Když jsem přišla z práce, byla jsem schopná jen pozdravit tě a padnout do postele. Ještě, než jsem však usnula, ozvalo se zabouchnutí dveří. Zase jsi někam zmizel? Chtěla jsem s tebou o tom mluvit už několikrát, ale stále jsem toho nebyla schopná. Bála jsem se toho nejhoršího.

Po několika hodinách pořádného spánku mi zazvonil telefon a já ho zvedla. „Ano?" zamumlala jsem rozespale a pak se mi překvapením rozšířily zorničky. „Nebylo tak těžké najít tvoje číslo, jen mě udivuje ta změna jména," zasmál se Jordan z druhé strany. „Co potřebuješ?" řekla jsem a ignorovala to, že má nějaké poznámky na mé jméno. „Chtěl jsem tě někam pozvat," odpověděl a já z jeho hlasu cítila, jak se usmívá. „Um... dobře?" nebyla jsem si jistá, ale nakonec jsem souhlasila.

Následující den jsem po práci zamířila rovnou ke kavárně, kde jsme se měli sejít. Bylo pro mě veliké překvapení, když už tam Jordan čekal. Pozdravili jsme se a já už chtěla jít dovnitř, ale on mě chytl za ruku a táhl někam pryč. „Kam to jdeme?" zeptala jsem se mírně vyděšeně. „Neříkej mi, že bys zrovna ty šla do kavárny," zasmál se a pustl mi ruku, „Můžeš si změnit jméno, ale ne svoji povahu,"

„Že to říkáš zrovna ty, který věčně nestíhal a chodil pozdě," nafoukla jsem tváře, ale vzápětí otevřela pusu údivem. Stáli jsme před vysokou modrou budovou. „Představuji ti svoji práci. Je mi jasné, že to, co se schovává vevnitř, tě bude rozhodně zajímat," Vešli jsme dovnitř a zabočili do sektoru s označením 'podmořský svět'. Automaticky jsem zamířila k prvním akváriím a prohlížela si všechno, co bylo uvnitř.

Nejvíce mě však zaujali koráli. Měli spoustu barev a některé se dokonce i ve vodě vlnily. „Jak si to můžeš pamatovat. Už jsou to roky..." zašeptala jsem a dál pozorovala míchající se barvy v akváriu. Stoupl si vedle mě a usmál se. „Na některé věci se prostě nikdy nezapomíná, Auroro..."