Na procházce jsem nebyla ani nepamatuji. Sama, bez tebe. Řekl jsi, že máš ještě něco na práci. Šla jsem po ulici a snažila se dostat až na konec města. Vír velkoměsta mě nikdy nelákal, ale museli jsme se přestěhovat. To kvůli tvé práci bydlíme v tom malém bytě ve starém bytovém domě. Snažila jsem s splynout s davem a dostat se až na konec hlavní ulice. Tam jsem pak zabočila a zamířila si to do parku.

Procházela jsem se po parku a dívala se na oblohu. Sluníčko mě hřálo do zad a já se na chvíli zastavila. Najednou do mě někdo narazil. „Omlouvám se," ozval se mužský hlas a já se ze ním otočila. „Jordane?" zeptala jsem se překvapeně, když jsem před sebou spatřila svého bývalého kamaráda z univerzity. „Jsi to vážně ty?" zeptal se nazpět Jordan a já s úsměvem přikývla. Povídali jsme si dlouho, ale pak už jsem musela jít. Volal jsi mi a ptal ses, kde jsem. Kdybych jenom věděla, že jsi tam taky a pozoruješ nás, nikdy bych se s ním bavit nezačala...