Krásné ránko. Pardon že opět otravuji s kapitolou. Myslela jsem si, že nyní už necháme císaře v klidu spát v pařížské invalidovně a já se začnu vymýšlet nový příběh. Když jsem ale včera usínala, vzpomněla jsem si na tolik fascinujících věcí s ním spojených, že jsem si řekla, že je teda ještě uvedu. Kdyby o něm někdo chtěl třeba psát referát, tak ať to není nuda a použijete tam i pár zajímavostí, které ví jen málokdo a možná tím překvapíte i učitele. Historie totiž nudná vůbec není. Jen si k ní musíte najít cestu.

Byl to romantik

Napoleon nebyl je císař a vojevůdce, ale také romantik. Ještě, než se stal generálem, zkoušel psát povídky a knihy. Pár se jich dochovalo do dnešních dnů a historici se shodují, že měl na psaní docela talent. Přísahám bohu, že teď si na názvy těch jeho děl fakt z hlavy nevzpomenu, ale kdyby to někoho zajímalo, zjistím to. Hlavní je, že to byly tragické příběhy o nenaplněné lásce. Císařovou první manželkou a opravdu hodně velkou láskou byla Josefína. Napoleon jí opravdu hluboce miloval, ale ona jeho cit nijak extra neoplácela. Když byl ve válce, psal jí nádherné dopisy, ze kterých by se ženám tajil dech i dnes. Jejich manželství neskončilo dobře. Josefína byla o 6 let starší a nemohla mít děti, což byl docela problém, protože Napoleon dědice potřeboval. I tak s ní ale rozvod co možná nejvíc odkládal, ale touha po dítěti u císaře nakonec vyhrála a on se rozvedl. Na Svaté Heleně Napoleon napsal: Josefína bude navždy mojí velkou láskou. Chybí mi a stále na ní myslím.

Často se pral, neuměl francouzsky a málem ho vyhodili ze školy

Bonapartovi byla zchudlá šlechtická rodina z Korsiky, kde se mluvilo pouze italsky. Napoleonův rodný jazyk tedy nebyla francouzština. Byl druhé nejstarší dítě a měl 7 sourozenců. Když na Korsice propuklo povstání, musela se rodina přestěhovat do Francie. A začaly jim krušné časy. Byli na tom opravdu špatně. Francouzská šlechta na ně koukala s odporem a Napoleonův otec Carlo, který byl právník, se musel sakra otáčet, aby tolik hladových krků uživil. Poslal Napoleona do vojenské školy do Paříže. Malý Napoleon protestoval. Nechtěl se stát vojákem, ale moc mu to nepomohlo. Školu, kterou Napoleon navštěvoval, nenáviděl. Stal se obětím docela kruté šikany, kterou si nenechal nikdy líbit a často se se spolužáky pral. Neuměl francouzsky, byl přistěhovalec a k tomu chodil docela otrhaně oblékaný. Se svými spolužáky si tedy užil docela horor. Jazyk se nakonec naučil, ale až do své smrti mu zůstal lehký italský přízvuk. Ve škole vynikal až neobyčejně v matematice, ve které byl vždy nejlepší. Naopak mu absolutně nešla latina a němčina. Protože mu spolužáci dávali docela velkou čočku, chodil za školu. Měl tolik absencí, že ho málem vyhodili. Školu nakonec dokončil.

Tvrdé podmínky v rodině

Výchovu celé Bonapartovic smečky si vzala na starosti jejich matka Leatitia. Vychovával své osmičlenné potomstvo s láskou, ale i tak k nim byla kapánek tvrdá. Napoleon na Svaté Heleně napsal, že se se svým bratrem Josefem často docela hnusně pral a celkově mu dával docela velkou Čínu:

„Nic mi neimponovalo, měl jsem sklon k hádkám a rvačkám, nebál jsem se nikoho. Jednoho jsem bil, druhého jsem škrábal a všichni se mne báli. Nejvíce ode mne zakusil můj bratr Josef. Bil jsem ho a kousal. A ještě ho za to vyhubovali, neboť než se vzpamatoval ze strachu, utíkal jsem už matce žalovat. Tato vychytralost mi přinášela značný prospěch, protože jinak by mě matka byla za mou zálibu ve rvačkách přísně potrestala a nikdy by byla nestrpěla mou útočnost"

Napsal Napoleon na Heleně. No jo, byl to celkem sígr. Chudák Josef. Josef byl z bratra celý život tak trochu v nervu. Když mu Napoleon dal Španělsko a jmenoval ho španělským králem, schytával od svého slavného bratra za své královské počínání takovou kritiku, že přemýšlel, že se na celé vládnutí vykašle a raději vstoupí do kláštera. Když císaře uvěznili na Svaté Heleně, opustil Španělsko a raději se hrabal v záhonku někde v Americe. Koupil si tam farmu a byl tam fakt spoko.

Lékořicové bonbony ládoval jak smyslů zbavený

Tuhle zajímavost mám od samotné Betsy. Každý máme nějakou svou neřest a Napoleon opravdu hodně ujížděl na lékořici. Dokázal těchto bonbonků spořádat za jeden den neuvěřitelné kvantum. Asi z toho byl sám tak trochu nešťastný, protože nařídil služebnictvu, aby mu dávali ty bonbony na příděl :D. Jednoho dne se jich přejedl tak moc, že ho bolelo břicho.

Napoleonův penis

Napoleon Bonaparte je dnes pohřbený v pařížské invalidovně, kam ho uložil jeho věrný maršál Bertrand, když ho roku 1840 přivezl ze Svaté Heleny. Napoleon si opravdu přál odpočívat v neoznačeném hrobě na březích řeky Seiny mezi francouzským lidem, který tolik miloval, ale to se mu splnilo jen z poloviny. Místo neoznačeného hrobu má neuvěřitelně nádhernou hrobku, kterou každý rok navštíví tisíce návštěvníků.

Císař ve své mramorové rakvi ovšem odpočívá bez svého penisu... Jak už jsem psala v příběhu, den po jeho smrti byla provedena pitva. Doktoři se zaměřili především na jeho žaludek a z nějakého mě absolutně nepochopitelného důvodu mu uřízli ptáka... prostě... když zkoumáš žaludek, tak penis musí jít pryč, že jo. On tomu žaludku strašně překáží. Zakonzervovaná císařova chlouba se dochovala do dnešních dní a nyní se nachází ve spojených státech, kde ho vlastní nějaký americký urolog. (teď si představte, že k němu přijdete na návštěvu, přijdete k němu do obýváku a na zdi místo obrazu visí....). Napoleonova chlouba ovšem prý nebyla vůbec velká. Měřil 4 centimetry a v Anglii, ve které se jednu dobu ocitl, se jeho malým rozměrům všichni strašně smáli. Nicméně i s malým kašpárkem se prý dá hrát velké divadlo... řekla bych, že pojem Napoleonský komplex tímto dostává úplně jinou rovinu :D :D :D.

Oddanost vojáků

Úspěšnost Bonaparta v bitvách byla opravdu neuvěřitelně velká. Mohl za to nejenom jeho geniální mozek, ale také jeho neuvěřitelná věrnost jeho armády. Šli by s ním i na konec světa. Jejich náklonnost si císař také pracně budoval. Nestranil se vojáků a vždy za ním mohli s čímkoliv přijít. Sedával si k nim večer k ohni, mluvil s nimi, když měli hlad, neváhal se dělit o jídlo a chválil je i za maličkosti. Aby jim dodal odvahu, neváhal se do bitvy sám zapojit a mezi prvními stát v jejich čele. Myslím, že takhle by se měl chovat každý generál, který vede vojsko do boje. Bohužel jich historie zná jen velmi málo.

Napoleonova poslední vůle

Napoleon za svou úspěšnou a rychlou kariéru vydělal neuvěřitelné množství peněz a bohatství. Velký obnos peněz odkázal Montholonovi a Bertrandovi. Bertrand je dnes pochovaný také v invalidovně, aby byl císaři i po smrti stále na blízku. Zbytek peněz a a zlata rozdal válečným veteránům, kteří bojovali po jeho boku v bitvách a vdovám, které díky němu o muže přišly.

Šikovný O'Meara
Napoleonův doktor Barry O'Meara se neproslavil jen jako císařův osobní lékař, ale hlavně jako první doktor, který v lidské historii operoval zub moudrosti. A tím pacientem byl Napoleon. Prosím, neptejte se mě, jak to udělal. Já sama to vědět nechci. V té době ještě neexistovala anestézie a já si ani nechci představovat, jak O'Meara řeže do živé dásně. Eeeeh 😣

Císařův podpis

Neuvěřitelný objev učinil jeden pán z Moravy. (jméno už fakt nevím). Koupil si v Křenovicích nedaleko Slavkova starý dům a na půdě objevil starý stůl, který byl prolezlý dřevomorkou a už se rozpadal. Řekl si, že ho rozštípe a zatopí s ním v kamnech. Když ale vyndal jeden z šuplíků, uviděl na jeho dně něčí podpis. Respektive jen iniciály NB. Začal se tedy pídit, kdo je jejich autorem a šuplík předal historikům. A ti přišli se zajímavým zjištěním. V době 1805 byl jeho dům hostincem, kde se ubytoval cestou na Slavkov Napoleon a do šuplíku se podepsal. Iniciály tedy patří jemu. Šuplík má tedy najednou obrovskou hodnotu. 

Napoleon a Polská státní hymna

Napoleon byl ve své době opravdu oblíbený nejenom ve Francii, ale také v Polsku. Dokonce tak moc, že se o něm dodnes zpívá v Polské hymně. 

Ještě Polsko nezhynulo,
dokud my žijeme.
Co nám cizí přesila vzala,
šavlí si vezmeme zpět

Vpřed, vpřed, Dąbrowski,
z italské země do Polska.
Pod tvým vedením
se spojíme s národem.

Přejdeme Vislu, přejdeme Vartu,
Poláky budeme.
Příklad dal nám Bonaparte,
jak zvítězit máme.

Vpřed, vpřed, Dąbrowski,

A jak vznikla? Autor hudby není dodnes známý, ale Text napsal Josef Wybicky. Byla oblíbená především u polských vojáků, kteří bojovali v Napoleonově armádě. Možná, že se tím chtěli poláci Napoleonovi odvděčit, protože jim pomáhal bojovat za nezávislost Polska. 

Hymna se v Polsku s tímto textem zpívá dodnes. Objevily se hlasy, že by bylo dobré Bonaparta z hymny vyškrtnout, protože dle některých historiků to byl francouzský Hitler (to si ale fakt nemyslím). Bohužel neuspěli. Hrdí poláci si na svou hymnu s Napoleonem absolutně nenechali sáhnout. 

Bonapartisté dnes

Přímí potomci Napoleona Bonaparta a jeho sourozenců žijí i dnes. I dnes je rodina ve Francii neuvěřitelně vážená. Napoleonův syn Napoleon II. zemřel ve Vídni ve 21 letech na tuberkulozu. Ale císař měl kromě něho ještě dva levobočky - Leona a Alexandra. Děti, které se narodily jeho Synovi Leonovi zajistily pokračování jeho linie a dodnes tedy žijí potomci Napoleona Bonaparta. Nejmladším členem rodiny je Jean-Christophe Napoleon Bonaparte. Docela je častým návštěvníkem bitvy u Slavkova, kam chodí svého pra pra pra... dědu podpořit.

To je tak nějak vše, co mě tohle ráno napadá. Kdyby byly dotazy, zodpovím :). Doufám, že se vám tyto zajímavosti do hodin dějepisu hodí. Kdybych si ještě na něco vzpomněla, doplním to sem.

Mějte se fajn a třeba někdy u Slavkova

L.

PS: A co o sobě napsal na Svaté Heleně sám císař?

„Zavřel jsem anarchistickou propast a uspořádal chaos. Očistil jsem revoluci, zušlechtil národy a upevnil krále. Vznítil jsem všechno závodění, odměnil všechny zásluhy a posunul hranice slávy. To vše je jistě něco. A v čem by mohli mne napadnouti, kde by mne nemohl historik brániti? V mých úmyslech? Vždyť dokáže, že diktatura byla nutností. Řeknou, že jsem brzdil svobodu? Historik dokáže, že zvůle anarchie a ohromné nepořádky byly ještě na prahu dveří. Obviní mne, že jsem příliš miloval válku? On ukáže, že jsem byl vždy napaden. Že jsem chtěl universální monarchii? Ukáže, že byla nahodilým dílem okolností, že sami naši nepřátelé mě k to vedli krok za krokem. Konečně moje ctižádost? Ach, nepochybně ji najde a mnoho; ale byla to ctižádost největší a nejvyšší, jaká kdy snad byla, totiž: založiti a zasvětiti konečně říši rozumu v plném lesku svobodné moci a využíti všech lidských schopností. A tu snad bude historik litovati, že taková ctižádost nebyla naplněna, uspokojena... Málo slov, a je v nich přece celá má historie."