Další fotografie, další vzpomínka. Nějak jsi zjistil, že jsem nebyla předevčírem u své editorky a včera jsem se vrátila z narozeninové oslavy mé matky o hodinu a půl, něž jsem ti řekla. Proto jsi mě dneska nepustit do práce. Nepřijde ti, že už jsi trochu překročil hranice? Zavolal jsi mému šéfovi, že jsem nemocná a nepřijdu. Seděla jsem na gauči a znovu jsem si prohlížela album. Nic jiného jsem dělat nemohla. Možná pak sledovat nezáživné seriály v televizi, ale na to jsem náladu vážně neměla.

Narazila jsem až na část, kde jsem byla jen já. Bez tebe. Bylo to, když jsem jela s týmem do africké savany. Začala jsem vzpomínat na to kouzelné místo. Na několika fotkách jsem byla vyfocená se zvířaty, na jiných byla jen příroda. Zpozorněla jsem, až když jsem si všimla jedné, na které byl Jordan. Tehdy jsem pracovali spolu...

Myšlenky na Jordana mi připomněly rezavou plechovku, kterou jsem si přinesla od rybníka. Ještě jsem ji neotevřela, nebyla jsem na to připravená. Ale jsem připravená teď?