#9

Nejprve bych všem chtěla moc poděkovat za ohlasy. Jakýkoliv koment a hvězdička mi vykouzlí úsměv na tváři. Myslela jsem si,že tohle nikdo číst nebude, protože tu nevystupuje ani Beruška a ani akuma a, že když udělám z Adriena zlýho kluka, všichni budou hejtit. Nicméně se zatím tak nestalo a jsem ráda, že se vám příběh líbí.
Chci tuto část věnovat Zuzi206 za její obrovsky milé komenty. A vám za úžasné ohlasy :')
to nebudu prodlužovat, užijte si tuto kapitolu ^^

Marinette

Nemůžu uvěřit, že jí opravdu ucvakl malíček. Co to je proboha za člověka?! Myslela jsem si, že je to můj přítel!
Ano. Nino, ten, který má někde zavřenou mou nejlepší kamarádku, která mi byla vždycky oporou, je pryč. Možná už není mezi námi, ale to si nebudu připouštět. Hrozně mě bolely ruce. Myslím, že mi mokvaly. Bála jsem se toho tyrana zeptat, jestli mi nepůjčí dezinfekci a tak jsem se snažila být silná. Jenže já silná nejsem..Jsem nešikovná a koktám..Hlavně před ním.
To vlastně on je má naděje. Když na něj myslím, dostanu úplně novou sílu, abych se bránila té kočce.
,,N-ne!" vřískla Chloe a já si bolavýma rukama musela zakrýt uši.
Nikdy jsem jí neměla ráda, protože mi nadávala a zesměšňovala mě. Ale teď jsem jí litovala. Jestli mi ublíží stejně jako teď jí, chci radši umřít rychle.
,,Ááá. Tímhle prstíkem jsi ťukala do svého telefonu, abys zavolala tatínkovi, že? Hmm.." usmál se Nino, přiblížil nůžky k ukazováčku, který patřil Chloe a jedním cvaknutím byl na zemi. ,,Cvak." zasmál se a Chloe zas zavřískala. Ještě víc jsem se schoulila do klubíčka a ještě víc jsem si přitiskla ruce na uši.
Bylo rozsvíceno a vždycky, když jsem vykoukla, viděla jsem psychopatický výraz v Ninově tváři. A taky mi došlo, že jsem si celou dobu mohla rozsvítit světlo.

Když jsem se podívala znovu, kočka tu nebyla. Bála jsem se, že šel znovu pro ten bičík a že i já přijdu o prsty.
Pevně jsem zavřela oči a slíbila si, že už je nikdy neotevřu, když mě něčí ruce vytáhly na nohy.
Chytly mě do náruče, někam mě nesly a pak mě posadily na židli. Cítila jsem, jak mi zavazovaly nohy a já se znovu rozplakala. Nemělo cenu prosit, oni o žádosti nestáli.
,,Neplač, jinak uvidíš." uslyšela jsem u svého ucha a poslední slza mi skápla dolů po tváři. Moje ruka se vlivem jiné ruky zvedla do vzduchu a já se připravovala na bolest. Byla to má pravá ruka. Ta, kterou jsem kreslila návrhy a doufala, že si je jednou obleče Adrien Agreste. Ano, bylo to pošetilé, ale každý má své sny. A ten můj skončil tady. U nějakého psychopata, který mi uřeže prsty a pak celou ruku. Znovu jsem se rozplakala. Věděla jsem, že o to to bude horší, ale já prostě musela.
,,Proč zase bulíš?!" zeptal se podrážděně a mou ruku něco polilo. Začalo to nesnesitelně štípat a pálit. Až teď jsem otevřela oči a uviděla, jak mi na mou milovanou ruku lije dezinfekci. Znovu se mi z očí vykutálelo pár slz a já se usmála. Vypadalo to divně.
,,A teď se usmíváš? Co jsi to za magora?" zakroutil hlavou. Na ruku mi dal polštářek s chladivou mastí a pečlivě jí obvázal.
,,Myslela jsem.." špitla jsem. ,,-Že mi jí chcete uříznout.." doplnila jsem a podívala se na něj. Začal se smát. Hlasitě, hrdelně. Měl krásný smích, ale zrovna teď se moc nehodil.
,,Ach, beruško," začal. Zamračila jsem se na něj. ,,A kdo by mi pak dělal dobře?" olízl si rty a pak se i s Ninem rozesmáli. Chloe vedle v místnosti plakala a z ušmiknutých prstů jí tekla krev. Zda-li pak jí to taky ošetří?
,,Já-já.." nemohla jsem nic říct. Byl tak hrozně zlý.
V mysli jsem se vrátila k němu a doufala, že mě hledá.
,,Co ty?" zajímal se.
,,Jako by vás to zajímalo." odsekla jsem a on mi hrubě vzal levou ruku. ,,Au." sykla jsem.
,,Co jsi chtěla? Jsi můj vězeň, tvůj život teď leží v mých rukou. Chceš panenku barbie, nebo kena?" posmíval se mi.
Znovu polil i druhou ruku a čekal až dezinfekce přestane pěnit.
,,Jste necitelný. Vás nenapadlo, že trpím?"
Měla jsem toho dost. Uměl mi jen ubližovat. Moje ruce byly kvůli němu celé rozdrásané.
Ale teď ti je obvázal.
To na tom nic nemění!
A zachránil před jistou smrtí.
Nemusel by, kdyby mě neunesl!
Udělal ti domácí pizzu.
Abych neumřela hlady!
,,Já a necitelný? Mám city!" bránil se a naštvaně položil lahvičku vedle sebe.
,,Jako které?"
Dostalo se mi kuráže, která by pak mohla bolet.
,,Třeba zlost." řekl a jeho oči, které byly jasně zelené, potemněly.
A sakra..
,,Ani nevíš, jaké city mám! Jsi tu chována jako prase na porážku! Ty nemáš mít žádné city! Když budu chtít, otevřu ti lebku a probodám ti mozek! Vyoperuju ti ledvinu a pak ti ji ukážu! A pak ti zabiju rodinu. To chceš?! To si kurva přeješ?!"
Rozkřičel se tak, že jsem z něj dostala další strach. Žaludek se mi sevřel a slzy chtěly zase ven. Všichni byli ticho, všichni se ho báli.
,,Prosím, neubližujte mi!" ozvala se Chloe. ,,Já.. už budu hodná, nikomu se nebudu posmívat, vážně! Pro-uhh.." Nino dal Chloe na pusu chlorofyl a ona usla. Pak si vzal dezinfekci, vyčistil jí zbytek toho, co byly prsty, vyndal jehlu a nit a ušmiknuté prsty jí našil zpět. A já to všechno viděla. Všechno z toho mě mohlo potkat.
On pořád klečel u mých nohou a pořád mě pozoroval.
,,Přála bych si tužku a papír..Prosím.."
Povytáhl obočí, ale nic neřekl.
Pro tentokrát jsem zachráněna.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top