Věnováno jeanblack2056.

Draco přešlapoval na místě a hypnotizoval kliku od dveří. Jistota, se kterou kráčel k jedné z chatek na druhé straně rezervace, se ztrácela s každým krokem, jímž vzdálenost hlubokým sněhem zkracoval. Mohl se přemístit, ale dal přednost chůzi, aby si mohl lépe utřídit myšlenky. Musel využít toho, že Charlie pracoval. Nechtěl, aby šel s ním. Tohle si potřeboval vyřídit sám. S hlubokým nádechem udělal poslední dva kroky. Dřevěné schůdky pod jeho vahou zapraskaly. Zaklepal a přitáhl si teplou čepici víc do čela.

Nic se nedělo. Uvnitř zůstalo ticho. Ale on si už předtím zkontroloval, že se v okně svítí. Teď už nehodlal odejít. Zaklepal znovu, tentokrát o něco důrazněji. „No tak," zahučel tiše do tmavě zelené šály a stáhl si rukávy svetru více přes prsty. Rukavice si při svém náhlém rozhodnutí zapomněl vzít. „Vím, že tam jsi, tak otevři," vrčel si tiše pro sebe a zvedl ruku, aby dal o sobě vědět potřetí. V té samé chvíli se dveře otevřely. A on se setkal s černočerným pohledem a dýchlo na něj teplo zevnitř.

„Draco," promluvil Vlad, aniž by dal jakkoliv najevo nějakou emoci. Nic. Nepohnul se mu jediný sval ve tváři. Pohled měl prázdný. Jako by proti němu stál někdo úplně cizí.

„Ahoj," pozdravil Draco tiše. „Můžu s tebou mluvit?" zeptal se opatrně. Ten chlad mrazil více než protivný vítr venku. Vlad mlčel a očividně váhal. „Nezdržím tě dlouho."

„Mám práci. Mošná zítra," odmítl ho a začal zavírat dveře.

„Ne, nemáš," oponoval Draco pevně. „Zjišťoval jsem si to. Máš volno. Pokud se mnou mluvit nechceš, tak fajn, ale řekni mi aspoň, co jsem ti provedl."

Vlad konečně ukázal nějakou emoci – překvapení. „Ty? Nic."

Draco na něj nechápavě zíral. „T-tak proč?" zadrkotal zuby a dýchl si do zmrzlých prstů. Prosebně nakrčil obočí. „M-můžu dovnitř?" požádal zkroušeně. Divil se, že se druhý muž neklepe při otevřených dveřích zimou. Vždyť měl jen kalhoty a tričko.

Rumun si povzdechl. Ustoupil dozadu a nechal ho vejít. „Pojď za mnou." Nečekal na jeho reakci. Vydal se dřevěnou chodbou, která byla o mnoho větší než ta, kterou měli s Charliem, a vstoupil do prvních dveří vpravo. Unaveně si prohrábl rozpuštěné vlasy, došel ke kuchyňské desce a sáhl po čaji. Zavrtěl hlavou a vyměnil ho za cujku. Čaj stačit nebude. Automaticky nalil do dvou malých skleniček a postavil je na stůl ve chvíli, kdy Draco zbavený venkovního oblečení vešel za ním.

„Myslel jsem, že všechny chatky vypadají stejně," vydechl rozčarovaně a rozhlížel se po kuchyni, kam by se ta jejich vešla aspoň třikrát. Vypadala mnohem lépe. Skříňky sice nebudily dojem novoty, ale také by se u nich nemusel bát, že se mu rozpadnou v ruce. Napočítal jich alespoň o pět víc. A celá kuchyň působila mnohem útulnějším dojmem. Ne tak stroze a odepsaně.

Vlad potřásl hlavou. Evidentně nebyl ve své kůži. „Jen zvenku."

„Aha," odtušil přihlouple. Než sem přišel, měl nacvičený proslov, který na Rumuna hodlal vychrlit. Nyní však nevěděl, jak by měl začít. Ticho bylo nepříjemně trapné. Do této chvíle nevěřil, že by mezi ním a Vladem někdy mohlo nastat. Ale to suché konstatování ho natolik rozhodilo, že mu došla slova. Proč mu to nikdo neřekl? Jak to, že na to nepřišel dřív?

Vlad pokynul směrem k jedné židli a usadil se naproti. „Na zdraví." Pozvedl skleničku a chopil se své, načež ji do sebe okamžitě kopl.

„Na zdraví," zopakoval Draco, následoval příkladu a naráz celého panáka polkl. „Sakra," zaskřehotal, chytil se za hrdlo a začal kašlat. Oči se mu zamlžily a krk měl v jednom ohni. „Co to je?"

Nalil další dvě. „Cujka. Domácí pálenka. Další skleniška bude lepší."

„Nevím, jestli se další dožiju," zasípal a vděčně se usmál, když mu Vlad pohotově podal sklenici vody. To už bylo lepší. Otřel si slzy a otřásl se. „No, každopádně už mi není zima."

Krotitel se krátce usmál a posunul mu skleničku. „Měl jsem tě upozornit."

Mávl rukou. „To je jedno." Držel skleničku mezi štíhlými prsty na stole a pozoroval ji, sbíraje odvahu k pohledu do černých duhovek. Atmosféra opět zhoustla. Připravený monolog se mu vykouřil z hlavy. „Proč?" hlesl nakonec a vyhledal oční kontakt. Dobrovolně mu obnažil celou svou duši. Doufal, že konečně zjistí, co se stalo. Už ho to trápilo až moc dlouho. A věděl, že neodejde, dokud se to nedozví.

Ahojky.

Tak asi vás nepřekvapí, že Vladovo bydlení vypadá o dost líp než to Charlieho a Draca. To už z hospodského rozhovoru muselo vyplynout. Ale teď nastává důležitější otázka: co mu Vlad asi řekne? A řekne mu vůbec něco? Každopádně Draco má u mě palec hore za odvahu.

Mějte se krásně.

W.