24. kapitola
Věnováno rkaBukovsk.
Nedokázal se udržet, když ho tam viděl stát tak citově obnaženého. V tu chvíli pochopil, co Vlad myslel tím, že v Dracových očích může přečíst všechno. A přestože nedokázal rozklíčovat všechny emoce, jež se ve stříbřitých duhovkách přelévaly jako vlny na moři, tu vyprahlost a osamělost poznal bezpečně. Nebyl tak opilý, aby nevěděl, co dělá. Naopak; neochvějná jistota ho poháněla vpřed. Alkohol mu jen připomněl nebelvírskou odvahu.
Pootevřená ústa přímo lákala, aby je ochutnal. Jen na malý okamžik se zastavil, aby ho utišil dvěma slovy, než nechal rty, aby se vyslovily za něj. Konečky prstů stíral slzy, jež Dracovi vytvořily vlhké cestičky na bledých lících, zatímco se něžně tiskl k sametově měkkým polštářkům. Jemně. Beze spěchu. Láskyplně si užíval tu sladkou chuť, jež dalece předčila čokoládu.
Vnímal, jak mu Draco vláční v náruči. Neodstrčil ho. Spolupracoval. Líbal ho nazpátek. A Charlieho zaplavilo nadšené teplo, jež mu do žil vlilo ještě trochu více odvahy. Podepřel ho v kříži, prozkoumal hrbolky páteře pod oblečením. Nechal jejich rty, aby se spolu pohybovaly v dokonalé souhře. Nepožádal o vstup do druhých úst, nepoužil jazyk. Vnímal chvění z mladíka, který se opíral o linku. A pak se stáhl. Srdce mu bušilo jako o závod, ve vlastních očích se mu zračil úžas a něha. Ještě jednou se sklonil, aby ho slabě políbil.
Náhle si uvědomil, co vlastně udělal. Tváře mu zčervenaly studem a jistota, se kterou k němu přistupoval, se vypařila jako pára nad kolíkem. „Promiň," hlesl a odstoupil se sklopeným zrakem. Vycouval z kuchyně, aniž by se odvážil na něj znovu pohlédnout. Zmizel do postele dřív, než Draco stihl zareagovat. Se svlékáním se ani neobtěžoval, jen si zul boty. Zíral do černého stropu a doufal, že usne okamžitě.
Co to, pro Merlina, provedl? Políbil Draca Malfoye! Aristokrata z jedné nejvlivnějších a nejbohatších rodin vůbec. Dědice rodu, který na takové jako on hleděli jen o trochu lépe než na domácí skřítky. Co na tom, že jako Smrtijedi na společenském žebříčku spadli nejspíše níž než jeho vlastní rodina. Pořád to v nich bylo. Chytil se za hlavu a toužil po bezvědomí. Možná měl odejít úplně. Co mu teď měl říct? Svést to na alkohol? Dát mu možnost předstírat, že se to nestalo? Nebo se nechat zesměšňovat? Zaúpěl si do dlaní a zatahal se za vlasy.
Draco vstoupil do ložnice. Slabá záře ze špičky hůlky stačila sotva na to, aby ozářila rozvrzanou podlahu. Charlie se ani neodvážil otočit, nebo předstírat spánek. Prostě dál zíral a čekal na popravu. Na kletbu. Na facku. Na urážky. Jedna jeho část dokonce doufala v kladnou reakci a čekala na pusu před spaním. Na cokoliv, co by mu naznačilo další dění. Ale Draco mlčel.
Ložnicí se nenesl jeho hlas, pouze šustění látky naznačující, že se převléká. Charlie si skousl ret a zakázal si byť jen periferně vnímat tělo, jež se obnažovalo sotva pět kroků vedle. Jak rád by si to s tou zatracenou tkaninou vyměnil a místo ní nechal po sametové kůži klouzat vlastní dlaně. Možná by to měl udělat. Měl by vstát, přejít ten miniaturní prostor a svést ho. Nebránil se přece, oplácel mu polibek. Třeba by souhlasil. A Charlie věděl, jak zahrát na struny a nechat rozeznít touhu. Nebylo by to přece poprvé.
Avšak tentokrát to bylo jiné, proto netušil, jak se sám v sobě vyznat. Byl si poměrně jistý, že nechce Draca jen na jednu noc do postele. Ale co přesně chtěl? Víc nocí? Vztah? Opravdu rovnocenný vztah? Copak ten by byl možný? Společnost by je smetla. I vztah s mudlou by byl snad přijatelnější než oni dva spolu. Ale jaké zůstávaly možnosti? Spát spolu bez vztahu? Na to neměl žaludek, ne na nějaké dlouhodobější trvání. Navíc už se mu do toho připletly city, ačkoliv ještě docela vlažné, a v takovém případě už se o přátelství s výhodami nedalo mluvit. Tak co dělat?
Uvědomil si, že už v ložnici panovala tma, která působila tísnivě. Otočil hlavu k Dracovi. Všiml si dvou leklejších bodů, jež hleděly jeho směrem. Nespal. Teď, nebo nikdy. Potřeboval odpověď. Potřeboval jistotu, ať už měla být jakákoliv. „Draco –"
„Dobrou noc, Wea... Charlie." Počáteční zaváhání se ztratilo v pevném vyslovení jména.
Krotitel překvapeně zamrkal do tmy. Sladký Merline, v životě neslyšel své jméno vyslovit tak eroticky! Možná si to jen namlouval, ale klín zareagoval okamžitě. Pochopil z toho však jedno – nechtěl o tom teď mluvit. A přestože mu to drásalo nervy, poslechl. „Dobrou noc, Draco."
No jo, já vím. Nezabíjejte mě, však ono to snad dobře dopadne, až si to oba srovnají v hlavě. Doufejme. Musíme jim věřit. Draco spolupracoval, tak je to na dobré cestě. Aspoň myslím. Ale oni si to stejně udělají po svém.
Mějte se krásně a vidíme se v neděli.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top