Jsme na konci moji věrní čtenáři. Doufám, že se vám příběh líbil a že jsem vám ukázala Napoleona trochu z jiné perspektivy, než jak vás to učí (či učili) ve škole. V této knize jsem se věnovala jen jeho vyhnanství a sklonku života. Jeho celý život je ale mnohem zajímavější.

Kdyby byl žebříček top největších historických velikánů a vojevůdců, tak Napoleon to vyhraje na plné čáře. Za svůj život svedl okolo šedesáti bitev, tedy více než Alexander Veliký, Julius Caesar, Hannibal, nebo Alexander Suvorov dohromady. Byl to nejgeniálnější válečný stratég v lidské historii a za jeho vlády se stala Paříž nejkrásnějším městem Evropy. Opravdu výrazně zlepšil život Francouzů a založil i dodnes fungující národní francouzskou banku. Za zmínku také stojí jeho občanský zákoník, který po něm okopíroval snad celý svět a dokonce dnes je nedílnou součástí francouzského práva a ústavy. A to to ani nebyl rodilý Francouz. 

Když se vrátil z Elby, čekalo na něj na francouzských březích vojsko Ludvíka XVIII. Měli za úkol ho zastřelit. Napoleon vyšel z Lodi a stoupl si neohrožen před vojáky. Sám jim přikázal, aby stříleli, ale nikdo z těch sta přítomných vojáků si to nedovolil. Tak moc si ho vážili, že místo aby ho zastavili, přidali se na jeho stranu. Ludvík na něj poslal další a další vojsko a s hrůzou zjišťoval, že mu nikdo neklade odpor a všichni se k němu nadšeně přidávají. Napoleon mu potom poslal dopis, kde mu píše: Už mi další vojáky neposílej. Mám jich dost. Tak moc si ho Francouzi vážili.

Velké věci nedokázal pouze a jenom ve vojenství. Položil také základy vědě, která se jmenuje Egyptologie. Když byl v Egyptě, zachránil spoustu artefaktů a soch, které jsou dodnes vystavené v pařížském Louveru. Nejslavnější je zřejmě Rosettská deska. Napoleon ji zachránil za pět minut dvanáct, protože by ji angličané zřejmě rozstříleli. Rosettská deska posoužila jako klíč k rozluštění hieroglyfů. Kdyby jí nebylo, možná je dodnes neumíme číst.

Co jsem si vymyslela a co je pravda?    

Jedinou vymyšlenou postavou byl Thomas Atkins. Jinak všechny postavy, o kterých jsem psala opravdu žily. Dokonce i novofundlanský pes Tom i ta želva, kterou Napoleon přivezl malému Williamu Balcobeovi. Btw toto zvířátko žilo na Svaté Heleně ještě nedávno. Zemřela před asi deseti lety. Dramatický útěk, který jsem zde popisovala, se ale nestal. To je pouze můj výmysl. Nicméně jsem ale nebyla až tak daleko od pravdy. Dle dopisů, které psal O'Meara, Napoleon možná opravdu útěk plánoval. Dodnes nevíme, proč k tomu nedošlo. Možná odradila Napoleona hrozba občanské války ve Francii, která by se patrně po jeho útěku strhla. 

Pokoušel se ho někdo otrávit?

Dodnes se historikové a vědci hádají, jestli Napoleon zemřel na žaludeční vředy, nebo na rakovinu žaludku. Než císař zemřel, přál si, aby byla po jeho smrti provedena pitva. Neustále totiž prohlašoval, že ho angličané opravdu postupně tráví. Pitva byla opravdu druhý den po jeho smrti provedena. Lékaři zjistili, že jeho žaludek byl v dezolátním stavu a plný rakovinových nádorů. Takže do úmrtní zprávy napsali rakovina. Dnes, s odstupem času a s pokročilou medicínou doktoři, dle popsaných symptomů spíše přiklání ke vředům. 

A zde se dostáváme k vlasům, které dal Napoleon Betsy na památku. Ano, neztratily se. Díky Betsy. Vlasy dali vědci pod mikroskop a zjistili, že se v nich nachází abnormální výskyt jedu arsenu. Normálního člověka by to zabilo. I Napoleonovy potíže by spíše připomínali otravu, než nemoc. Historici už chtěli přepisovat učebnice dějepisu a hlavní podezřelí se okamžitě naskytl právě Montholon. Jenže se ukázalo, že stejné množství Arsenu se vyskytovalo i ve vlasech Napoleonovy první ženy Josefíny a dokonce i ve vlasech Napoleonova syna. A bylo po senzaci. Napoleon tedy opravdu zemřel přirozenou smrtí.

Betsy Balcombeová

Skutečně žila a skutečně u její rodiny dva měsíce Napoleon pobýval. A skutečně byli velice dobrými přáteli. Jediná směla Napoleonovi říkat Boney, aniž by jí okřikl. Díky Betsy tedy mají historici dokonale zmapované poslední roky císařova života. Když se vrátila z Heleny, sepsala o císaři své vzpomínky a vydala je knižně. Proto se ví, že Napoleonovou velkou láskou byly lékořicové bonbony, rád hrál karty a když ho někdo oslovil generále, schválně ho otituloval nižší hodností, než dotyčný měl. Prý tím ostatní vytáčel do nepříčetnosti. 

Napoleon měl Betsy zřejmě opravdu upřímně rád. Jednou ji schválně ukradl šaty a nechtěl jí je vrátit. Sebrala mu šavli a namířila na něj. Za normálních okolností by prý Napoleon bouchal vzteky, ale u Betsy mu to nevadilo. Jiného dne zase Betsy něco provedla rodičům, kteří se na ni naštvali a zavřeli ji za trest do vinného sklípku. A milá Betsy se tam opila jak zákon káže. Když pro ni sám Napoleon šel, zvracela a on ji (jako správný kámoš) držel vlasy a utíral jí pusu kapesníkem.

Byl Hudson Lowe opravdu takový zmetek?

Možná ještě větší, než jsem zde uvedla. S Napoleonem se opravdu nenáviděli. Lowe byl tak trochu maniak a blázen. Opravdu propustil O'Mearu a opravdu poslal Balcombeovi z ostrova pryč. Proč? To nikdo neví. Lidé, kteří se okolo Napoleona v tuto dobu přiznali, že když Balcombeovi opustili ostrov, stal se císař zachmuřelým a propadal se do hlubokých depresí. Lowe se po Napoleonově smrti vrátil do Anglie. Ale za hrdinu rozhodně nebyl. Jeho chování vůči císaři prosáklo na povrch a do jeho smrti mu bylo vyčítáno. Zemřel v chudobě a zapomenutí.

A co Cipriani?

Napoleonova pravá ruka opravdu zemřela na ostrově. Zajímavé je, že se dodnes neví na co. Pitevní zpráva zmizela a jeho tělo se nikdy nenašlo. Chtěl snad Lowe něco ututlat?

Sejdeme se u Slavkova?

Napoleon navštívil dokonce i Brno a Slavkov. Městečko, které se u Brna nachází. Zde se udála možná největší a nejslavnější bitva, kterou české země na svém území měli. Proti Napoleonovi se spojilo Rusko a Rakousku. Měli obrovskou převahu a říkali si, že Napoleona porazí raz dva. To se ale celkem spletli. Napoleon tenkrát dokázal, že když má někdo převahu, nemusí nutně vyhrát. Díky tomu, že byl tak geniálním stratégem a velitelem tyto dvě země doslova rozprášil. Právě tady měl jedno z nejslavnějších vítězství a zde se ukázala jeho naprostá genialita. Každý rok se na slavkovském bojišti pořádá rekonstrukce bitvy a fakt to vypadá skvěle. Je to největší rekonstrukce bitvy v Evropě. Každoročně se za bitvu schází lidé z celého světa.

https://youtu.be/KsNx0gtuOUE

Ta Atmosféra na vás neuvěřitelně dýchne a vy máte pocit, jak kdybyste se přenesli v čase. 

Bitva Tří císařů se uskutečnila 2. prosince 1805. Dnes pořadatelé vybírají víkend, který je k tomuto datu nejblíž. Tenhle rok to vychází na 30. listopad. Já tam budu... Jdete taky? :)  

Díky všem, co jste příběh četli. Teď si dám na chvilenku pauzu, ale nebojte. Zase se do psaní pustím.

Mějte se fajn

L.