(Doporučuji pustit k tomu, jinak nebude mít kapitola takový efekt)

Když odnesli Kost do tábora, chvíli na ní kočky jen vyjeveně civěli, a pak se někteří dali do breku, zatímco další proklínali ty, kteří jí zabili.
Když se klan uklidnil, Hvězdná záře kývla na Jestřába, a ten řekl kočkám co přesně se stalo.
Ledík se neužitečně ochomýtal kolem, Hvězdná záře probírala se staršími a několika válečníky, co by asi měli dělat, zatímco se začalo stmívat.
Ledík zívl a vyrazil do svého doupěte, kde spatřil Vlčku a Kouříka, své sourozence, jak se o něco hádají. Ledík se pousmál, schoulil se ve svém pelíšku, ale neusnul, i když byl unavený.
Sny ho pronásledovali každou noc, a on je nechtěl zažít znova. Nic to neznamená, ujišťoval se, ale věděl že to není pravda. Teď už ne.
Proč se mu zdají sny? Není léčitel a ani velitel, to oni jsou spojeni s Hvězdným klanem. Tyto myšlenky ho napadali každý den, a dnes se k nim přidalo několik dalších.
Pořád přemýšlel nad tím, co řekl Jestřáb.
,,Je to jenom učedník" zavrčel Jestřáb. ,,Nemůže vědět jestli je to bezpečné, hlavně proto že..."
A pak se zarazil. Hlavně pro to že co??? Ledík věděl že chytrý tu byl každý, ale z učedníků byl nejchytřejší-aspoň to.
Byl odhodlaný zjistit co to znamená. Proto že... Je bílý a moji sourozenci a rodiče ne? Chce snad říct že... Napadla ho hrůzná myšlenka, chtěl věřit že to není pravda, ale zapadlo to do sebe.
Není to moje pravá rodina, pomyslel si. Ale kdo teda je?
Možná to je někdo kdo umřel. Ale proč by teda Jestřáb říkal to co říkal? Vrtalo mu to hlavou, ale cítil aspoň značné uspokojení, že vyřešil jednu otázku, i když přibyla hromada nových.
Jak tak přemýšlel, ukolébalo ho to ke spánku...

Chytrá sledovala Alfu jak se vrací do tábora, tlamu zamazanou krví. Kočičí krví.
Znechuceně se jí zvedl žaludek a tlumeně zavrčela. Za ní kráčel Beta, její bratr a tvářil se rozpačitě, stejně jako dva další vlci, kteří Alfu obklopovali.
Alfa ostrým zavytím svolala celou smečku, a počkala až se všichni shromáždí u ní.
Chytrá si povzdechla, a zamířila k ní. Nemohla si nevšimnout, jak jsou všichni hubení a špinavý. Byli ti nejlepší lovci v lese, a přesto měli nejmenší část kořisti. Ale Chytrá stejně trvala na tom, že zabijet kočky a snažit se ovládnout jejich území je špatné.
,,První kočka zemřela" zvolala Alfa, a ze smečky se začalo ozývat zdráhavé volání, které se po chvíli proměnilo v nesnesitelný jásot. Chytrá sklopila uši a nepřidala se k nim.
,,Až si toho kočky všimnou" pokračovala. ,,Budou přemýšlet co udělat. A my zaútočíme, než nás někdo stačí zastavit!"
Jásot byl ještě hlasitější, ale Chytrá se najednou zhroutila na zem, a před očima jí proběhli záblesky budoucnosti.
Krev, smrt, padlé kočky a vlci. Zapadající slunce hřálo do kožíšků, a oni tu chvíli tráví bojem. Viděla strach v kočičích tvářích, když spatřili některé ze svých druhů mrtvé. Koťata naříkala, Chytrá si všimla i dvojice mláďat, která ležela u své mrtvé matky.
Krev byla zbytečně prolita, a nezemřeli jen válečníci kočky. Spatřila dlouhé řady hrobů, na počest padlých vlků... Uviděla sama sebe, klečet u těla svého bratra a žalostně naříkat. Najednou všechno pohltil bílý záblesk, a ona hleděla na bílého kocourka se sytě modrýma očima. ,,Je důležitý... Pomůže ti zastavit to, co se může stát" slyšela hlas Úžasné Vlčice, než se rozplynul do ticha.
Když se jí před očima vyjasnilo, zjistila že stále leží na zemi, a nikdo si toho nevšiml. Honem se zvedla, a snažila se zamaskovat slzy, které se jí drali do očí. Musím ho najít, pomyslela si. Nenechám svou smečku umírat, a je taky ne.
Do jejího srdce vstoupil klid, snažila si vyprázdnit hlavu, ale stále viděla ty obrazy.
Sama sebe, u těla svého bratra, žalostně vyjící k obloze. Ty koťata u těla mrtvé matky. Zhluboka se nadechla, a soustředila se na přítomnost. Zastavím tě, usmyslela si odhodlaně, a její myšlenky patřili Alfě.

Ledík se probudil, a všiml si, že se nad ním sklání šedá tvář. Poplašeně uskočil, když mu došlo, že to je Déšť. Neměl ho rád, a on jeho.
Ledík si uvědomil, že nejspíš plakal ze spaní a Déšť si toho všiml.
Ušklíbal se a napodobil žalostnou tvář: ,,Zase si brečel ze spaní, Ledoblbe?" Rozesmál se, ale nikdo se tomu nesmál. Kouřík stále spal, Jehlička, tříbarevná učednice se teprve probouzela, a Vlčka probodávala Deště pohledem.
Ledík si všiml že mrská ocasem, a honem jí zastavil: ,,Klid, on ti za to nestojí" jelikož poznal, že se chystá zaútočit.
Vlčka se zatvářila naštvaně, a Ledík se naokamžik bál, že ho neposlechne, ale pak se otočila důstojně odkráčela z doupěte.
Ledík proklouzl za ní, než si toho stačil Déšť všimnout a ozářilo ho ranní světlo. Srst se mu blýskala jako sníh na slunci, a on si užíval jeho paprsky. Blížilo se období bezlistí, a tak si chtěl užít tepla, jak to jen půjde. Ale zároveň se těšil, jelikož to bude jeho první čas bezlistí. Poslouchal zvuky lesa, jak koruny stromů šumí ve větru a poslední ptáci odlétají na jih.
Ledík se rozhlédl po táboře, a všiml si, že k němu jde Jestřáb. Tvářil se zamračeně, jako vždy. ,,Teď ráno půjdeš lovit pro starší, odpoledne si tě přezkouším z lovu" Ledík opatrně přikývl a sledoval jak zástupce odchází. Snažil se z hlavy vymanit všechny otázky, vyšel z tábora, a když se za ním zavřel kámen, obklopilo ho ticho. Nadechl se lesního vzduchu, tiše kráčel po lesním podrostu a nechal se vést srdcem.
Čekal, že se dostane k území Havraních, ale místo toho, se ocitl v temnější části lesa, přímo na hranici jejich území. Dál už vládli vlci, nebo to aspoň odhadoval ze svých snů.
Sedl si na kámen u malého potůčku a sledoval jak voda proudí po kamenech. Věděl že by měl lovit, ale všechno bylo tak klidné...
Přemýšlel nad svým snem, a hlavně nad vlčicí Chytrou, která se objevovala skoro v každém jeho snu. Věděl o ní, že je Epsilon, léčitelka, má bratra, který je nyní Beta, zástupce, a nechce válku. Taky je ve spojení s nějakou Úžasnou Vlčicí, která je podle všeho něco jako jejich bohyně, nevěděl jak to nazvat. A ví o něm. Nechce aby kočky umírali, ale nechce, ani aby umírali vlci. Najednou jím projelo hluboké souznění s objema stranami. Dokázal se vžít do situace Chytré, která nechce vidět ani jednu stranu na bitevním poli.
Zvedl se vítr, tiše mu šuměl kolem uší, a on se cítil jinačí. Mravenčili mu tlapky, a kdyby se na sebe podíval, zjistil by, že jiskří jako poskládaný z hvězd.
Netušil co se to děje, a ani ho to nezajímalo. Chtěl zastavit válku, stejně jako Chytrá. Oni dva jsou body, mezi dvěma válečnými stranami. Jen oni dokážou to všechno zastavit.
A tehdy, jakoby se mu měnilo tělo. Doopravdy. Byl větší, čumák měl protáhlejší, a stavbu těla jinačí.
Najednou mu srst přestala jiskřit a vítr ustal.
Překvapeně se podíval na svůj odraz na hladině potůčku.
Stál tam čistě bílý vlk s jasně modrýma očima.

Tadá! XD
Trochu jsem tam zamíchala magii Hvězdného klanu a Úžasné Vlčice, takže se nedivte.
Já říkala, že tato kapitola bude zajímavá😏😂❤

Co myslíte?

Zatím ahuj XD