„To si vážně děláš srandu?" smála jsem se. „Ne, nedělám. Máš snad něco proti želvám?" zeptala se mě Reunn a na oko naštvaně nafoukla tváře. Nad jejím činem jsem ještě dlouho kroutila hlavou. Vážně koupila dvě želvy? Jednu pro mě a druhou pro sebe? Někdy mi připadala až moc dětinská, ale to k ní asi holt patří.

„Už si se rozhodla?" promluvila z ničeho nic Reunn vážně a podívala se mi do očí. Pod jejím pohledem jsem musela uhnout tím svým jinam. „Ne...," pronesla jsem tiše, „Stále si nejsem jistá," Byla jsem si jistá, že to chci udělat, ale bylo mi jasné, že ty bys to nepovolil. A já neměla tolik síly tě přemlouvat. „Víš, že bys to s ním měla vyřešit co nejdříve," povzdechla si Reunn, ale nic dalšího neříkala. Místo toho si vyndala svojí želvu z terárka a pustila ji na gauč. Obě jsme toho malého plaza s krunýřem pozorovaly, jakoby to byl nějaký zázrak. Bylo mi jí líto, že je mimo terárko bez svého kamaráda a tak jsem vyndala i "svojí" želvu. Ta se nejdříve pořádně rozhlédla po okolí, ale místo toho, aby šla za druhou želvou, tak se schovala do svého krunýře. Beze slova jsem se zvedla a odešla z domu. Něco mě napadlo...