Škola, to místo jsem ze srdce nenáviděla, protože jsem se musela vídat se všemi těmi rozjívenými puberťáky, a ještě ke všemu s bývalými kamarády. Proto jsem se vždy vyzbrojila knihou a každou volnou chvíli se do ní s vděkem ponořila. Někdy i o hodině. Jako třeba dnes.

"Slečno Surrielová!" volala na mě přes celou třídu neše třídní učitelka, paní Crowelová.

Měla jsem co dělat, abych sebou při jejím zvýšeném hlasu necukla.

"Ano?" odvětila jsem, když jsem se vzpamatovala.

"Slečno, můžete mi říct na co jsem se ptala?" Sakra

"Ehm no..."

"To jsem si mohla myslet." zabručela Crowelka. Neměla jsem ji ráda. Pořád jenom prudila a nenechala mě na pokoji, když jsem byla grogy. Což jsem byla posledních pár měsíců pořád. "Dobře, takže se potkáme na poškole. Třída 126."

To mi ani nemusela říkat. Na poškole jsem byla pečená vařená. Achjo to mamka nebude mít radost, blesklo mi v hlavě.

Spolužáci, kteří se na mě otočili s těmi stupidními výrazy, se pomalu obraceli zpět a já mohla zase vypnout mozek.

●●○○

Vyučování skončilo a já se pomalým krokem blížila k učebně 126. Šla jsem pozdě. Jako pokaždé, ale Crowelka to nikdy moc neřešila. Byla ráda, že se vůbec dostavíme.

Když jsem se docourala k té zpropadené učebně, otevřela jsem dveře a vešla do třídy. Poškoláci mě nevěnovali pozornost, tak jsem se posadila do své lavice v zadní části třídy a vylovila ve svém modrém batůžku knihu. Už jsem chtěla vypnout, když se na mě otočil kluk, který byl usazený v lavici přede mnou.

Huu, jsem tu zase s novým dílem. Doufám, že se líbí, a že vám Becca ještě neleze na nervy :D

Kailey :3