Alesie se vzpamatovala z prvotního překvapení. Pohladila svého syna, schovávajícího se za její sukní, po černých vlasech a usmála se na něj. Neveah se jí ale nepouštěl. Pohlédla ke svým nohám, kde se na dřevěné podlaze povalovala potlučená zelenina a v záplavě skořápek a bílků několik málo přeživších vajíček. Zamračila se. Během okamžiku držela v ruce hůlku. Jedno mávnutí stačilo, aby se všechno dalo zase do pořádku. Zelenina byla zase na ošatce a vajíčka si spokojeně hověla v proutěném košíku. Jenom co schovala hůlku zpět do kapsy , držela obě věci v rukou a zamířila do domu, nechávaje kouzelníky samotné na zahradě. Nenechala je ale samotné dlouho.
Za chvíli už zase stála na verandě, přes jednu ruku přehozený úhledně poskládaný bílý ubrus a v druhé svírala nějakou malou dřevěnou krabičku. Svižným krokem přešla k nejistě vypadajícím kouzelníkům, nechávaje svého syna na verandě pod dohledem chrtů, kteří ostražitě špicovali uši. 
Alesie nejdříve hodila směrem k nim krabičku, rychlým švihnutím hůlky ji změnila na stůl, dostatečně velký pro všechny nečekané hosty. Dvě párátka poté snadno posloužila jako lavice. Jakmile byl vyčarovaný nábytek na svém místě, přehodila přes stůl bílý ubrus. Podívala se na Angličany a vřele se usmála. 
"Dáte si koláč?" zeptala se a pokynula jim, aby se posadili. Remus se Siriusem jí úsměv vrátili, stejně jako dvojčata. Ron a Hermiona stáli vzadu a nebyli si úplně jistí tím, jak by se měli chovat, jelikož bylo více než očividné, že zde Axel momentálně není. Když si odmyslíme bitvu o Bradavice, tak Alesii Snapeovou viděli jen jednou a to, když se rozhodla dát Brumbálovi před celou školou přednášku o zásadách slušného chování. 
"Rádi," zakřenili se George s Fredem, když odpovídali na její otázku. Stále si ještě dokázali vybavit chuť toho, který jim byl naservírován ve Snikehill, když tam byli navštívit Sophii se Sebastianem. 

Všichni se usadili kolem stolu, zatímco Alesie opět zaběhla do domu. Sirius si všiml přetrvávající nervozity ve tvářích Rona a Hermiony. 
"Ale no tak, nechte si ty ksichty. Nemusíte se jí bát. Je to taková Molly ve zmijozelském provedení," uklidňoval je. Oba se na něj nejistě podívali. Než mu ale stihli něco odpovědět, začaly na stůl před nimi přistávat talířky se šálky. Uprostřed stolu se usadila konvice s čerstvě uvařeným čajem a z každé strany vedle ní jeden lahodně vonící koláč. 
Alesie sama se usadila na židli, kterou si přinesla z domu do čela stolu. Neveaha si posadila na klín a hůlkou přiměla konvici, aby do naplnila všechny šálky na stole. 
"Ale si vyrostl," naklonil se Sirius k Neveahovi. "Jakpak se jmenuješ?" Odpověď sice znal, ale klučina vypadal poněkud vystrašeně, tak mu chtěl ukázat, že není důvod, aby se ho bál. 
"Neveah..." zašeptalo dítko a více se přitulilo ke své matce. Ta jej povzbudivě hladila po zádech. 
"Já jsem Sirius," představil se.
"Naposledy jsem tě viděl, když si byl ještě takhle malý," prozradil mi a rukama mu to naznačil. 
"Vážně?" zeptal se Neveah překvapeně. Bylo vidět, že se staršímu Blackovi podařilo vzbudit jeho zájem.
"To si piš."  Neveah se trochu odtáhl od Alesie a pozorně poslouchal, co mu Sirius začal vyprávět. Mluvil o tom, ho viděl v kolíbce a že nebyl větší, než štěňata od Sygin... Alesie to jen s lehkým úsměvem pozorovala a nijak do toho Siriusovi nevstupovala. 
Podívala se po zbylých kouzelnících. Její pohled se zastavil na Ronovi a Hermioně, kteří se pod ním jen ošili a sklopili pohled k zemi. 
"Opravte mě, jestli se mýlím, ale my se ještě neznáme," pronesla jejich směrem. 
"Já jsem Hermiona, Hermiona Grangerová, a tohle je Ron Weasley," ujala se nakonec slova jediná další čarodějka u stolu. 
"Axelovi přátelé..." 
"Myslíte, že ještě jsme přáteli? Vzhledem k posledním letem?" zeptal se sklesle Ron. 
"Jsem si jistá, že on o vás ani na okamžik nepřestal přemýšlet jako o přátelích. V Axelově životě se velmi rychle změnila spousta věcí, to ale neznamená, že se změnil on. Vždy pro něj budete nesmírně důležití." 

Sirius, stejně jako všichni ostatní, velice dobře slyšel, co Alesie řekla. Nechal tedy Neveaha, aby si pochutnával na kousku koláče, který mu před chvílí podal, a narovnal se. 
"A kde vlastně je?" zeptal se na to, co zajímalo asi všechny. 
"Popravdě, nemám tušení," odvětila.
"Cože?" nechápal Remus.
"Ráno sem jako velká voda vtrhli Sophie se Sebastianem a během deseti minut byli zase pryč i s Axelem, prý něco důležitého..." vysvětlila. "Mám pocit, že na něj mají špatný vliv," dodala ještě s lehce nakrčeným obočím. Fred s Georgem se jen uchechtli. Ten vliv si dokázali představit. 
"Ale ujistili mě, že se před západem slunce zase vrátí, takže je čekám každou chvíli," informovala je.