268.
A z jiného úhlu pohledu
Maso, uzeniny
Zákaznice:
„Co to je? Vy už nic nemáte, že jsou prázdné pulty?”
Prodavač:
„Dobrý den. Pulty jsou prázdné, protože máme už deset minut zavřeno. Jen čekáme na vedoucí Penny, až si dodělá objednávku a přijde nám stáhnout mříž.”
Zákaznice:
„Jak jako, zavřeno?? Máte snad do večera, ne? Já si potřebuju nakoupit!”
Prodavač:
„To Vás zklamu. Od loňského ledna máme neděle jen do tří.”
Zákaznice:
„Co to je kravinu? Předminulou neděli jsem u vás nakoupila i v pět večer.”
Prodavač:
„No, to těžko. Pamatoval bych si, kdybych byl ještě tak dlouho v práci. A holt se nedá nic dělat, taky chceme být o víkendu s rodinou nebo partnery. Aspoň na nedělní odpoledne.”
Zákaznice:
„Tak to asi byla sobota, no. A s rodinou můžete být v noci. Když potřebuju nakoupit, očekávám, že budu mít, kde. A co já teď mám žrát?”
Prodavač:
„To myslíte vážně, co mi tu říkáte? A Vy v neděli také pracujete? Kromě toho, nebyla jste tu včera? Myslím, že jste kupovala maso na Svíčkovou. Na nedělní oběd, což bylo dneska.”
Zákaznice:
„Proč bych měla jako pracovat v neděli? Co jsem? Vy jste obchod, je to vaše povinnost! A do toho, co kupuju, Vám nic není.”
Prodavač:
„Aha... No, prostě máte smůlu. A já se s Vámi rozloučím a popřeji Vám hezký den, protože támhle stojí vedoucí Penny a čeká, až k ní přijdu a stáhneme spolu mříž. A protože naše naše dveře jsou už zamčené, musím Vás požádat, abyste odešla a my mohli zavřít a jít domů.”
Zákaznice *zalapá po dechu*:
„To mě jako vyhazujete?”
Prodavač s úsměvem:
„Ano. Nashledanou v otevírací době.”
*****************************
Co k tomu dodat?
Nevím, zda ji víc naštvalo, že nenakoupila, nebo sladký úsměv.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top