Zbytek týdne uběhl jako voda, Black mi neustále vyznával lásku a už to vypadalo že se ke mně chová úplně jako Potter k Evansový.
Dnes byla sobota a já byla nanejvíš šťastná.

„Ahoj děvčata." pozdravili nás kluci, Lucius, Severus, Regulus a Rudulfus, když jsme všichni společně přišli do společenky.

„Píšou něco zajímavýho?" zeptala se Bela bez pozdravu Luciuse, který v rukou držek denního věštce.

„Ne." řekl Lucius.

„Co máte dneska v plánu?" zpetal se Regulus.

„Já nevim jak vy ale já jdu do knihovny, vy si dělejte co chcete." řekla jsem, zvedla se a odkráčela do knihovny.

Zalezla jsem si do kouta kde se nikdo nenacházel a začala číst.

„Elizo? Já si přisednu jo?" zeptal se Severus, který právě přišel.

Bez mé odpovědi si sednul.

„Severusi. Proč myslíš, že jsem šla do knihovny, zalezla si do nejtemnějsího kouta a začal si číst?" zeptala se ho naštvaně.

„Ehm... Netuším." pokrčil rameny.

„Abych byla sama!" řekla jsem hlasitěji.

„El, prosím... Co se děje. Mezi Blackem a tebou se něco stalo, můžeš mi to říct. Jsme přátelé." řekl Severus a mě jeho slova velmi překvapila.

„No... -" povyprávěla jsme mu ochotně vše co se stalo na astronomické věži.

„Eliz... Pokud jo miluješ kašli na všechny a na všechno.... Pokud ale ne... Tak-tak hdělej to samé." řekne rozpačitě Severus.
Musela jsem se nad jeho slovy zasmát.
Měla jsem hroznou chuť Severuse obejmout, nevím proč ale udělala jsem to.
Bylo to naše první obejmutí.
Teď jsem cítila že mám kamaráda.
Cítila jsek že ty slova která říkal Sirius o přátelích jsou pro mě teď aktuální.

„Severusi? Že tu budeš vždycky pro mě?" zeptá se stále v jeho objetí.

„Vždycky, si má nejlepší kamarádka." řekne Severus a usměje se na mě.

„Tak a teď mi řekni jenu věc... Líbí se ti Black nebo ne?" zeptá se.

„Když já nevím, ošklivej samozřejmě není ale když... Myslim si že to není ten pravej a navíc ani o kluka nestojim." řeknu poslendích pár slov chladněji.

„Divím se, že měl Black tu odvahu rozkřiknout po celé škole že miluje Zmijozelačku." uchechtne se Sev a já s ním musela souhlasit.

„Nezajdeme se projít po škole? Už mě nebaví sedět tady v knihovně." řeknu znuděně a Severus kývne hlavou na souhlas.

„A ty jsi to na-"začal mluvit Severus ale někdo za námi ho přerušil.

„Takže ty dál přednost Srabusovi přede mnou? To se ti líbí umaštěný vlasy a černej plášť místo mě?" začne vyvádět Sirius.

„Blacku uklidni se! Za 1. Tobě do toho nic není a za 2. Se Severusem nic nemám!" snažím se to celkem zbytečně vysvětlit.

„Srabusi! Levicorpus." vykřkne Sirius kouzlo mířené na Severuse, já ho ake rychle přeruším.

„Exoelliarmus!" řeknu a jeho hůlka se nyní nacházela v té mé.

„Aquamemti!" křikla jsem ještě a Sirius byl od hlavy až k patě mokrý.

„Slečno Brumbálová! Pane Blacku!" slyšeli jsme za sebou velmi známy hlas.

„Paní profesorko McGonagallová." řekli jsme já i Sirius sborově a překvapeně.

„Pane Snape, bězte do své ložnice a vy dva, za mnou a do ředitelny, nemá cenu vám dávat školní tresty, vy se zkrátka nepoučíte." řekne a já se Siriusem se na sebe otráveně podíváme.

„Dobrý den, pane řediteli. Tihle dva po sobě zase metali kouzla." řekne a ukáže na nás dva.

„Dobrá Minervo, můžete jít." řekne otec a Minerva opustí ředitelnu.

„Už toho mám vážně dost, nic mi neříkejte, nechci to slyšet. Už mě vážně nebaví posloichat pořád jak moje nezvedená dcera něco provedla-" vyčítá nám všechno otec.

„A proč myslíš že jsem asi tak nezvedená? Kvůli tobě! To ty jsi na mě celý život kašlal! Všiml sis že jsem ti nikdy neřekla tati? To tě to ani trochu nemrzí? Né... Vlastně promiň, ty máš školu." řeknu naštvaně.

„Elizabeth! Myslíš že tě nemam rád? Mám ale o školu se musím starat a-"

„Nech mě! Prosím tě, nech mě! Nás vztah už prostě nezachráníš." řeknu a společne se Siriusem odejdeme.

„Mrzí mě to." řekne Sirius když už se rozdělujeme a každý odchází do své části hradu.

„Hm." zamumlám a odejdu spát.

Ahojte všichni?
Dneska kapitola hnedka po ránu :D
Doufám že se líbila :3