Věnováno zuzinda.

To ticho se mu zdálo nesnesitelné. Seděl proti Charliemu, večeřel pečenou rybu, se kterou si dal krotitel evidentně záležet, ale nedokázal si ji vychutnat, přestože oproti jeho pokusům v kuchyni se jednalo o luxusní labužnický zážitek. Jen cinkání příborů, občasné polknutí a kradmé pohledy, když si mysleli, že se ten druhý nedívá. Ubíjelo ho to. Netušil, jak zahájit konverzaci a viděl, že je na tom druhý muž stejně. Nakonec to nevydržel.

„Co jsi řekl Vladovi?" zeptal se s pohledem upřeným na svůj talíř. Předpokládal, že s ním mluvil, než za ním Rumun přišel. Jak by jinak mohl tušit? Ani ho nenapadlo, že by ho mohla zradit vlastní řeč těla.

Charlie zmateně nakrčil nos. Pochopil, že naráží na polibek, ale nechápal otázku. „Nic," odpověděl popravdě. „Co bych mu měl říkat?"

Draco se nadechl a zdvihl pohled. Zakolísal, když se jejich oči střetly a on se začal topit v uchvacující modři. „Tvářil se, jako kdybychom se spolu vyspali." Tak, bylo to venku. Ulehčení však nepocítil.

„Vůbec jsem ho neviděl od chvíle, kdy jsem večer přišel," ujistil ho vážně. „Ani jsem nevěděl, že byl za tebou."

Zrudl. Proč to znělo jako výčitka, přestože si byl jistý, že to tak nebylo myšleno? „Vzal mě za svou dračicí," vysvětlil, i když se mu nemusel zpovídat. Zvedl se a vydal se k lince, aby si nalil vodu. Charlie se bleskově postavil za něj. Draco nadskočil a málem se polil. Neotočil se, jen přivřel oči a vdechl jeho vůni.

„Co jsi mu řekl ty?" tázal se krotitel tiše nebezpečně blízko ušního lalůčku. Zatím odolával, aby mu položil dlaně na boky, ale bylo to zatraceně těžké.

Draco se otřásl a jen tak tak nevzdychl. Velmi pomalu se otočil a snažil se ho přitom nedotknout. Pak už by jistě zasténal nahlas. Salazare, proč stál tak blízko? Zase měl problém normálně dýchat. „Že-že je zvědavá drbna," přiznal zastřeně.

Zamrkal. Koutky mu zacukaly a uchechtl se. „Bod pro tebe, Draco."

Pokrčil rameny. „Jen jsem řekl pravdu." Mírně se opřel bedry o linku tak jako předchozího večera. Hypnotizoval rty druhého muže a zatoužil je znovu cítit na svých. „A teď chci taky pravdu." Charlie se na něj vyčkávavě podíval. „Proč jsi to udělal?"

Charlie se trochu rozpačitě poškrábal na zátylku a mírně poodstoupil. „Mohl bych to svést na alkohol," začal pomalu a pohlédl mu do stříbřitých očí, v nichž viděl touhu, jen nerozeznal, po čem asi touží. Po odpovědi? Po něm? Utéct? „A když budeš chtít, tak to tak nechám a nikdy už neudělám nic, čím bych tě uvedl do rozpaků." Znovu se přiblížil. „Pokud bych ale tvrdil, že za to mohla jenom vodka, tak bych lhal." Něžně se usmál a konečky prstů mu pohladil hladce oholenou čelist. „Udělal jsem to proto, že jsem to udělat chtěl. Chci. Už dlouho."

Dracovi se rozbušilo srdce ještě rychleji a dotek prstů vnímal jako úder biče. Aniž by přerušil oční kontakt, natáhl třesoucí se ruku a zapletl ji do ještě vlhkých dlouhých vlasů. Přitáhl si ho za zátylek a políbil. Nepotřeboval více slov. Potřeboval něco úplně jiného. Dotýkat se. Líbat ho. Přitisknout se k němu. Rozpustit se v jeho objetí. A zdálo se, že mu v tom Charlie hodlá vyhovět.

Nechal se přitisknout k lince a zasténal do druhých úst, jakmile ho krotitel pevně chytil za boky. Jako hadrová panenka jen oplácel polibek, svíral zrzavé vlasy v pěsti a vnímal radost, jež se mu formovala v hrudi. Chtěl však víc než jen obyčejnou pusu jako včera. Pootevřel rty a dovolil mu vklouznout do nich jazykem. Vyšel mu vstříc, prohloubil polibek a zkoumal druhá ústa, zatímco Charlie plenil ta jeho. Konečně se jeho přání splnilo a to, o čem tak dlouho snil, se stalo realitou.

Krotitel se odtáhl příliš brzy. Sjel rukama na Dracův zadek a bez upozornění jej zvedl a posadil na linku. Hleděl do zčervenalých tváří bývalého Smrtijeda a uvědomil si, že nikdy neviděl nikoho krásnějšího. Panenky měl rozšířené a šedé oči divoce otevřené. Hrudník se mu mocně zvedal. Naklonil se k němu, odfoukl pramen platinových vlasů a jazykem ho polechtal na šíji. „Můžu?" zachraptěl mu do ucha. Věřil, že pochopí otázku. Doufal, že bude souhlasit a že ho chce tolik, co on jeho. Zároveň zadoufal, že ho odmítne, dokud byl čas. Dokud ještě nehrozilo, že se něco šíleně podělá.

Ahoj!

Nebojte se, nebudu to natahovat věčně. Teda oni. Co já, já na to vliv nemám. Oni diktují, co se má dít. Takže jako doufám v Dracovu kladnou odpověď.

Pěknou neděli!

W.