„Matky nejdřív!" bylo to první, co Draco uslyšel. Vzápětí už se k nim přiřítila menší boubelatá čarodějka. „Ach, drahoušci," spráskla rukama a okamžitě je oba srdečně, ale přesto opatrně, objala. „Pro Merlina, Charlie, tak moc jsi nás vyděsil. A ty, Draco, ani nevím, jak ti mám poděkovat, že jsi mi zachránil syna!" pokračovala se slzami dojetí v očích.

„To, huh, je v pohodě," zamumlal Draco a cítil, že rudne. Nikdy by ho nenapadlo, že mu bude paní Weasleyová děkovat. Natož ho objímat. A kupodivu mu to dělalo dobře, přestože ta pozice byla krajně nepohodlná. Na druhou stranu prsty krotitele, které stále držely pevně ty jeho, mu dodávaly potřebnou emociální stabilitu, kterou teď potřeboval víc než kdy dříve.

„Draco," hlesla Narcissa, která se k nim přidala o něco pomaleji a noblesněji. To bylo však jediné v čem se od druhé matky lišila. I ona měla krví podlité oči z nevyspání a starostí. A taktéž slzela úlevou. Nemusela čekat dlouho, než jí Molly uvolnila místo. Okamžitě Draca objala a jemu se tak v těle rozlil pocit nevýslovného štěstí.

Lucius Malfoy a Arthur Weasley vypadali, jako kdyby se nejraději zabili pohledy. Hluk, který byl do ošetřovny slyšet, samozřejmě způsobili oni při dohadech, kdo vejde jako první. Naštěstí pro všechny, než byly vytaženy hůlky a došlo na různé kletby, se do toho vložila paní Weasleyová. Oba otcové zaujali místa na stranách svých synů.

„Draco," promluvil Arthur hned, aby alespoň v něčem předběhl Luciuse, „za celou rodinu ti děkuji za tvou odvahu. Ještě to není ani rok, co jsme přišli o Freda, a kdybychom ztratili další dítě..." Zavrtěl hlavou a hlas mu selhal. Položil mu vděčně ruku na rameno, zatímco druhou objímal svého syna.

Ten se akorát chystal otevřít ústa k hovoru, ale Lucius byl rychlejší. „Draco si jistě rád vyslechne vaše díky, ale nyní jsou důležitější záležitosti, které je třeba probrat," ozval se významně a pohlédl svému synu do očí. „Máme mnoho novinek, které se udály poté, co jsi pomohl panu Weasleymu přežít. Bylo by vhodné se přesunout někam do soukromí."

Dracovi se zkroutil žaludek. Radost, že své rodiče opět vidí, mu z těla vyprchávala jak pára z chladnoucího kotlíku. Kdovíproč měl obavy, co se dozví. Že by si Potter tak moc pospíšil s tím, aby mu zavařil? Nic jiného ho nenapadalo. Věřil, že do Azkabanu ho za to nepošlou – to by se otec tvářil určitě jinak a ne s uznáním –, přesto ho nenapadlo nic pěkného, co by se mohlo dít. V jedné věci měl však jasno. Od Charlieho se nehodlal nechat oddělit. Křečovitě ho sevřel. „Můžeme to vyřešit tady. Já určitě nemůžu vstávat a Charlie taky ne," řekl pevně.

„My ty informace máme přece taky, Luciusi. Pořád zapomínáte, že pracuju na ministerstvu?" odfrkl si Arthur. Narcissa s Molly si vyměnily znepokojené pohledy. „A řeknu to i Charliemu, pokud to Draco neudělá sám. Takže je zbytečné dělat jakékoliv tajnosti."

Lucius ho zpražil pohledem. Draco se podíval do obličeje Charliemu a v očích se mu třpytily obavy. Povzbudivý úsměv ho mírně uklidnil, ale ne dost. „Jak myslíte," odpověděl a pevně stiskl hadí hůl. Obrátil se na syna, který se unaveně opřel o matku, a z kapsy vytáhl obálku. „Od návštěvy pana Pottera zde se událo mnoho věcí. Stěžoval si, že jsi ho vědomě ohrožoval hůlkou."

„To je pravda," souhlasil Draco.

„Jenže Harry ho vyprovokoval," zabručel Charlie.

„Ano, to víme," přikývl Lucius. „Naštěstí je nynější ministr trochu bystřejšího rozumu než jeho předchůdci a než Draca odsoudil do Azkabanu, rozhodl se sem zajet a vyslechnout svědky. Ti mu mimo jiné řekli, jak to ve skutečnosti bylo a nezapomněli dodat tu nešťastnou událost, ve které se Draco ocitl omylem, ale díky tomu vám zachránil krk."

„Nevěděl jsem, že tu ministr byl," vydechl Draco a z výrazu Charlieho vyčetl, že ani on o tom neměl tušení. „Co to znamená?"

„To znamená," vstoupila do hovoru Narcissa a pohladila ho po zdravé tváři, „že jsi za mimořádně nesobecký čin dostal milost. Díky tomu jsme mohli za tebou přijet. A vezmeme tě domů."