Natasha

Včera jsem zase měla další noční můru. Jenže tentokrát to bylo horší. Všude byla stejná tma ale mnohem větší chlad.,, Jsem rád, že tě zase vidím Natasho. Nevím kolikrát tě ještě takhle budu moc vidět." Void stál přede mnou. Usmíval se. To mě děsilo.,, Co tím myslíš?" Zeptám se ho.,, Myslím tím, to že se brzy uvidíme doopravdy. Už se nemůžu dočkat." Řekne a pohladí mě po tváři. Ucuknu, jako kdyby byl čím dál tím víc studenější.,, Nemusíš se bát, tobě ublížit nechci.",, Co myslíš tím tobě ublížit nechci?" Byla jsem vystrašená. Moc dobře jsem věděla jak mi odpoví.,, Nemusíš se bát Eleven nic neucítí.",, Nechci aby jsi jí ani někomu jinému ublížil!" Void se zasmál.,, Máš v sobě tolik ohně, to se mi líbí." Vrátila se mi ztracená odvaha. V ruce mi zaplál oheň.,, To máš pravdu, ale jsem si jistá, že se ti můj oheň nebude líbit." Máchnu mu rukou před obličejem tak těsně, že ho oheň málem spálil. Chytil mě za ruku a oheň ihned zmizel.,, Naštěstí, si s ohněm dokáži poradit. Stejně jako si dokážu poradit s tebou Tashi." Znechuceně otočím hlavu.,, Jestli se pokusíš ublížit mým přátelům, tak teprve poznáš co je to oheň, to mi věř." Znovu se zasmál.,, Rád to uvidím, zní to zábavně a zábava je jen jiný způsob jak říct chaos." A s tím jsem se probrala. Respektive mě vzbudila paní Byersová, že už budeme muset odjet. Což mě nadchlo. Nemohla jsem se dočkat až odtamtud zmizím. Byla jsem radostí bez sebe když jsme konečně nastoupili do letadla, ale začala mě zmáhat únava. Přestože jsme včera spala celý večer jsem se cítila jako kdybych naspala jen hodinu, což se mi stalo už hodně krát.,, Natasho nechceš si odpočinout?" Zeptá se mě paní Byersová. Zavrtím hlavou.,, Nepřipadá v úvahu." Paní Byersová si mě starostlivě prohlédne.,, Natasho, nevypadáš dobře. Kolik jsi toho naspala?",, Spala jsem celou noc." Odpovím a zadívám se ven z okénka.,, Prosím odpočiň si, Natasho. Potřebuješ to." Zavrtím hlavou.,, Jsem v pořádku. Nepotřebuju spánek, spánek je pro slabochy." To paní Byersová už nekomentovala a radši se vrátila ke svému časopisu. Ale ač jsem se snažila sebevíc, únava mě začala porážet. A nakonec jsem vážně usla. Objevila jsem se ve známé temnotě.,, Mlč, nechci tě slyšet." Zarazím ho.,, Tashi, no tak. Jsi chladnější než já." Cítila jsem jak mi jeho ruka přejela po mém rameni.,, Prosím, mluv na mě. Nesnáším ticho Tashi, prosím." Ignorovala jsem ho. Najednou mi přiletěla facka.,, Neignoruj mě, když s tebou mluvím!" Vyjede na mě Void. Chytím se za levou tvář, kde mi ona facka přiletěla. Vrátil se strach.,, Proč mi ubližuješ?" Kousek od něj odstoupím.,, Neubližuji ti Natasho, za tu facku jsi si mohla sama. Ale neboj se, brzo se naučíš poslouchat mě, to ti slibuji." Chytí mě za tvář, kde mě před chvilkou uhodil. Vyděšeně se kouknu do těch jeho modrých očí. Naprosto ztuhnu, nemohla jsem se ani pohnout.,, Jsi moc krásná Tashi. Vůbec se nedivím, že si tě Will tak hlídá." Palcem mi přejede po rtech. Jako by mě někdo paralyzoval. Nedokázala jsem ani křičet, i když jsem chtěla.,, Ten tvůj strach je úžasný!" Poznamenal Void a hlasitě se zasmál.,, Nebudu tě dál trápit, pozdravuj Willa. Pravděpodobně to bude naposledy co se vidíte." Probudila jsem se zpocená, málem jsem začala křičet.,, Jsi v pořádku Natasho?" Zeptal se mě Hopper. Rozhlédla jsem se a všimla si, že letadlo už přistálo.,, Jo jsem v pořádku." Nechtěla jsem jim o tom říkat. Bála jsem se co by Void mohl udělat. Proto jsem mlčela.,, Natasho, můžeš nám říct co se děje." Ujistí mě paní Byersová. Přikývnu a opřu se o chladné okénko auta. Za chvíli už budu s Willem. Will mě dokázal vždycky uklidnit, ať se dělo cokoliv, byl to Will, který mě dokázal uklidnit. Když jsme přijeli domů Will na mě čekal. Seděl s Eleven a Jonathanem na gauči. El byla opřená o Jonathana a spala. Když si mě Will všiml zvedl se ze sedačky a běžel mě obejmout. A hned jsme se cítila klidnější.,, Tolik jsi mi chyběla." Přizná.,, Ty mě víc." Zamumlám. Všechen stres ze mě najednou opadl. Políbím ho.,, Za co to bylo?" Zeptal se Will s úsměvem.,, Jen tak, protože jsi mi chyběl." Přiznám. Will se koukne na Hoppera, který nás pozoroval s rukama založenýma v bok.,, Měl bych jít." Chytím ho za rukáv než stihne odejít.,, Nechoď, prosím." Will se koukne na Hoppera a svou matku. Hopper si povzdechne.,, Fajn, ale jen jednou." Nadšeně vypísknu a táhnu Willa k sobě do pokoje. Lehli jsme si na postel, kde jsem mu vyprávěla všechno co se