Věnováno OGESka.

Draco se zastavil několik kroků před kantýnou a přitáhl s límec ke krku. Nepříjemný mráz mu zalézal pod oblečení a nutil ho se pravidelně otřást. A on zaváhal ve chvíli, kdy už byl teplu na dosah. Zůstal stát na přelomu okruhu světla, jež ven dopadalo z okna, a stínu vrženého stromem.

Váhal. Měl by tam jít. Budou tam všichni. Nezáleželo na tom, že se s nikým nebavil. Mohl aspoň předstírat, že někam patří. Ben osobně mu nabídl, aby přišel. Neměl by to odmítat. A za normálních okolností by venku dobrovolně nemrznul. Teď však nebyla normální situace. Uvnitř už byl určitě Weasley a Vlad. A ti dva byli poslední, s kým by chtěl mluvit.

Prásknutí proťalo studený vzduch. Trhl sebou a srdce mu udělalo kotrmelec jako pokaždé, když ho viděl. Ustoupil hlouběji do stínu, ale nevšiml větvičky. Praskla pod jeho vahou. Ztuhl na místě, oči se mu rozšířily. A Weasley se na něj otočil.

„Draco," vydechl s obláčkem páry před sebou. „Netušil jsem, že přijdeš. Jsem překvapený. Jsem rád, že jsi přišel. To je dobře –" plácal páté přes deváté, jen aby ho udržel na místě a překlenul tísnivé ticho.

„Nejdu," odpověděl bezvýrazně. Gratuloval si, jak se mu podařilo skrýt emoce. „Jen jdu okolo."

Charlie potřásl hlavou. „Je tam spousta jídla, pití a teplo," přemlouval ho s mírným úsměvem a o malý krůček se přiblížil. „Je Štědrý den. Nebuď sám jenom proto, že nechceš mluvit se mnou."

Pohrdavě si odfrkl, ale v nitru toužil po tom, aby ho obejmul. „Nějak moc si věříš, Weasley. To, jestli tam jsi, nebo ne, je mi vážně úplně ukradené. Nemám náladu na trapné vánoční večírky," zalhal tak povýšeně, jak se mu v té chvíli podařilo. Hádal, že poměrně uvěřitelně. Začal se otáčet. Teď už neváhal. Rozhodně tam nepůjde!

„Vyhýbáš se mi," připomněl mu tiše. „Nedáš mi příležitost, abych –"

Prudce se na něj obrátil a oči mu ztvrdly. „Svoji příležitost jsi ztratil," ucedil a zaťal prsty schované v rukávech do pěstí. Zlobil se na něj, že to tak snadno vzdal. Kdyby tehdy zůstal a trochu zabojoval, více toho vysvětlil, tak to mohlo dál pokračovat. Ale on odešel. Sbalil si všechny věci a prostě šel. Jak by mu měl teď věřit, že to, co řekl předtím, myslel vážně? Jak by mu měl věřit, že chce být s ním? „Nemáme o čem mluvit. Ten úlet skončil." Bojovně vysunul bradu a zúžil oči. „Veselé Vánoce," řekl tónem, který spíše odkazoval na dračí popáleniny, a otočil se k němu zády. Nezajímalo ho, že mu svými slovy asi ubližuje. Nedíval se mu do očí. Nechtěl riskovat nic, co by jeho odhodlání zlomilo. Mohl být Smrtijed, mohl udělat spoustu špatných věcí. Nepopíral je a chápal, že ho za to lidé odsuzují. Ale to neznamenalo, že si nezachová ani zbytek hrdosti a nechá sebou mávat jako se starým Zametákem.

„Gabimu se stýská," hlesl Charlie odevzdaně. Netušil, jak se má k Dracovi přiblížit. Snažil se s ním mluvit. Ale Draco se buď vzdálil dřív, než ho mohl oslovit, nebo ho prostě ignoroval. Dnešek mohl skoro považovat za výhru, dostal z něj víc než dvě jednoslovné odpovědi. Ale vůbec to nedošlo do takového bodu, ze kterého by se mohl odrazit. Chyběl mu. Cítil se mizerně. A protože už nevěděl, kudy kam, zkusil to aspoň přes mládě, které si s Dracem vytvořilo vztah. „Nám oběma," dodal ještě tichým hlasem.

„To je tvůj problém," pokrčil rameny a v duchu se připravoval na přemístění. „Já to tak nechtěl," šeptl si pro sebe a rozčeřil vzduch. Doklopýtal do prázdné chatky, složil se hned za dveřmi. Sjel po nich zády až do sedu. Slzy se mu spustily dřív, než se jeho zadek dotkl podlahy. 

Krásné pondělí.

Jo, Draco přehání. K tomu má sklony už od prvního dílu. Na druhou stranu se mu ani moc nedivím. Po jeho zkušenostech, kdy nikomu věřit nemohl, je snadné si v hlavě vykonstruovat všechno možné a vrátit se k přirozené obraně ve formě odstupu. Nevím, nevím, jestli se ledy prolomí. Uvidíme. Držme jim palce.

W.