Alya

Věděla jsem, že Marinette ubližuje Agreste. Myslela jsem si, že od něj Marinette utekla, nebo ho zabila. Jenže pak se objevil ve dveřích a já tomu všemu nemohla uvěřit. Chytl mě takový amok, že jsem mu chtěla vytrhat oči z očních jamek.
Co za zvrácenýho člověka to je? Že ubližuje někomu tak nevinnýmu, jako je Mari? Co ho vůbec vedlo k tomu, že měla hřbet pravé ruky jakoby spálený a dlaně taktéž?
Je to hanba, když někdo udělá něco takového.
Odkryla jsem rukou další větev, která mi bránila v cestě. Už jsem byla z chůze docela unavená a tak jsem si sedla na pařez.

Adrien

Koukali jsme na sebe a on se jen usmál. To mi dokázalo přivést k varu krev v žilách. Volant jsem tiskl tak, až mi bělely klouby. Měl jsem chuť vylézt z auta a rozkopat mu mozek na kaši.
Nicméně jsem se usmál taky a nastartoval. I když jsem nechtěl, musel jsem do nemocnice na pohotovost. Prostě se vymluvím na to, že jsem spadl ze žebříku.

Mari

,,Marinette, je tu Nath!" ozvala se mamka zezdola. Na tváři se mi rozlil úsměv a já se málem přizabila, když jsem seskočila z postele.
Otevřela jsem poklop a místo Nathovi hlavy, jsem uviděla puget růží.
,,Mari, mohla by sis je prosím vzít? Jinak nevylezu za tebou.." řekl zadýchaně.
,,To je výhružka?" zasmála jsem se.
,,To je žádost, protože ti ještě něco nesu a nechci, aby byl rozkvedlaný." namítl a já si puget vzala. Přičichla jsem si a znovu se usmála. Nath byl už nahoře a zavíral poklop.
,,Líbí?" Usmál se i on. Přikývla jsem a znovu si přičichla.
,,A tady-" podal mi tašku, která byla lehounká jako pírko, ,,-Jsem ti přinesl jeho. Nemá jméno, ale vím, že je to kluk." zčervenal.
,,Koupil jsi mi plyšáka?" zeptala jsem se bez přemýšlení. Nath se zasmál. ,,Podívej se dovnitř."
Rozevřela jsem ji a položila na zem. Byla tam klec a v ní.. KŘEČEK!
,,TO. SI. DĚLÁŠ. SRANDU." vydechla jsem. Miluju krečky!
,,Je to ještě miminko. Doufám, že ho budeš milovat stejně, jako já miluju tvoje oči a úžasný smích." podrbal se za krkem.
Vrhla jsem se na něj a pořádně ho objala.
,,Díky, díky, díky!" šeptala jsem mu do ucha.
,,Poprvé od toho, co jsi doma, ses zasmála." oznámil obdivně. Znovu jsem se usmála.
,,To ho ani nevytáhneš?" zeptal se naoko smutně.
Zakřenila jsem se a pustila ho.
On podržel igelitku a já vytáhla klec i s křečkem ven. Byl tááááááááák roztomilý!
Otevřela jsem klec a dala do ní ruku. Křeček jakoby ožil a přišel k mé ruce. Vylezl na ní a já ho vyndala.
Dala jsem si ruku před obličej a s úžasem na něj koukala.
,,Jak se bude jmenovat?" zeptal se.
Chvíli jsem přemýšlela.
,,Zlounstrátor?"
,,To zní jako jméno nějakého padoucha, který kreslí," zasmál se.
,,Co takhle Ronald? Je zrzavý, hodí se k němu." dodal a já kývla.
,,Vítej doma, Rone."

°°
,,Vážně!" bránil se Nath. ,,Myslím, že bys ty vlasy měla nosit takhle. Vypadáš ještě víc roztomileji."
,,Ale Nathe.." zčervenala jsem.
,,Ještě přidáme tyhle šaty a kabelku..." kreslil.
Je pravda, že mě umí vystihnout dokonale. Ještě hezčeji, než vypadám.
Naklonila jsem se nad papír s mými obličeji a různými účesy. Dotýkala jsem se čelem o to Nathovo a zvedla k němu pohled.
,,Už jsem ti říkal, že máš oči jako nebe po dešti? Jako nebe, které prořídne slunce? Když tvé tváře naberou červenou, doplňuje to tvé oči jako večerní červánky. Tvé panenky jsou jako brána do světa krásy a nevinnosti. Miluju tvé oči. Miluju tě celou.." pronesl a pak se to stalo.
Vzal mou bradu, přičemž pustil tužku na papír a políbil mě.
Zavřela jsem oči a snažila se myslet na něj, jenže mi má hlava připomínala, jak mě políbil Adrien.
Cítila jsem, že se Nath snaží, aby do polibku vložil všechny city ke mně a já se mu to snažila oplatit.
Byl čas zapomenout na Adriena Agresta. Byl to jen ničema, který nevěděl, co je to něha. Nevěděl nic. Neznal mě. Nath ano. Vždycky tu byl pro mě a já věděla, že ho miluju.
Odlepila jsem své rty od jeho a začervenala se.
,,Taky tě miluju." pohladila jsem ho po tváři.
On se jen usmál a v očích mu hrály jiskřičky štěstí a lásky ke mně.
Sbohem, Adriene Agreste.