Pamatuješ si ještě na tu dobu, kdy jsi se ke mně choval jako by ti na mně opravdu záleželo? Ty vzpomínky pomalu, ale jistě mizí. Jedna po druhé. Ležela jsem na posteli a přemýšlela. Poslední dobou to dělám dost často. Když jsme přijeli domů, strašně moc jsi na mě křičel. Tvoje slova mě zraňovaly, i když jsem je nevnímala. Přijde mi, že jen moje existence po tvém boku tě obtěžuje. Já ale moc dobře vím, že rozvod pro tebe není řešení. Musíš mě prostě vystát, jinak přijdeš o všechno.

V mysli jsem zabloudila na naše první opravdové rande. Hodně lidí si myslí, že na rande musíte jít do nějaké restaurace na večeři při svíčkách. A navíc musí kluk pozvat holku. Nad tímto jsem se dost dlouho potom smála. Všichni se divili, že jsem pozvala já tebe a šli jsme do zoo. Už jen pomyšlení na to mi způsobovalo úsměv, ale zároveň slzy. Zavedl jsi mě k výběhu se žirafami a prozradil mi, že jsou to tvoje nejoblíbenější zvířata. Jsou stále tvoje nejoblíbenější?

Podle tebe to byla majestátní zvířata, která díky svým dlouhým krkům mohla pozorovat okolí široko daleko. Trochu jsi mi kdysi jednu žirafu připomínal. Bylo to ještě na střední. Byl jsi vysoký a stále jsi měl ten svůj výraz, jakoby jsi neustále viděl všechno kolem sebe. Dokonce si chtěl dát našemu dítěti do pokojíčku i koberec se vzorem žirafy. Pamatuješ si to, nebo ti tu vzpomínku on už taky sebral? „Naše dítě..." povzdechla jsem si a přikryla se dekou. To už je ale jiný příběh...