Jakmile Sebastien opustil byt, nevěděl najednou, co si počít, proto nějakou dobu jen tak bezcílně bloudil ulicemi. Nastávající soumrak pomalu rozsvěcel světla výkladních skříní a reklam nad bary a hospodami. Lidé spěchali všude kolem něj, aniž by ho brali na vědomí, přestože se neschovával. Jeho zvláštní aura však zřejmě náhodné kolemjdoucí na poslední chvíli donutila udělat krok stranou, nebo změnit směr. Vyhovovalo mu to. Myšlenky mu vířily v hlavě a on se je snažil ignorovat a raději vnímat okolí, ale nedalo se to.

Pociťoval zklamání, že ho nikdo neupozornil na Nathanielův příchod. Nedostal možnost se na to připravit. Měl dojem, jako by někdo násilím narušil jeho soukromý prostor a vpustil do něj vetřelce. Cožpak neměl právo aspoň na jednu mizernou informaci? Stal se tak nedůležitým, že si to nezasloužil? To by mu ale neposlali nikoho, ne? Nebo už nikdo jiný, kdo převáděl duše, nebyl volný? Netušil. S ostatními anděly, pokud nepočítal Emu a jejího partnera Dariuse, se od incidentu nestýkal.

Sám pro sebe se ušklíbl. Nazýval to incident, protože stále neměl odvahu tu skutečnost vyslovit nahlas, nebo na ni i jen pomyslet. To už by bylo příliš definitivní. A přitom věděl, že je nutné tu událost přijmout, aby mohl dál pracovat a žít. Pokud věděl, tak dostal mimořádně dlouhé volno, ale jemu to připadalo jen jako mrknutí oka. Jako by se to stalo včera.

A teď mu poslali nového anděla. Mladíka, který toho nevěděl až zoufale moc, než aby ve škole jen nedával pozor. Sebastienovi se zdálo, že mu snad zamlčeli určité informace schválně, ale proč? Neměl na to odpověď. Hrdost mu nedovolovala se odebrat do chrámu a dožadovat se odpovědí. Byl až příliš starý, než aby si s tím nedokázal poradit, i když to v něm hlodalo. Jedno však bylo jisté; Nathaniel nesmí pocítit nic z negativních emocí, které Sebastienovi kolovaly v nitru. Museli utvořit pouto. Mohl být nespokojený. Mohl mít vztek. Mohl v duchu křičet, jak je k němu svět nespravedlivý. Svědomitost však přehlušila vše.

Domů dorazil nad ránem. Čekal, že bude druhý anděl už dávno spát, proto ho překvapilo, že ho našel sedět v obýváku s knihou. „Nemůžeš spát, nebo jsi jeden z těch, co nespí téměř vůbec?" zeptal se tiše, stáhl ze sebe sako a jen v košili a kalhotách se usadil na opačný konec sedačky. V hlase zazněla upřímná starost. Vrozená empatie převzala vládu nad jeho chováním. Navíc Nathaniel nemohl za nic, co se mu honilo v hlavě. Nebylo by správné, kdyby si na něm vyléval vztek. A pak by ani pouto nefungovalo. Musel v něm vzbudit důvěru a věřit mu na oplátku. Bez důvěry ho nedokážou vytvořit.

Nate vzhlédl a usmál se. „Miluju spánek," přiznal a nazlátlá opálená pokožka tváří mu slabě zrůžověla. Pro mnoho andělů byl spánek bez vyčerpání zbytečný luxus a pohodlnost. „Ale čekal jsem na tebe. Byl jsi rozrušenej, když jsi odcházel, tak jsem si říkal, že radši počkám, až se vrátíš," oznámil tónem, jako by to byla naprosto běžná věc u někoho, s kým sotva prohodil pár vět. „Pomohla ti procházka, nebo cos to dělal?"

Sebastien zamrkal. Tenhle anděl před několika hodinami tvrdil, že nemá vlohy na nic? Dávno vypozoroval, že takový zájem, navíc upřímný, se nedal jen tak nalézt ani u lidí, ani u andělů. A on se tvářil, jako by to měl být nějaký naprostý standard. Ani Sebastien, který skutečně patřil mezi nejlepší a nejcitlivější převaděče, by se o něj takto nezajímal sotva několik hodin poté, co se seznámili, rozhodně ne tak zřetelně.

Rty mu ozdobil měkký úsměv. Zapůsobil na něj. Nejen, že se mu v hrudi nenápadně rozlévalo příjemné teplo, ale taktéž si mohl být jistý, že mu neposlali žádného amatéra. Jistě; Nathaniel neměl žádné zkušenosti a vědomosti ze školy nebyly dostatečné. Bude ho muset učit. Ale vycítil, že s ním bude snadná spolupráce. O většinu se postará intuice a přirozený talent. Přistihl se, že se těší na to, až ho poprvé uvidí při práci. Neznamenalo to, že by si přál něčí smrt, avšak byl přesvědčený, že to bude koncert pro duši.

„Omlouvám se, že jsem tak náhle odešel. Nebylo to ode mě zrovna vhodné," řekl, jakmile mu myšlenky přestaly poletovat v hlavě a mírně se zklidnily. „Pravdou je, že jsem nečekal, že tě ke mně přidělí a poněkud mě to vykolejilo," povzdechl si a unaveně si přejel dlaní přes obličej. „Neměl jsem tě tu nechat hned první den."

Nate mávl rukou a pohodil ofinou. „To je v pohodě, vážně. Já jsem taky nevěděl, že ti to neřekli. Ema mi to vysvětlila. A pomohla mi uklidit pokoj. Je strašně fajn, je super, že máš takovou kámošku, která ti může i krejt záda, když je to potřeba," povídal a usmíval se u toho. Pak povytáhl obočí, naklonil se dopředu a několik pírek se mu zdvihlo zvědavostí. „Ale neodpověděl jsi mi. Pomohlo ti to?"

Sebastien pokrčil rameny. „Zdá se, že ano." Ve skutečnosti, jak zjišťoval, ho spíše uklidňoval tento rozhovor. Nate kolem sebe musel mít nějakou konejšivou auru, ale prozatím ji nemohl vidět. Jen se nyní, když stres částečně odpadl, cítil... dobře. Unaveně, ale bez starostí, beze vzteku, bez ublížení. Po více jak padesáti letech měl dojem, že by mohl opět někdy v duši pocítit mír. „A ty? Je všechno v pořádku? Mohu pro tebe něco udělat, než půjdeme spát?"

„Myslím, že ne," zavrtěl hlavou. „Nejlíp asi uděláme, když se vyspíme a zejtra začneme znova. Dobrou noc. A díky, že tu můžu zatím zůstat." Zvedl se, zívl s rukou před ústy, ale rozepjal přitom křídla, která si Sebastien se zájmem prohlédl.

Zdála se mu nádherná. Čistá, s mohutným rozpětím. Každé peříčko dokonale seřazené, žádné nikde nepřečnívalo. Ve světle lampičky měla zlatavý nádech, ale velmi dobře si vzpomínal, že na sluníčku se perleťově leskla a odrážela odstín fialové, růžové a světle modré. Skoro ho zamrzelo, že je stáhl zpět k zádům. „Dobrou noc," odvětil, opřel si hlavu o pohovku a odhodlával se k přesunu do koupelny.

„Sebastiene?" oslovil ho ještě mezi dveřmi.

„Ano?" zamumlal a konečně se odhodlal vstát.

Nate počkal, až s ním spojí druhý anděl zrak. „Já bych si křídla nenabarvil. Ale Ema vypadala, že potřebuje pobavit."

„Jsou to tvoje křídla," opáčil nezaujatě, ale teplo v hrudníku ho zahřálo o stupeň silněji. V duchu pobaveně kroutil hlavou. Vážně mu chtěl tvrdit, že nemá talent?

Ahojky.

Další část zlomu je tady, tak doufám, že se vám líbila. Myslím, že je mi Nate sympatický víc a víc. A chtěla bych vidět jeho křídla! Musí být úplně boží.

Mějte se krásně.

W.