Měl ho poslechnout. Samozřejmě, že měl. Ale copak to šlo, když viděl, jak on sám se neohroženě žene dopředu? Neměl odvahu na to, aby běžel s ním. To by mu to akorát ztížil, protože nepochyboval o tom, že by ho chránil. A Charlie se potřeboval starat hlavně sám o sebe.

Skryl se za jeden kus skály. Hůlku měl připravenou, přestože netušil, jak by ji použil. Okolo něj se nic nehýbalo; všechno se dělo dost daleko, než aby jemu samotnému dračice ublížila, pokud by nevzlétla. Pozoroval dění, nepouštěl Charlieho z dohledu a žaludek se mu kroutil obavami o něj. Litoval těch promarněných dnů. Co když se mu něco stane? Nyní se mu to všechno zdálo jako totální prkotina. Proč musel být tak tvrdohlavý?

Zadržel dech. Charlie běžel dopředu, sesílal jedno kouzlo za druhým, ale jeho podmanivý hlas nezaslechl. Dračice zařvala, když ji nějaká kletba zasáhla do krku. Jedním křídlem smetla kouzelné provazy, které na ni naházeli krotitelé, a strhla je na zem. A jen díky dalšímu kouzlu je nepošlapala a oni mohli utéct do bezpečí. Zaměřila se na drobný bod, který ji zranil. Zařvala. Zhluboka se nadechla. A vypustila z tlamy ohromný proud ohně přímo na Charlieho.

„Ne!" zaječel Draco a pevně chytil skálu, až si polámal nehty. Jako ve snách sledoval, že Charlie stihl vyčarovat nějaký štít, ale jeho reakce vzápětí zpomalily. Ramona sekla prackou a odhodila Charlieho několik metrů od sebe. Draco znovu vykřikl a ani nevěděl jak, ocitl se na nohách. Charlie se nezvedal. A samice měla před sebou jasný cíl.

V mysli mu blikalo červené světlo. Musel mu pomoct. Ostatní měli co dělat i bez toho, aby starali o někoho dalšího. Ramonin ocas i křídla shazovaly muže i ženy a zaměstnávaly je natolik, že Charliemu jít na pomoc nikdo nemohl. Zůstalo to na něm. Ale co měl dělat? Frustrovaně zakňučel a rychle se rozhlédl. U okraje ohrady se od něčeho odrazilo světlo ohně. Koště! Odhodil kabát.

„Accio koště!" zakouzlil hystericky. Naskakoval v letu, předklonil se a vyrazil na svůj nejrychlejší let v životě. Musel ho zachránit. Kolik měl sekund, dvě? Pět? „Protego maxima!" křikl a namířil kouzlo na ležícího muže. V poslední chvilce zabránil, aby ho další palba ohně sežehla.

Vzteklý drak se postavil na zadní, rozepjal křídla a mocně zařval. Země se zatřásla při dopadu předních nohou do bláta. To se rozstříklo na několik metrů. Draco jen tak tak uhnul před nataženou prackou. Měl dojem, že mu vlasy pročesaly dlouhé drápy. Sklonil se k násadě a prakticky si na ni lehl. V duchu poháněl koště k vyšší rychlosti. Kdyby měl Kulový blesk, už by byl u něj.

Další úhybný manévr. Muselo jí dojít, co měl v plánu. Snažila se tu otravnou létající mouchu srazit. Draco jen doufal, že nezačne znovu chrlit plameny. S každým jejím máchnutím pracky se musel vychýlit z potřebného směru. Oči ho pálily z mrazivého větru a všudypřítomného kouře. Celý se třásl. Nevnímal to. Nechal reflexy, aby jednaly za něj.

Konečně se dostal k Charliemu blíž. Žaludek mu udělal kotrmelec. Viděl, jak mu z koutku úst vytéká krev a zhrozil se, že přiletěl pozdě. „Vydrž, Charlie," fňukl, sletěl k němu, ruku si zamotal do jeho opasku, aby ho neupustil, a neohrabaně se znovu vznesl. Teď už nemohl letět tak rychle, natož pohodlně manévrovat. Nemohl ani kouzlit. Mohl jen doufat, že to zvládne.

Vydal se k východu. Někdo si zřejmě všiml, co dělá, a dobře mířenou kletbou se snažil dračici odlákat. Vzdaloval se od země a zdálo se, že má vyhráno.

Ramona zkusila ještě jednou plácnout mouchu.

Draco neměl šanci uhnout. Ne s řízením jednou rukou a se zátěží. Vykřikl spalující bolestí, která se od tváře sunula k boku. Koště se roztočilo. Bolest mu trhala orgány na kusy. Zatmívalo se mu před očima. Ruka na násadě mu klouzala krví. Nedokázal se udržet.

Ztratil vědomí dřív, než spadli oba na zem.

Ups. Tak nějak doufám, že ten jeho hrdinskej let k něčemu byl. Držte mu palce. Vlastně oběma, že?

Mějte se krásně.

W.