Tak jako každé Vánoce posledních několik let se i letos sešlo na Grimmauldově náměstí č. 12 poměrně dost lidí. Weasleyovi, Hermiona, Remus, dokonce i Minerva tu právě seděli u dlouhé sváteční tabule a pochutnávali si na štědrovečerní večeři,kterou pro ně pro všechny připravila Molly Weasleyová. Židle včele stolu samozřejmě patřila Siriusovi, jakožto pánovi domu.Hned vedle něj seděl Remus.
Když po hlavním chodu nezbylo nic víc než prázdné talíře a byl nahrazen dezertem v podobě tradičního vánočního pudingu, narušil klidný sváteční večer příchod Krátury. Objevil se vedle svého pána a v rukou třímal obálku. Sirius jej chtěl nejdříve poslat pryč, ale neudělal to.

"Přišlo vám psaní," oznámil mu domácí skřítek a natáhl k němu ruce s dopisem. Jediný pohled odradil Siriuse od toho, aby jej jednoduše odbyl. Zaujala ho totiž pečeť, kterou byl dopis zalepen.
"Můžeš jít," poslal jej pryč, až když si od něj dopis převzal.Skřítek se krátce uklonil a zmizel. Předmět, který přinesl,přilákal pozornost všech kouzelníkových hostů. '

"Od koho je?" zeptal se Remus. Sirius k němu beze slova natočil obálku tak, aby mohl i on vidět znak vyražený do zeleného vosku.

"Zmijozelové?"zeptal se překvapeně, když spatřil znak až moc podobný znaku jisté nechvalně proslulé bradavické koleje. Přísedící se pod náporem zvědavosti zvedli ze svých míst a nahrnuli se k Siriusovi. Postávali okolo něj a nakukovali mu přes rameno. Sirius pomocí malého nožíku na dopisy opatrně odlepil vosk od papíru a obálku otevřel. Vytáhl z ní ten nejvíce popsaný papír, i když se uvnitř nacházelo více, než jen to. Černý inkoust prosakoval lněným papírem a dokazoval, že právě toto je to skutečně důležité, co se v obálce nachází. Rozložil ho. Pohledy kouzelníků padly na drobným krasopisem napsaný text. Písmo bylo až moc malé nato, aby jej dokázal kdokoliv z nich přečíst. Dokonale zvládnutá kurzíva jim to také moc neusnadňovala, proto se Sirius rozhodl číst nahlas, aby všichni věděli, co se tam píše.

"Drahý strýčku Siriusi."

Jídelnou se rozlehl pobavený smích. Dokonce i Minervě cukly koutky, když zaslechla to neobvyklé oslovení, kterým odesílatelé zvěromága počasovali.

"Jaký je to pocit, když ti tak někdo řekne, strýčku?" zasmál se Remus. Sirius se na něj ani nepodíval, sám se totiž smál nad těmi slovy.

"Připadám si strašně starý," prohlásil, čímž vyvolal další salvu smíchu. Když jídelna opět utichla plný očekávání, vrátil se zpět ke čtení.

Drahý strýčku Siriusi,

dlouho jsme přemýšleli, jak bychom měli začít, nakonec jsme se rozhodli začít omluvou.

Za všechno. Za to tajnůstkářství, za to, co se stalo během bitvy o Bradavice, i za náš náhlý odchod bez jediného slova vysvětlení.Věř, že jsme ti chtěli napsat mnohem dříve, ale bohužel to nešlo. Snad nám to nebudeš mít za zlé. Nikdo z nás nechtěl skončit ve vězení.

Sirius se na chvíli odmlčel. Místnost byla stále tichá. Trochu si odkašlal, aby si pročistil hrdlo a pokračoval.

Rádi bychom ti to všechno vysvětlili, aby si pochopil, proč jsme udělali to, co jsme udělali. Musíme to ale udělat hodně stručně,snad nevynecháme nic podstatné.

Pokud jde o bitvu o Bradavice, kde jsme skutečně byli na straně Voldemorta... dost těžko se hledají ta správná slova.
Nebudeme se omlouvat za to, že jsme ho podporovali, rádi bychom ale, aby si věděl, že jsme tam nebyli, abychom mu pomohli ovládnout svět.Naše důvody dokonale vystihla Axelova máma, Alesie Snapeová, když navštívila Brumbála v Bradavicích. Nevíme, jestli se to k tobě doneslo, ale tehdy řekla: "Albus Brumbál se naši rodinu pokouší systematicky zničit od roku 1942." Nemáš ani tušení, kolik pravdy a zlých činů slavného Albuse Brumbála se za těmi slovy skrývá. A nejde jen o jeho boj s Gellertem Grindelwaldem nebo Tomem Raddlem... Naše rodina sice není dokonalá, máme opravdu hodně much, ale tohle jsme si nezasloužili. Víš, že si se všemi třemi Raddlovými chodil do školy? Museli ale studovat pod jiným jménem, protože nešlo odhadnout, jak by se k nim Brumbál choval. Možná se ti to zdá šílené, ale prarodiče vycházeli z vlastních zkušeností.
Naše babička Elizabeth byla dcerou Gellerta Grindelwalda, Brumbál to věděl a opravdu těžce to snášel. Neustále ji kontroloval,pokud se ve škole něco semlelo, byla první, na koho padla vina...Když si spolu s dědou začali, byl to právě Brumbál, který bez jakýchkoliv důkazů obvinil Elizabeth z používání černé magie a vyzýval vedení školy, aby do vztahu zakročilo... Dlouhý příběh, který nakonec skončil smrtí babičky Elizabeth, když byly její nejstarší dceři Alesii teprve čtyři roky a nejmladší Anthei necelé dva.
A proč jsme odešli? I když jsme byli osvobozeni... (Za což jsme vám všem opravdu vděční.) Nemůžeme se vrátit. Bojovali jsme za svou rodinu a udělali bychom to klidně znovu, ale pravda je taková, že je to vlastně právě ona, která nám brání v návratu do Anglie. Jsme si jistí, že to pochopíš i sám, když se podíváš na rodokmen, který jsme ti společně s tímto dopisem poslali. Máme za to, že je naprosto všeříkající.
Ukončíme to tím, že jsme nikomu skutečně nechtěli ublížit a moc nás to mrzí.

Sirius na chvíli odložil dopis na jídelní stůl, aby mohl z obálky vytáhnout další papír. Jakmile jej rozložil, skutečně mu stačilo jej pouze letmo přeletět očima, aby pochopil, proč nezůstali.

"Co se tam píše?" naléhal na Siriuse Ron, který nedokázal zaostřit na ručně psaná jména na rodokmenu.

"Morgana, Salazar Zmijozel, Gelert Grindelwald, Tom Marvolo Riddle..."přečetl nahlas pouze ta, podle něj důležitá jména. Teď už i zbylým kouzelníkům došel význam slov napsaných v dopise.
"U Merlina, i ten rodokmen je sám o sobě zločin," prohlásil Ron. Teprve až ta slova vyslovil, mu došlo, co vlastně řekl, a rychle si zakryl ústa.

"O tom ani nežertuj!" napomenul svého bratra George.

"Ty nemáš ani tušení, kolik problémů jim ten rodokmen už přinesl," připojil se Fred.Všichni se na ně překvapeně podívali.
"Co? Jsme přátelé," pokrčila dvojčata rameny. „Copak vy jste neslyšeli o Grindelwaldově aféře?" Slyšeli. Byly toho plné noviny, nebylo třeba to více rozebírat

Asi raději přejdeme k příjemnějším věcem. Nemusíš o nás mít obavy, ani o jednoho, máme se dobře, i když se nám stýská, hlavně Axelovi po tobě a Remusovi a Weasleyových a Hermioně... a asi tak nějak po všech.

Sirius musel na chvíli přestat číst, protože se mu do očí nečekaně nahrnuly slzy. Rychle zamrkal, aby je rozehnal, ale chvíli mu zabralo, než se mu to podařilo. Remus povzbudivě sevřel jeho ruku do své a usmál se na něj, i když měl sám slzy v očích.

Během těch dvou let se toho událo opravdu hodně. Bohužel ti nemůžeme napsat o všem, tak jsme společnými silami vybrali pár okamžiků,které by mohly být považovány za milníky v našich životech...Asi.

Pamatuješ si na to malé miminko, které si viděl ve Snikehill? Teď už můžeme pomalu odpočítávat dny do jeho třetích narozenin. Neveah je neuvěřitelně živé dítě, se kterým jednoduše nejde držet krok. Těžko uvěřit, že je to skutečně Snape. Nutno ale podotknout, že Axeliona naprosto zbožňuje a ten je tím nejlepším starším bráchou, jakého by Neveah mohl mít. On se pro to jednoduše narodil!

Sirius se nedokázal přestat usmívat a nebyl jediný.
"Harry je starší bratr?" podivila se Hermiona. O malém Snapeovi se totiž Sirius jaksi zapomněl zmínit. Nemohla si pomoc, musela si představit Harryho, jak pobíhá s malým tříletým klukem po trávníku a hlasitě se smějí.

Přikládáme fotografii, protože to jednoduše nejde popsat slovy. Nejsou rozkošní?

Hermiona s Ginny se okamžitě natáhly po obálce ležící na stole, aby zní vytáhly několik fotografií, mezi kterými našly tu, o které Sirius právě četl. Zachycovala Axeliona, jak se širokým úsměvem na tváři pobíhá po zahradě nebo možná parku se stejně vyřehtaným klučinou posazeným na ramenou.

"Ti jsou opravdu úžasní," rozplývala se děvčata, než poslala fotografii dál. Ano, nebyl to sice Harry, kterého by na oné fotografii chtěli vidět, ale i tak je ten výjev okouzlil. Pořád to byl on, jen s jinou tváří. Sirius mezitím pokračoval.

Jak sis nejspíš všiml, Sophie a Sebastian museli přestat s profesionálním famfrpálem. Asi nikdy toho nepřestanou litovat. Měl si je vidět, když zjistili, co musí udělat. Voldemort by se proti nim mohl jít zahrabat. Museli se tak začít realizovat v jiných věcech. Poté, co úspěšně složili OVCE, se tak rozešli každý jiným směrem.
Sophie studuje lékouzelniství a ze Seastiana se stal bystrozor! Občas přemýšlíme nad tím, co by na to asi řekli Brumbál s Popletalem, kteří je oba považovali za zločince (už jen kvůli rodokmenu). Sebastian momentálně vede vlastní jednotku a hrdě prohlašuje, že jednou bude velet celému oddělení. Když tak nad tím přemýšlíme, všichni jsme ochotní tomu věřit. Zatím k tomu má opravdu dobré předpoklady a i vyšší místa si ho už všimly.

I k tomuto byla v obálce fotografie. Dvojčata na ní společně s několika svými spolužáky vyhazují špičaté klobouky, které byly součástí jejich slavnostní uniformy, do vzduchu.
"To je uniforma ze Stříbranova," poukázal na oděv Remus.
"Takže se nakonec opravdu vrátili domů..." konstatoval Fred smutně.Bodlo ho u srdce. Celou dobu to sice tak nějak tušil, stejně jako všichni, ale i tak doufal, že by mohli zůstat někde blíž.

Axel nastoupil do školy, dodělal si NKÚ a momentálně se připravuje na své OVCE. Pořád ho to táhne k lektvarům. Jeho táta doufá, že by se mohl stát lektvaristou a jednou převzít rodinnou firmu.

"Lektvaristou?"zvolal pobaveně Ron a společně s několika přítomnými se zasmál.
"Je to přeci Snape," poukázal Sirius.Těmito řádky byla vysvětlena další fotografie z hromádky ležící na stole. Axelion v modrém saku se zlatým lemem na límci a rudé košili se usmíval do objektivu. Za ním stáli Alesie se Sverusem a oba se pyšně usmívali. Sirius se jim nedivil, i on na něj byl opravdu pyšný.

Rádi bychom ti toho napsali mnohem víc a věř, že opravdu je co vyprávět. Doufáme ale, že si budeme moci vše říct brzy osobně.

Moc se nám všem stýská.

S láskou

Axelion, Sebastian a Sophie

Tak dopis končil. Nic dalšího už tam napsáno nebylo. Sirius jej odložil k obálce a natáhl se pro poslední fotografii. Z lesklého papíru se na něj usmívaly tři tváře nyní již skutečně dospělých kouzelníků a jednoho malého divokého dítka. 
Axelion měl na klíně usazeného svého malého brášku. Seděli na zemi před bohatě nazdobeným vánočním stromkem v obklopení úhledně zabalených dárků,které vířily všemi barvami. Po jeho levé ruce klečela Sophie,nohy elegantně složené pod sebou, aby jí náhodou nebylo vidět pod sukni. Měla nakrátko ostříhané vlasy, které se jí vlnily okolo obličeje. S červenými rty vypadala ještě dospěleji.
Z druhé strany stál Sebastian, ruce na Axelových ramenou a předkláněl se, aby byl na fotografii také vidět. Na hlavě měl stále stejný rozcuch, a i když byl starší a strniště na jeho tváři to jen potvrzovalo, stále ještě neztratil tu malou jiskřičku rošťáctví, která mu poskakovala v očích, ani ten hravý úsměv. Že se jeho povaha s věkem ani trochu nezměnila, dokazovaly i plyšové sobí parohy, které trčely z neupravených vlasů.
Vypadali jinak, než si je pamatoval, i tak je ale všechny bezpečně poznal, snad až na nejmladšího Zmijozela, který si hrál s Axelovými možná až moc dlouhými, uhlově černými vlasy. Tvář jeho kmotřence byla výrazně starší, než když odcházel. Sirius by dokonce přísahal,že mu na hraně čelisti raší strniště!

Při pohledu na tento obrázek si skutečně přišel starý, ale i tak mu na rtech pohrával úsměv.