Chytrá napjatě pohlédla na velitele klanů.
Hvězdná záře seděla klidně, černobílá srst se jí leskla a zlaté oči jí zářili jako dvě slunce. Stočila pohled ke Zlatému měsíci, který se tvářil podobně vyrovnaně, ale na jeho tváři se zračilo starosti a vypadal unavený. Temný měsíc se mračil, tmavě šedá srst mu tlumeně zářila. Chladný měsíc se podle svého jména choval a tvářil se chladně. Chytrá se stále nedokázala zbavit pocitu, že má ten kocour něco společného s Ledíkem.
Temný měsíc začal svou řeč: ,,Nedávno jsme na našem území, nedaleko hor našli jednu z našich válečnic mrtvou. Obviňuji Havraní klan že jí zabil. Nebylo by to poprvé, co na nás něco zkouší" zavrčel.
Chladný měsíc taky zavrčel. ,,Už jsem se ti za Půlnoc omluvil a jasně jsem ti řekl, že je pryč"
Půlnoc? Kdo to je? Ptala se Chytrá sama sebe.
,,Nemusíte se hádat" řekla Hvězdná záře a její hlas prořízl hládku jako nůž který projede vodou(Je mi jasné, že kočky neví co je nůž XD)
,,Jedna z našich válečnic taky zemřela, a neudělal to žádný klan, ale vlci. Jeden z našich učedníků se ztratil, možná ho vlci také zabili" pokračovala a Soví klan pochmurně přikývl.
,,I u nás někoho zabili vlci" řekl Zlatý měsíc. ,,Jste si jistí, že kolem nebyl vlčí pach?"
Temný váhavě zavrtěl hlavou. ,,Možná tam nějaký pach byl, ale byli jsme...rozzuření"
,,I u nás jeden válečník, Chlup, zemřel" přidal se Chladný měsíc a rozladěně mrskl ocasem. ,,A bylo to blízko hor"
,,Zdá se" řekla Hvězdná záře. ,,Že vlci, co útočí na Havraní a Sýkorčí klan mají útočiště v horách. Ti, co zabili Kost a pravděpodobně i Ledíka, žijí v temné části lesa, tam kde naše území nedosahá"
Kočky začali nervózně mumlat.
,,Vlci co útočí proti nám musí žít na jednom z ostrovů" uvažoval Zlatý měsíc.
Velitele ještě chvíli řešili tuto hrozbu, přemýšleli jak se vlků nejlépe zbavit, ale nakonec se začali bavit i o jiných věcech.
Chytrá zaťala drápy do země, přála si na ně vykřiknout vše, co jim hrozí za nebezpečí, ale ovládla se. Zhluboka se nadechla, zavrtěla hlavou a už poslouchala jen napůl.
Myšlenky se jí zatoulaly mnoha směry. Neříkalo se jí Chytrá jen tak.
Přemýšlela o Šedých skalách. Možná proto mě sem Úžasná Vlčice poslala, abych si ten příběh poslechla, řekla to Ledíkovi a zachránila smečku. Ale proč v tom případě, se proměnil i on? Uvažovala. Když už jsme u Ledíka, projedu si, co o něm vím. Takže, jeho matka, otec i sourozenci jsou šedí. A pořád má pocit, že má něco společného s Havraním klanem. A Chladný měsíc vypadá jako on... Mozek jí pracoval na plné obrátky. Co když je Chladný měsíc jeho otec? Ale proč by ho nechal v Sovím klanu? Musím si o tom zjistit více.
Byla ráda, že má záhadu, na kterou se může soustředit. Ráda hledala stopy a souvislosti.

Když už byli konečně doma, zalezla si do doupěte válečníků a ponořila se do snů.
Doufala že jí navštíví Úžasná Vlčice.
A to se stalo.

Stála v Šedých skalách. Poznala to, i když tam nikdy nebyla.
Obklopovali jí stěny skal, bylo tu velké zelené údolí, kterým protékala malá říčka.
Na nebi svítili hvězdy, a ona spatřila, jak se na jedné straně říčky objevuje silueta obrovského, průhledného vlka, který převyšoval svou velikostí i skály.
Na druhé straně se začali objevovat kočky. Nebyli tak velké, ale dvě z nich byli velké skoro jako vlčice.
Zbytek byl velký asi jako normální vlci. Všichni měli průhledné srsti, které jiskřivě zářili.
Chytrá nevěřícně polkla, stála uprostřed řeky, ale necítila jí, nestrhávala jí sebou.
Nemohla se hnout, jen hledět jak se do sebe Úžasná Vlčice a Hvězdný klan pustí.
Dvě obrovské kočky na ní zaútočili, oháněli se po ní tlapami a jejich vrčení znělo jako dunění hromů. Ty menší kočky Úžasné Vlčici doráželi na tlapy, ale když se zrovna nebránila těm dvěma větším, zašlápla je a oni se rozplynuli v obláček kouře.
Objevovali se stále další a další, měli oproti Úžasné Vlčici převahu, kousali jí, škrábali, ale její rány se hojili. Musí to být magii z Šedých skal, pomyslela si Chytrá. Sen jí dovoloval jen otáčet hlavou a tak se rozhlédla kolem. Najednou, ve skále viděla malou jeskyni, spíše puklinu, ve které něco zazářilo.
Před očima se jí najednou zatočila a ona spatřila, že souboj, který trval tři noci už skončil. Obě strany byli tak vyčerpáné, že už nikdy nemohli sestoupit na zem.
Údolí už nebylo živé. Tráva byla seschlá a mrtvá, koryto řeky vyschlo.
Ale ta jeskyně tam pořád byla, a zářila ještě víc.
Chytrá si přála k ní vydat, ale nemohla.
Její sen se rozplynul.

Prudce se probudila. Byla stále noc, ale blížilo se ráno.
Tiše vyšla z doupěte válečníků a nechala svou srst vlát v nočním vánku.
Už si na své tělo docela zvykala, i když pořád pro ní byl nezvyk používat více tlapy než zuby.
Uvažovala o svém snu. V Šedých skalách je něco, co může zastavit válku, byla si tím jistá. Jenže jak o tom má říct Ledíkovi? Nevěděla si s tím rady.
Najednou se jí zježily chlupy. Pohlédla k léčitelské jeskyni a všimla si dvou fialových očí.
Po chvíli ven vyklouzla bílá kočka a přišla k ní, měřila si jí zaujatým pohledem.
Chytrá se zachvěla.
,,Ty nejsi kočka, že ano?" Zeptala se Duchařka. ,,Ty jsi vlk"

Chytrá měla pocit že dostala infarkt. Nemělo smysl nic zapírat.
,,Pojď za mnou" řekla léčitelka a vydala se ke svému doupěti, Chytrá omámeně za ní.
Tam se posadili a Chytrá musela chvíli přivykat tmě. Duchařka se posadila naproti ní a měřila si jí jasnýma očima.
,,Tak jak to je?" Zeptala se bez obalu a Chytrá musela zamrkat.
Duchařka kývla, aby mluvila.
,,No, nejmenuji se Šedosrst ale Chytrá a jsem léčitelka Lesní smečky" Řekla váhavě.
,,To mi došlo. Lovíš strašně" ušklíbla se Duchařka a Chytrá sebou škubla.
,,Jaktože ses proměnila v kočku?" Chrlila na ní další otázku.
,,Hvězdný klan a Úžasná Vlčice to zařídili"
,,Co Ledík?"
,,Ten je vlk"
,,Co tu máš dělat"
,,Nemám tušení"
,,Aha" zamumlala Duchařka, když si rychle vyměnili názory. Zadumaně řekla: ,,Běž si odpočinout, promluvíme si zítra"
Chytrá nechápavě šla zpátky do válečnického doupěte, a doufala že Duchařka nikomu neřekne, co je zač.

Ahuuj! Dvě kapitoly za den! XD

A možná tři, pokud to stihnu XD

Myslíte si, že to Duchařka někomu řekne? A co ten sen? Je důležitý?

Příští kapitola bude s pohledu Ledíka😁

Zatím ahuuj^^