,,Můj otec zase není přítomen?" zeptal jsem se, když jsem vstoupil do jídelny. Nathalie zakroutila hlavou. Sedl jsem si a čekal, jako vždycky. Vždycky jsem na něj musel čekat.
,,Už jsem tady." otevřely se dveře a v nich stál můj otec, Gabriel Agreste. Pokýval jsem na pozdrav a otec si sedl naproti mně. ,,Tak co by sis přál tentokrát?" zeptal se, hlavu měl podloženou rukama. Dělával tohle každý rok na moje narozeniny. Splnil mi, co jsem chtěl, výměnou za to, že na mě sere. ,,Letos bych chtěl něco výjimečného." ozval jsem se. Už jsem to měl předem vymyšlené.
Několik bloků od mojí a otcovi vily je jedno pekařství. Chodil jsem tam každý den, abych si tu holku lépe oťukal.
Abych to vysvětlil. Jsem Adrien Agreste. Kluk, který je na veřejnosti jako andílek, který by daroval své srdce pro dobro jiných. Fotím do časopisů hadry mého otce. Respektive - ty hadry mám na sobě a falešně se usmívám do objektivu. Celkem jsem si zvykl. Něco za něco. Já dostanu peníze a někdy nějakej speciální dárek a otec zase tunu nabídek, kvůli kterým není věčně doma.
,,A to něco výjimečného je co?" zeptal se. Věděl jaký jsem a nezazlíval mi to. Myslím, že mu to bylo stejně jedno, hlavně abych držel hubu a krok.
,,Jmenuje se Marinette - tak jí říká ta bruneta, na kterou má spadeno Nino."
Nino je můj nejlepší kámoš. Všechny projekty děláme spolu. Jednou ho malém přejel můj bodyguard a od tý doby jsme kámoši.
,,-A..chceme je. Obě. Ty víš kam." sladce jsem se usmál. Otec věděl, proč je chci a kam je chci. Usmál se a zvedl se. ,,Domluveno. Zítra je tam máš, jen mi dones na stůl papírek, kde se budou pohybovat."
Usmál jsem se taky a odešel s pozdravem odešel z místnosti. Musel jsem si očistit svoje zaneřáděné nářadí od posledního narozeninového dárku, který mi dal otec minulý narozeniny.