Věnováno levandulehp.

„Jak dlouho tu vlastně pracuješ?" zeptal se Draco zvědavě poté, co se usadil na dračí noze těsně vedle Vlada.

Za těch několik měsíců si nedokázal spočítat, nebo aspoň odhadnout, kolik by mu tak mohlo být. Někdy mu připadal jen o pár let starší, avšak jakmile se mu podíval do očí, viděl v nich hloubku, jež naznačovala, že mezi nimi rozdíl může být klidně dvacet let. Jeho tvář však postrádala vrásky, kromě těch od smíchu, a ebenové vlasy nenarušoval jediný šedý nebo bílý vlas. Hlas, tak podmanivý a hluboký, zněl téměř hypnoticky a k mladíkovi vůbec neseděl. I když hovořil anglicky s intenzivním a šišlavým přízvukem, vůbec mu to na síle neubíralo. Draca ani jednou nenapadlo, že by to mohlo znít směšně. Jakmile však promluvil rumunsky, tak mu ani rozumět nepotřeboval. Stalo se z něj poslušné štěně, co by udělalo pro pochvalu cokoliv.

Na jednu stranu se za to nenáviděl, na druhou stranu ho to fascinovalo. A v duchu byl rád, že tímto hlasem nedisponoval Weasley. Z něj měl sice taky mnohdy husí kůži i tam, kde by ji nečekal, ale aspoň mu nohy okamžitě neměkly na želatinu a zvládal reagovat tak nějak Malfoyovsky, jak se od něj čekalo, ačkoliv s poněkud menším zápalem. Díky Merlinovi, že ho Vlad na rozdíl od zrzka nijak nepřitahoval. Už tak mu mozek za hříšné myšlenky neustále nadával. Nechtěl vědět, co by dělal, pokud by se jeho objektem zájmu stal zrovna Vlad.

„Hmm, pracuju tu asi dvacet let," promluvil zamyšleně Rumun, nabral si směs z misky na prsty a jemně ji začal vtírat do poraněné dračí kůže, naznačuje Dracovi, aby ho napodobil. „Byl jsem tu ještě dšív, neš jsem udělal potšebné skoušky."

Draco se zamračil. „Jak to?" Vzal si trochu hmoty a nakrčil nos, nicméně nezaostával a začal ji opatrně nanášet. Překvapilo ho, jak jemná kůže pokrývala křídlo. Čekal, že bude drsná podobně jako šupiny, ale dotek mohl spíše připodobnit jemnému sametu. Zkusmo druhou rukou osahal nezraněný kousek. Ten už byl drsnější. V duchu přikývl. Bylo to jako s jizvami. Lidská kůže je při své obnově taktéž napřed měkká, než se vnějšími vlivy stane odolnější. „Ty jsi mohl chodit do školy a zároveň pracovat?"

Zavrtěl hlavou. „Nechodil jsem do školy," řekl hladce a pokračoval v něžné masáži, zatímco dračice stále spokojeně vyfukovala z nosu kouř při spánku. „Měl jsem soukromého ušitele. Byl to șaman naší vesnice. Vyrostl jsem kousek odsud, a jakmile jsem byl dost starý, zašal jsem tu pomáhat." Nabral si další pastu a pokračoval, ve tváři spokojený úsměv. Draco si rychle spočítal, že je mu nejspíše přes třicet. „Gaia byla můj první prietene tady." Obrátil se na mladíka a tvářil se vážně. „Velmi mi záleší na tom, aby byla v pošádku."

Kdovíproč Draco ucítil tlak za očima a zrak mu zastřela slabá mlha. Vlad ani nemusel vkládat do hlasu naléhavost. Starost o přítele – vlastně přítelkyni – se zračila v jeho očích tak zřetelně, až ho z toho píchlo u srdce a dojalo ho to. V náhlém popudu mu položil dlaň na předloktí. „Te ajut eu," slíbil mu a stiskl prsty o něco víc. Myslel to vážně, proto mu to sdělil rumunsky. Nebyl si sice úplně jistý, zda to řekl správně, ale protože Vlad vděčně přikývl, usoudil, že to hlavní pochopil. Chtěl mu pomoci. Nezištně. Naprosto nemalfoyovsky. Dnes už podruhé myslel více na jiné než na sebe.

Zatraceně, co se to s ním stalo? Ti dva na něj měli špatný vliv. I když... Se sobě tak nepodobnou sebereflexí si připustil, že se dost často choval jako kretén a oni mu naopak se pomáhají zlepšit. Ale co na tom záleželo. Jeho minulost pár světlých chvilek nespasí. Pustil to raději z hlavy a pomohl Vladovi dokončit práci. Dokonce i zapomněl na to, že ho navštívil Potter, dokud se s Rumunem nepřemístil domů a nenašel ho tam sedět vedle Weasleyho s hlavami u sebe.

Přelila se přes něj vlna vzteku, že je ještě tady. Avšak pocítil i něco jiného. Něco, co do té doby neznal, nebo alespoň ne v podobné situaci. Seděl vedle Charlieho tak blízko, že se Dracovi málem zastavilo srdce. Co mu měl Potter co šeptat do ucha z takové blízkosti? Zarazil se a zatnul zuby. Nežárlil. Ne. Určitě ne. Nebo snad ano?

Demokracie rozhodla, tak tedy počínaje dneškem budu vydávat ve středu a v neděli. A teda musím vám říct, že mám docela problém psát jiné věci, ZD mi nějak nedá spát a vyloženě to asi potřebuju rychle dopsat, abych se mohla naplno věnovat něčemu jinému. Jenže jsem v šuplíku u nějaké 40. kapitoly a konec pořád nevidím. Snažím se je přesvědčit, aby mi na chvíli dali pokoj, ale neposlouchají. Klasika.

Mějte se krásně ♥