Věnováno jeanblack2056.

Draco si přitáhl límec více ke krku a následoval Vlada skrz dvojitá vrata. Ta zima už ho nesnesitelně obtěžovala. Měl dojem, že se za poslední měsíc skoro neohřál. Opět zaběhl do rutiny. Ráno připravovat maso, oběd, pokračovat, a pak se přesunout k ohradě s mláďaty, kde na něj většinou čekal Vlad, a pokud nemohl on, doprovodil ho někdo z krotitelů, kdo měl v tu chvíli čas. Bylo mu to jedno, hlavně, když tam s ním nešel Weasley. Stále mu oficiálně neodpustil. A zrzek se s tím nejspíše smířil, protože kromě prosících pohledů a občasných pozdravů ho nechával na pokoji.

A Draco kvůli tomu strádal den ode dne víc. Dokázal by ho vzít na milost, pokud by se trochu začal snažit. Už dávno si uvědomil, že odloučení ho mučí víc než cokoliv jiného. Ale malfoyovská hrdost mu zabraňovala učinit první krok. S Vladem se o něm nehodlal bavit. Celkově konverzace drhla i s ním, ale postupně se to zlepšovalo, jen si dávali pozor, aby nezabrousili do nepovolených témat.

Jediné, co si opravdu užíval, byla péče o Gabiho. Trvalo mu čtrnáct dní, než se jejich vztah obnovil a navrátila se do něj důvěra. Drak byl tvrdohlavý, uražený a ublížený, protože ho Draco tak dlouho ignoroval. A jemu dalo velkou práci, aby ho vůbec přesvědčil k jídlu, natož ke hraní a k mazlení. Mluvil na něj, hladil ho, leštil mu šupiny, nosil mu pamlsky. Krotitel, který byl zrovna v ohradě s ním, se zatím staral o zbývající mláďata. A když odcházeli, obvykle po nich přicházel v dostatečném odstupu Charlie, aby si splnil svoji práci.

Draco se chtěl rychle vydat pryč, aby se s ním nepotkal, ale zůstal stát v polovině kroku. Před ním se drze culil Potter a měřil si ho pohledem. Doufal, že ho s ním Vlad nenechá o samotě. Mohlo by se stát, že by Gabiho další den nakrmil zrovna bystrozorem ve výcviku. Semkl rty do přímky a chladně se na něj díval. Neměl chuť ho ani zdravit.

„Hm, jsem nevěřil, když mi říkali, že jsi u draků, že tě k nim fakt pustěj," zašveholil Potter vesele. Vzápětí si všiml Vlada. „Dobrý den, pane Sandu. Rád vás vidím. Doufám, že tam uvnitř," ukázal směrem za vrata a na Draca, „nedělal žádný problémy."

Vladovy obvyklé přívětivé jiskřičky v očích zmizely. „Draco se podílí na léšení nemocného mláděte," oznámil mu stroze. „Je velkým pšínosem," dodal a postavil se k příteli blíž, jako by mu chtěl věnovat ochranu.

Potter si je oba přeměřil skeptickým pohledem. „Tak tomu se mi fakt nechce věřit," opáčil a pokrčil rameny. „No, to je fuk. Mám tu nějaký formuláře z ministerstva, který s tebou potřebuju vyplnit, aby se dalo posoudit, jestli a kdy se budeš moct vrátit mezi ostatní kouzelníky. Půjdeme k tobě?"

„Proč to nevyplníš s někým jiným? Můžu ti přece lhát, ne?" odpověděl Draco a zamračil se. „Posledně sis taky šel ověřovat všechno u dalších. Tak proč mě rovnou nevynecháš?"

Uchechtl se. „A nechat si ujít ty tvoje roztomilý uražený ksichty? To bych nepřežil. Prostě je to nařízení od ministra. I kdybych tě toho chtěl ušetřit, což nechci, tak bych stejně nemohl. Takže... půjdeme do tvýho panství?"

Draco v duchu zaskřípal zuby. To poslední, co by v těchto napjatých dnech chtěl, byl nějaký stupidní pohovor s Potterem. Věděl, že se mu ale nemůže vyhnout. Jakákoliv nespolupráce by mu akorát přitížila. Rozhodně ho však nehodlal brát k sobě a nejen proto, jak posměšně tu chatku pojmenoval. Zrovna v ní zažil jedny z nejhezčích chvil za celý svůj pobyt v rezervaci a nechtěl si je špinit Potterovou přítomností. A už vůbec netoužil riskovat s ním zůstat o samotě.

Zvedl bradu a nasadil masku klidu. „Fajn. Následuj mě," řekl přehnaně strojeně, otočil se na patě a vyrazil směrem ke kantýně, aniž by se staral o to, zda ho poslechl. Tam bude dost lidí, díky nimž se Potter snad bude krotit.

Vlad jako tichá podpora kráčel s nimi. Draco nikdy nebyl vděčnější.

Taaaak, kdo čekal Pottera, má bod! Evidentně ho budeme k něčemu potřebovat, takže jsem v duchu skřípala zuby, ale nechala si diktovat, co se bude dít.

Mějte se krásně.

W.