Ledík se na sebe díval ještě dlouho po té, co se proměnil ve vlka.
Bylo zvláštní být tak velký, zrak měl sice o něco horší, ale čich a sluch se mu ohromně zlepšil. Bílou srst pročísl vánek a on uslyšel hlas, který doteď mluvil jenom k Chytré: ,,Jdi do smečky... Nauč se žít jako vlk... Zjisti vše důležité..."
Najednou se mu před očima objevila vidina toho, co se nejspíš před malou chvílí stalo.

Chytrá seděla na kameni nedaleko území kočičího klanu a tiše oddechovala. Válka nesmí přijít. Kromě svého bratra nikoho neměla, matka a otec zemřeli v poslední bitvě. Nechtěla přijít i o něj. A smečku brala jako svou rodinu. Bude je chránit do posledního dechu.
Zároveň si uvědomovala tíživou situaci koček. Bylo jich více, ale vlci byli větší a měli moment překvapení.
Nechtěla je vidět bojovat. Ne, musí to udělat jinak.
S tímto rozhodnutím se jejím tělem rozlil hluboký klid, a vzápětí se začala měnit. Stavba těla, smysli...
Už tu nestála jako vlčice, ale jako tmavě šedá kočka se zlatýma očima. Překvapeně se rozhlížela a rozběhla se k nejbližšímu potůčku. Chvíli vrávorala, byla zvyklá na delší nohy. Bylo divné být tak malá... Její čich teď oproti nosu vlka nebyl nic moc, ale nikdy netušila, jak ostrý mají kočky zrak.
Když se podívala do odrazu, opravdu tam byla kočka. Byl to tak nezvyklí pohled...
,,NAJDI SOVÍ KLAN!" Zaburácel nějaký hlas, a Chytrá sebou trhla. Byl to Hvězdný klan, věděla to. ,,ZJISTÍŠ JAK ZABRÁNIT VÁLCE!"
Hlas utichl a Chytrá mrskala ocasem. Nechtělo se jí opouštět smečku, ale pokud je to jediná možnost, jak zabránit válce... Vrátím se tam. Ujišťovala se, ohlédla se na tábor, a pak zmizela ve stínech vysokých stromů, zatímco běžela ke kočičím klanu.

Ledík pohlédl k obloze a zhluboka se nadechl. Bude muset opustit klan, aspoň dočasně, a přidat se ke smečce, kde vládne zlá Alfa, která chce zabít kočky.
Ale je to jediná možnost, jak zabránit válce. Aspoň doufal. Postavil se, ale vzápětí spadl na čenich, který byl na jeho vkus nepřirozeně dlouhý.
Dobrá, pomyslel si, zvedl se a udělal další krok. Takhle pochodoval kolečka v narůstající rychlosti, dokud se nenaučil nové tělo aspoň trochu ovládat.
Bylo to tak nezvyklé! Chtěl by vidět Dešťův výraz, až by se před něj postavil jako vlk.
Zhluboka se nadechl a otočil se zády ke klanu a čelem k území Lesní smečky.
Co řeknu? Uvažoval. Nejdřív si vymyslí jméno, jenže jaké? Podle tolika snů, které měl, poznal, že vlci dostávali jména podle jedné ze svých vlastností. Chytrá, Rychlý...
Najednou se mu vybavilo jméno, které na něj úplně nepasovalo, ale to nevadilo.
Chladný.
Neznělo to špatně, a on přemýšlel, kde už to asi slyšel.
Honem si vymyslel příběh, a pak se váhavě vydal na území Lesní smečky. Uvažoval, jestli ho bude klan hledat, když se nevrátí z lovu. Proč ho vlastně Úžasná Vlčice proměnila ve vlka? Proč se má mezi nimi naučit žít? Vrtalo mu to hlavou, že si ani nevšiml, že ho z nejbližšího keře sledují dva páry očí.
Kráčel dál a pořád žasl nad tím, kolik pachů mu do teď unikalo. Kočky měli skvělí čich, ale s tím vlčím se rovnat nemohli.
Jen zrak měli o něco horší, i když ne o moc.
Ledík měl pořád instinkty kočky, takže když se za ním vynořili dva vlci a vykřikli: ,,Hej!"
Tak se po nich ohnal tlapami, dokud mu nedošlo, že to vypadalo hrozně blbě. Pokud dokázal usoudit, vlci neuměli drápat jako kočky, používali spíše tlamu.
Dva vlci na něj překvapeně zírali a on se rozpačitě podíval do země.
,,Co jsi zač?" Zeptal se jeden a Ledík zvedl hlavu. Byl to nějaký šedobílý vlk s veselými jiskřičky v očích. Vedle něj stála velká tmavě šedá vlčice, která ho nedůvěřivě sledoval.
,,Jsem Chladný a jsem samotář co by se rád přidal do smečky" řekl Ledík to, co si nacvičil. Neustále si připomínal, že nyní je vlk, ne kočka, takže na něj zatím nezaútočí. Pochyboval že by s tímhle tělem dokázal přeprat i jen ospalého netopýra, natož dva vlky.
,,Já jsem Veselý a tohle je Ostražitá. Jsme hlídkaři naší smečky" řekl ten šedobílý vlk vesele, ale jeho společnice mu šlápla na nohu.
,,Au!" Vykřikl a ublíženě se na ní podíval.
,,Je to cizinec!" Vyštěkla.
,,Říkal že se chce přidat do smečky" namítl Veselý.
,,Co když je to kočičí špeh?!"
,,Pche. Vlci by se nikdy nespojili s kočkami"
Ostražitá zmlkla, vypadalo to, že aspoň na něčem, se s ním shodla.
Ledík se v duchu ušklíbl a trochu to zahnalo jeho strach.
,,Vezmeme tě do smečky, Alfa řekne, jestli tě příjme" prohlásil Veselý, jakoby se žádná hádka nekonala a Ostražitá zakoulela očima.
Ledík kráčel mezi nimi a uvědomoval si že hlídají, aby neutekl.
Není cesty zpět.

Dlouho kráčeli jen lesem, kmeny tu byli hustě u sebe, a nepronikalo sem skoro žádné sluneční světlo takže tu byla tma a zima.
Ledík měl sice hustý vlčí kožich, ale nebylo to moc příjemné.
Najednou se vynořili na obrovské mýtině. Ani se tomu tak nedalo říkat, spíš taková chudá louka uprostřed lesa.
Spatřil obrovskou hroudu kamenů před nimi, a zmateně se zamračil. ,,Co je to?" Zeptal se Veselého, jelikož Ostražitá mu odmítala odpovědět na cokoliv, na co se zeptal.
Tentokrát ho ale překvapilo, že mu odpověděla ona: ,,To jsou Velké kameny. Každý úplněk se u nich shromáždíme a vyjeme na počest Úžasné Vlčice" Mluvila o tom v úctě a i Veselý měl vážnou tvář.
Ledíkovi to připadalo jako obyčejná hrouda šutrů, ale radši se o tom nezmiňoval.
Pokračovali dál, Velké kameny nechali za sebou a před nimi nebylo nic, než čistá krajina.
Najednou Ledík spatřil něco po svém boku. Vypadalo to jako hrboly na zemi, ale bylo jich hodně. Došlo mu co to je, a řekl: ,,To jsou hroby, že ano?"
Veselý přikývl a nesmírně tiše, s pohledem zabodnutým před sebe, vysvětlil: ,,Když nějaký vlk umírá, automaticky dostane jméno Bledý, a jeho původní jméno později dostane jiné štěně. Když teda ten vlk umírá-ale pořád je živý-celá smečka se shromáždí u Pohřebiště a vypráví mu příběhy, žalostně vyje.... Pak odejdeme, necháme ho v klidu umřít, a o den později ho zahrabeme, jelikož tu noc, kdy jeho tělo bylo na měsíčním světle, jeho duše příjde k Úžasné Vlčici, a tělo tu po něm zůstane"
Ledíkovi to připadalo hrozné, a zároveň obdivuhodné. Rozhodně by nechtěl umírat sám, ale bylo to takové tajemné, že se toužil dozvědět víc.
Šli mlčky, Pohřebiště měli dávno za sebou, a Ledík si všiml, že les už za chvíli končí. Také si všiml, že nad korunami stromů, se tyčí tři velké skály a vrhají hrozivý stín nad krajinu pod sebou.
Ledík ještě nikdy neviděl hory, natož v lese, ale vůbec se mu nelíbily.
,,To jsou Šedé skály" řekla Ostražitá, když si všimla kam se dívá. ,,Říká se, že tam se uskutečnila první bitva mezi Úžasnou Vlčicí a Hvězdným klanem-to jsou duchové co pomáhají kočkám"
V Ledíkovi hrklo a odvrátil pohled.
Konečně se ocitli v táboře, což Ledík nepoznal, dokud mu to Veselý neřekl. Moc na něj dojem tábor neudělal. Veselý mu popsal kdo kde žije, ale fakt to nebylo nic moc.
Alfa a Beta žili v jeskyni v malé skalce, doupě hlídek bylo vyhloubeno v zemi, nedaleko od něj, lovci žili v keři, vedle keře kde žila Epsilon, a Omega měla jen takový oškubaný, suchý keř, vedle doupěte Alfy a Bety.
Po táboře se procházeli hubení vlci se špinavou srstí, a Ledík, který byl dobře živený tam vypadal jako úplně někdo jiný.
Doteď si toho nevšiml, ale i Veselý s Ostražitou vypadali unaveně a hladově. Uprostřed tábora spatřil pár kousků kořisti, dva zajíce a několik veverek. Věděl že je teprve ráno, no ale páni. Jeho klan měl dvakrát větší hromadu kořisti, a to takhle brzo po ránu.
Už chápal, proč se vlci chtějí zmocnit území Sovího klanu, kde to přímo přetékalo kořistí.
,,Alfo!" Zvolala Ostražitá a zastavila se před skalkou. Ledík nervózně přešlápl a čekal co se bude dít.
Po chvíli se z jeskyňky vynořila hrozivá černá vlčice a Ledík málem omdlel hrůzou. Jeho noční můra ožila.

Ahoooj! XD
Vím že se vám možná nelíbí, že jsem tu dala vlky, když to má být o kočkách, ale to je moje věc, takže tak XD

Příští kapitola bude s pohledu Chytré, a tak to budu střídat^^

Tady máte mapu a obrázek tábora:

Zatím ahuuuj^^