontakt s mladíkem na zemi, nedokázal téměř ani dýchat. Černovlásek vykoukl zpoza svých kadeří a hlava mu spadla nepatrně na stranu. Usmál se. Blonďáček na sucho polkl. ,,Střel!" ozval se znova Koltonův hlas, ,,nebo tu děvku zabiju!! HNED!" 
Vzduch proťal výstřel. Chlapeček polekaně uskočil a pistole spadla k zemi. Mladíkův úsměv nepohasl ani o kousek. Z úst se mu vynořil potok krve a zmáčel zem před ním. Jeho tělo povolilo tlaku, stihl jen vyhrknout další rudý vodopád a jeho bezchybně bledá tvář se setkala s blátivou louží. Pod ním se začala ale tvořit louže nová.