Dnes byla díky Merlinovi sobota a po náročném včerejšku jsem si mohla přispat.
I když s tím spaním to nebylo úplně tak možné, pronásledovali mě noční můry. Ze spaní jsem dokonce brečela.
Zdálo se mi o hádkách s otcem.
Když byko něco po půl sedmé, vstala jsem a šla si zaběhat.

„Blacku." usmála jsem se když jsem spatřila černého psa u jezera.

„Docela často se vídáme, že?" zasměju se a pohladím ho.

„Si vážně roztomilý." řeknu a znovu ho pohladím.

„Kéž by mě otec chápal stejně jako ty." řeknu posmutnile a ukápne mi slza.
Posadím se na ledovou zem a vedle mě sedí Black.
Najednou ucítím něčí ruku na mém rameni, prudce se otočím a překvapením strnu v pohybu.

„Blacku? Kam zmizel Black?" snažím se říct.
Černý pes by ten tam a místo něj zde stál Sirius.

„Co tady" vykřiknu našyvaně.
„Já jsem yen tvůj roztomiloučký a krásňoučký Black." ušklíbme se a mě bodne u srdce.
„Ne! Black je chápavý a -a-a.... ne... to-" snažím se ale je to marné, sednu si na zem ze které jsem před chvílí vstala a založím si ruce do dlaní.
„Proč ti to tak vadí? To jsem tak hroznej?" zeptá se trochu ublíženě Sirius.
„Ne, já jen-já... já vážně nevím." řeknu.
„O tomhle se nikdo nedozví!" upozorním jo a odejdu do hradu.

Ahojky, kratší kapitola je tu :)
Teď moc nestíhám psát a tak mě prosím omluvte...