Věnováno lenkaper.

„Kde jsou?" ptal se Draco zmateně, jakmile vešli do ohrady mláďat. Byl zvyklý na to, že jakmile se otevřely dveře, tak už byli v obležení šupin a křídel. A najednou zde žádný drak nevítal. Dokonce i sníh na začátku výběhu vypadal neporušeně, jako by tu nikdo nebyl už delší dobu.

„Jsou vzadu v jeskyni," vysvětlil Vlad, přešel do rohu výběhu a zalovil v tmavém koutě. Vytáhl dvě košťata a jedno mu podal. „Mají radši teplo a padající sníh jim ještě ztěšuje mávání kšídel. Jsou ještě moc malí."

Draco posluchal jen na půl ucha. Vyjeveně zíral na Nimbus 2000 ve své ruce. „Tady jsou košťata?" vydechl ohromeně.

Vlad na něj nechápavě pohlédl. „Jistě. Pšece sis nemyslel, še všude chodíme pěšky. Některé výběhy jsou tak obrovské, še bys šel na druhou stranu hodinu. A drak by ti mezitím uletěl. V kašdém výběhu je několik košťat. Jsou ale schovaná, aby si s nimi draci nehráli."

„Tak to jsem nečekal," zamumlal a na tváři se mu mihl potěšený úsměv. Co na tom, že sněžilo, mrzlo mu úplně všechno a klepal se zimou. Měl koště! Mohl se proletět, i když jen na malý okamžik. Neváhal ani vteřinu, usadil se na něj a vyrazil za krotitelem skrz mlhavou tmu. Samou radostí udělal ve vzduchu otočku, ale nemohl si dovolit ztratit Vlada z dohledu, proto se pak způsobně zařadil vedle něj. Netrvalo dlouho, než doletěli na vzdálený konec ohrady, kde Draco uviděl jeskyni zasypanou sněhem. Z jejího ústí mihotalo světlo od ohně, usoudil, že tam musí být nějaká pochodeň.

Seskočil, opřel koště o skálu. Nevšiml si, že už tam jedno položil někdo před nimi. Proto ho velmi překvapilo, když vešli dovnitř, a tam spatřil kromě tří draků ještě jednoho zrzka. Zabublal v něm vztek a stres. Měli přece dohodu! Ale než otevřel ústa a začal Vladovi spílat, uvědomil si, že Rumun neměl kdy Weasleyho informovat. Nicméně měl dojem, že se stal obětí nějakých intrik. Vlad určitě věděl, že tu Weaysley bude. Měl mu to říct! Chápal však, proč to neudělal, přestože ho tím neomlouval. Věděl, že by sem nepřišel.

S povzdechem zůstal stát na okraji dutiny, jež mohla velikostí odpovídat Velké síni v Bradavicích. V pravidelných intervalech viděl ve zdech umístěné očarované pochodně. A na dně tři skleslá mláďata. Píchlo ho u srdce. Gabi bez zájmu ležel s křídly přes hlavu a zřetelně ignoroval Weasleyho, který se mu snažil vnutit kus masa. Miu a Samantha ležely na druhém konci, žvýkaly a evidentně se nudily.

Vlad vykročil jako první. „Charlie."

Oslovený zvedl hlavu. Zoufalý pohled vystřídal vděčný úsměv, jakmile si všiml Draca. „Nechce vůbec jíst," řekl tiše, zdvihl se ze země a oprášil si kolena. Udělal pár kroků směrem k Dracovi, ale Rumun mu položil ruku na rameno. Draco neslyšel, co mu Vlad rychlou rumunštinou říkal, ale domyslel si, že znění jejich dohody. „Chápu," zamumlal Charlie nešťastně. Přesto pokračoval ve svém směru a zastavil se u mladíka, který se snažil dívat kamkoliv, jen ne na něj. Nejistě přešlápl. „Díky, že jsi přišel."

Draco neochotně spojil svůj zrak s jeho. Zakolísal. Viděl v Charlieho očích tolik emocí, že ho ty vlastní málem srazily na kolena. Už už mu chtěl padnout do náruče, ale ani se nepohnul. Měl svou hrdost. „Poděkuj Vladovi," odvětil chladně, až se sám zarazil svým odmítavým tónem.

Charlie ustoupil, jako by dostal facku. Překvapeně zamrkal. Nečekal tak mrazivou reakci. Povzdechl si. „Myslel jsem, že spolu můžeme aspoň normálně mluvit."

Hořce se pousmál. „Jenže já nemám o čem, Weasley," odtušil s hraným nezájmem, zdvihl hlavu a obešel ho. Neohlédl se ani po něm, ani po Vladovi. Neviděl, že si spolu vyměnili utrápené pohledy. Sám se musel kontrolovat, aby se neotočil a neběžel za ním. Zjišťoval, že by raději čelil Pánu zla a jeho cruciatu než trpět z odloučení. Proč musely zničená důvěra a zlomené srdce tak neskutečně bolet?             

V té jeskyni musí být doslova mrazivá atmosféra. Asi bych nechtěla být v kůži nikoho z nich (počítám i otrávené draky).

Snad máte lepší náladu než oni. Mějte se krásně. ❤

W.