Následující den byl poslední, co jsme na chatě mohli strávit. Ani jeden z nás netušil, co bychom mohli dělat, a tak jsme všichni skončili u Reunn a Harryho v pokoji. Najednou z ničeho nic vystřelila Reunn do sedu, až jsme se jí všichni lekli, a něco nesrozumitelně nadšeně vypískla. „Co se děje?" zeptal se zmateně Harry. „Prý tady poblíž má přednášku jeden významný cestovatel a cestopisec," vysvětlila Reunn a podívala se na mě. „Myslíš TOHO cestovatele?" zeptala jsem se a zvedla obočí. „Přesně tak," usmála se, „Konečně s ním budeš moct udělat rozhovor, jak jsi plánovala zhruba před půl rokem, když měl tu přednášku o ledovcích ve městě," „Máš pravdu," přikývla jsem a přemýšlela, jak to tedy uděláme. „Fajn, a od kdy to má být?" zeptal se Florian a pomalu se zvedal z postele. „Zhruba okolo jedné v místním muzeu," řekla Reunn po tom, co se podívala do svého mobilu. „Dobře, tak si jdu zabalit," oznámila jsem a stejně jako Florian, Jordan a Bett jsem opustila pokoj.

„Co se s tebou stalo?" zeptal se mě z ničeho nic Jordan, když jsem dobalovala kufr. Nehodlala jsem mu na to odpovídat a dál ho ignorovala. „K sakru, Auroro," řekl a chytl mě za paži. „Už mi neříkej tímhle jménem," pronesla jsem jasně a snažila se vymanit z jeho sevření. „Ne, něco se stalo. Od té doby, co jsem tě představil Lucy se chováš divně," přitáhl si mě blíže a podíval se mi do očí. „A ty myslíš, že budu skákat radostí, když mi představíš svojí manželku a dceru po tom, co jsem si konečně přiznala, že po těch letech by mezi námi mohlo zase něco být?" vykřikla jsem a okamžitě toho litovala. Tak, a je to venku...