Yoongi ho pustil, jen co se ztratili dvojici z dohledu mezi domečky. Právě teď energicky rázoval po cestě zpět k Náměstí. Kráčel tak rychle, až téměř utíkali – Taemin mu sotva stačil.

„Určitě už sis stihnul všimnout, že Kidongbong zrovna nehýří zábavnými atrakcemi," poznamenal detektiv neurčitě přes rameno.

I přes svižné tempo, co nasadil, se ani nezadýchal. Pramínky vlnitých vlasů vykukující zpod klobouku mu povlávaly ve větru. Vrásky v obličeji, kterých si Taemin všimnul v Seoulu, nebyly v obklopení kopců a divoké krajiny zdaleka tak výrazné, jako v ulicích velkoměsta.

„Taemine?" ozvalo se, když dlouho neodpovídal.

„Hm?"

„Tentokrát žádná uštěpačná poznámka?"

„Snad později."

Popoběhnul dopředu a srovnal se starším druhem krok. Za jejich zády se k obzoru pomalu klonilo slunce. Vzduch ochuzený o sluneční paprsky pomalu chladl a štípal Taemina do tváří.

„Jako děti – a zejména pak jako mladiství – jsme největší pozdvižení zažívali tady," promluvil Yoongi znovu, když dorazili k cíli. Tím byla budova s vybledlou zelenou omítkou a prosklenými výlohami. Nad vstupem byla rezavými šrouby připevněna cedule s nápisem smíšené zboží.

„Fíha," hvízdl Taemin.

„Nech mě hádat: netušil jsi ani, že máme i obchod?"

„Budete si mě dobírat ještě dlouho?"

Musel vynaložit značnou část sebeovládání, aby neobrátil oči k nebi, když následoval tiše se pochechtávajícího Yoongiho dovnitř. Při pohledu do stropu ho oslnila řada zářivek. Instinktivně přivřel oči, a málem kvůli tomu narazil do muže před sebou.

Obchod působil stejným stísněným, přeplněným dojmem jako Jinhova pozorovatelna. Na rozdíl od místnosti přecpané technikou se však v této pravidelně uklízelo. O udržování čistoty svědčil mimo jiné kbelík s mopem opřený vedle vchodových dveří.

Obsluha za pultem, obtloustlá žena s masitýma rukama a plnými tvářemi, vstala ze židle, když dva vyšetřovatelé vešli.

„Yoongi," rozpoznala okamžitě známou tvář.

„Hyejin."

Kývnutím ukázal na regál přímo za pultem. Od podlahy až ke stropu byly jeho police plné alkoholických nápojů. Právě ty se staly centrem mužovy pozornosti a předmětem jejich další debaty.

„Co mi můžeš doporučit?"

„To záleží," protáhla žena. Něco na způsobu, jakým na detektiva promluvila, znělo vyzývavě, dokonce provokativně. Za řeči se vyklonila dopředu. Rukama při tom zůstala zapřená o pult. V Taeminovi ze všeho nejvíc vzbuzovala dojem obrovského, tlustého hada svíjejícího se na slunci.

„Co všechno tvůj nebohý žaludek snese?"

„Předpokládám, že víc než před dvaceti lety."

Hyejin si ho s uznalým pokyvováním hlavou prohlížela, a pak zpod pultu vytáhla dvě lahve soju. „Když na mě doma nebude čekat pozvracená rohožka, můžeš si přijít pro další."

Očekával, že jí Yoongi oplatí stejnou mincí, k jeho překvapení však detektiv nic neříkal a vzal jednu z lahví do ruky. S předstíraným nezájmem ji otáčel všemi směry a sklo se lesklo pod svitem zářivek. Jeden z mnoha odrazů, které lahev vrhala, zasvítil Yoongimu na tváři pod levým okem.

Pomalu vrátil lahev zpět na pult. „A co jsi doporučila Jaesangovi a Yeseo včera?"

„Yoongi!"

Taeminův pohoršený výkřik k sobě strhl pozornost obou dospělých. Rozpačitě si odkašlal. „Chci říct... jak můžete něco takového naznačovat?"

„Já snad něco naznačuji?" obrátil se s předstíraným údivem detektiv k Hyejin.

„Podle mě mluví docela jasně," potvrdila žena.

„Ale..." protestoval Taemin chabě, „vždyť jim ani jednomu není ani šestnáct!"

„Tady tohohle," kývla směrem k Yoongimu, „to rozhodně nezastavilo. Tak proč by to mělo být teďka jiné?"

Tím Taeminovi dokonale sebrala vítr z plachet. V obchodě se rozhostilo ticho narušované jen bzučením zářivek nad jejich hlavami. Hyejin se před nimi s rukama založenýma v bok vztyčila v celé své neveliké výšce.

„Znáš pravidla, Yoongi. Tyhle kšefty jsou mezi nima, mnou a tou lahví. Bez výjimky," zdůraznila při pohledu jeho doprovod. „Co se tebe týče, samozřejmě si posluž čímkoliv, co tu najdeš."

Už podruhé během posledních několika minut Taemin sledoval, jak se Yoongi bez protestů podřizuje vůli oné ženy. Nechal alkohol být a pohledem sklouzl k pytlům s rýží vyskládaným přímo u pokladny. Pak se znovu obrátil k Hyejin.

„Kdo byl naposledy za Kyungsook?" zajímal se.

„Jaesang se tu stavoval na konci listopadu. Není to zlý kluk, Yoongi," dodala už jemnějším hlasem. „Vlastně mi někoho velice připomíná," přeměřovala si detektiva významným pohledem.

„Vskutku?"

„Ach ano. Je to dobrý muž, dobrý člověk. Co ten se v mládí nalítal z maléru do maléru, to by jeden nevěřil..."

Yoongiho reakce na toto prohlášení se omezila na pochybovačné kroucení hlavou.

„Zásoby nejsou na škodu nikdy," usoudil nakonec. Ukázal na nejbližší pytel. „Jeden si vezmu. A tohle taky," pokračoval k regálu plném lahví se sójovou omáčkou a dalších základních dochucovadel. „Taemine, mohl bys, prosím...?"

Ochotně vyhověl a sundal z vrchní poličky regálu příslušné suroviny, zatímco Yoongi pátral v kapse kabátu po peněžence. Ta se vzápětí vynořila na světlo. Cinknutí kasy stvrdilo nákup a poslední tři barevné papírky putovaly z jedné ruky do druhé.

Protože veškerá jejich zavazadla vězela od rána v autě, Taemin utrhl pytlík z role, co se válela na okraji pultu mezi stojany s barevnými lízátky. Fouknutím sáček roztáhl a opatrně do něj naskládal jejich podivný nákup.

Yoongi se mezitím chopil pytle s rýží. „Na viděnou," rozloučil se s Hyejin drobnou úklonou. Taemin se pohybu automaticky přizpůsobil.

Cinknutí zvonku je propustilo ven.

Detektiv na nic nečekal. Urovnal si čepici na hlavě a nadhodil si pytel s rýží na záda, aby se mu lépe nesl. Jako první se pak vydal zpět po cestičce, po které předtím přišli.

Téměř mimochodem poznamenal Taeminovým směrem: „Jaesang a Yeseo jsou v tom nevinně."

„Cože?" divil se asistent. „Ale... ale Yoongi! Sám jste je přece slyšel, co říkali!"

„A ty jsi, příteli, zase slyšel, co říkala Hyejin. Jediný zločin, ze kterého ti dva budou vinni, bude žalostně nedostatečná zkušenost s pitím alkoholu. A to se, naštěstí pro ně, dá léčit s věkem."