Neobtěžovala jsem se zaklepat a rovnou jsem vtrhla do kabinetu profrsora Hankse.

„Slečno Brumbálová." okřikl mě.
„Ano?" zeptala jsem se přeslazeně.
„S vámi to asi lehké mít nebudu, že?" zeptá se s mírným úsměvem profesor.
„Máte pravdu. Se mnou to mít opravdu lehké nebudete." řekla jsme s kamennou tváří.

„No... Posaďte se a začněte opisovat školní řád." zadal mi úkol a ukáže na židli na kterou se mám údajně posadit.

„Vážně? To jste nic lepšího nevymyslel? Jenom školní řád? Pche." řekla jsem s výsměchem.
On jen něco zamručí ale jde vidět že jeho pohár trpělivosti mu pomalu ale jistě přetéká.

Já jsem si s úšklebkem sedla a začala opisovat školní řád.
Po asi dvou mimutách jsem to nevydržela a musela ho začít provokovat.

Nejdřív jsem ale začala nevinně.
„A do kdy tady budu muset trčet?" zeptala jsem se na oko otráveně.

„Do té doby než si nezapamatujete, že nemáte být drzá, slečno Brumbálová."

„Tak to spolu strávíme ještě hodně času." řekla jsem s provokativním úsměvem.

On se na mě s nadzvednutým obočím podívá a následně opět sklopí zrak a ignoruje mě.

„Podlejzáte Brumbálovi co?" zasmála jsem se.

On se na opět podívá.
„Brumbálovi? Je to váš otec...to mu říkáte Brumbál?" zeptal se opět  s pozvednutým obočím.

„Jo." potvrdím.

On jen zastrašeně kývne hlavou a dál opravuje písemky nebo co....
„Já vážné nechapu proč jste tak natvrdlý." nedala jsem se.
„Já a natvrdlý?" nadzvedl tentokrát už po třetí obočí.

„Přesně tak." kývnu.
„Tak slečno, nevím na co jste byla zvyklá do teď ale ke mně se budete chovat slušně. Jasný?"

„Ne." řeknu prostě.
„Co prosím?" zeptá se překvapeně.
„Ne."
„Tak a už toho mám dost, jdeme do ředitelny." vyštěkl profesor.
Společně jsme přišli do otcovi pracovny.

„Elizabet? Co jsi provedla?" zepal se otec.
„Nic. Nic co by tě muselo zajímat." odsekla jsem.

Profesor Hanks poznal že by bylo "lepší" nás nechat o samotě a tak odešel.

„Eliz, prosím. Proč si taková... Já vážně nevím kde jsem udělal chybu." zeptal se otec podrážděně.

To už jsem ale vybuchla vzteky.
„TAK TY NEVÍŠ KDE JSI UDĚLAL CHYBU??? TAK JÁ TI TO POVÍM! VŮBEC JSI SE O MĚ NESTARAL. ČAS JSME TRÁVILA DOMA S CHŮVOU! VŽDY TI BYLA MILEJŠÍ ŠKOLA NEŽ VLASTNÍ DCERA!!!" vybuchla jsem a po tváři mi stekla slza, tu jsem si rychle ale otřela a nasadila svůj typický kamenný výraz.

„Prosím tě." řekl a dal mi ruku na rameno.
Já si ji okamžitě strhla.
„Jaký prosím tě. Zanedbával jsi mě celý život! Radši se nestarej." odsekla jsem a odešla z pracovny.

Vzhledem k tomu že už byl večer bych měla jít spát... Mně se ale nechtělo  a neneapadlo mě nic jiného než jít na astronomickou věž.

Došla jsem na astronomickou věž a zapálila si cigáro.

Bylo tam nádherně. Byla tma a na obloze byly vidět hvězdy.

Najednou jsem za sebou uslyšela nečí kroky. Prudce jsem se otočila a pohlédla na dotyčnou postavu.

Ahojte :)
Kdo myslíte že to bude?
Doufám že se kapča líbila ❤