255.
V masně
Přišla mi k pultu masa Ukrajinka, mobil u ucha, telefonovala.
Prodavač:
„Dobrý den. Máte přání?”
Ukrajinka dál telefonuje a jen mávne rukou ke kuřecímu masu.
Prodavač:
„Já nevím, kam ukazujete. Chcete stehno? Nebo prso? Můžete mi odpovědět?”
Ukrajinka si hlasitě vzdychne a ukáže na prsa:
„Kusóček.”
Prodavač:
„Dobře. A něco dalšího?”
Bez reakce, Ukrajinka dál štěbetá do mobilu.
Prodavač:
„Takže je to vsjo? Můžete mi odpovědět? Komunikujte se mnou, nejste tu sama.”
Ukrajinka dál telefonuje, jen podrážděně zamává stokorunou.
Prodavač vyjede účtenku:
„Šedesát šest korun, prosím.”
Ukrajinka schová bankovku a zamává kartou.
Prodavač:
„To myslíte vážně? Platbu kartou musíte hlásit předem. Teď mám storno.”
Žádná reakce.
Prodavač znovu namarkuje nákup, proběhne znuděná platba. Ukrajinka si bere nákup.
Prodavač:
„Příště buď budete telefonovat nebo nakupovat. Obojí ne.”
Ukrajinka se zasměje do mobilu a ukáže na prodavače ukazováček:
„Kokot česká.”
*****************************
V poslední době spousta lidí, kteří ještě nedávno sympatizovali s Ukrajinci, na ně dostávají alergii.
Nedivím se jim, patřím mezi ně.
Kdyby se chovali slušně, neřeknu ani slovo, ale většina těch, kteří k nám chodí nakupovat, zřejmě slovo "slušnost" nezná.
Tedy, alespoň ne ženy. Muži jsou naopak super.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top