„Je tady zima jak na Antarktidě!" křičela Bett, která od toho, jak neustále padala, měla mokré snad všechno oblečení. „A ty víš, jaká je tam zima?" zeptal se se smíchem Jordan a přijel k ní, aby ji už po několikáté pomohl zpátky na nohy. I když mi do toho nic nebylo a Jordan měl Lucy, v hloubi duše mi to vadilo. Nemohla jsem si nevšimnout, že ty dva se k sobě chovají, jako by se znali snad věčnost.

„Žárlíš?" ozvala se Reunn, která se objevila z ničeho nic vedle mě. „Cože? Ani náhodou," vyjekla jsem rychle. „Budu dělat, že ti to věřím," zasmála se Reunn a strčila do mě. Na tohle jsem nebyla připravená a tak jsem skončila v hromadě sněhu. „Heej," smála jsem se a snažila se zvednout. V tom mi ale zabraňovaly lyže, které neustále někam odjížděly. „Jsi v pořádku?" zeptal se Florian, který k nám přijel a společně s Reunn se mě pokusili postavit tak, abych nespadla zpátky do sněhu. Po několika minutách se jim to podařilo a Reunn od nás odjela se slovy „Za chvíli už budeme muset jít, tak si to chci naposled ještě sjet."

S Florianem jsem ještě zhruba deset minut vedla nenucený rozhovor na kraji svahu a pak jsme společně sjeli dolů na místo, kde měl být sraz. Jordan s Bett už tam byli a o něčem si se smíchem povídali. Kdo tu blondýnu vůbec k čertu zval, ať víkend stráví tady s náma? „Máme prý počkat na Reunn a Harryho," oznámil nám Jordan a dál se věnoval Bett. Všimla jsem si, že se na mě Florian podivně dívá, ale než jsem se ho na to zeptala, přijela Reunn a v závěsu za ní i Harry. Počkali jsme, než si sundají lyže a pak se všichni vydali směr chata.