V masně

Zákaznice:
„Dobrý den. Prosila bych dvě vepřové kotlety. A můžu mít dotaz?“

Prodavač:
„Dobrý den. Samozřejmě.“

Zákaznice:
„Netrpělo to prasátko moc, když ho zabíjeli?“

Prodavač:
„Eh? Určitě ne. Jistě to bylo klidné a bezbolestné.“

Zákaznice:
„Počkejte. To toho chudáčka nadopovali nějakými léky na uklidnění? Co když sním ty kotlety a ty prášky zapůsobí i na mne?“

Prodavač:
„No, pokud ano... Tak Vám to bude fuk.“

Zákaznice:
„No... A povíte mi aspoň, jestli to byl vepřík nebo prasnička? A jak se jmenovalo? A máte fotku? A znal jste ho?“

Prodavač:
„To myslíte vážně, tyhle otázky? Jak to mám vědět a jak bych ho mohl znát?“

Zákaznice:
„To jste takový ignorant, že Vás to nezajímá? Že se nestydíte. Chudák malé prasátko...“

Prodavač:
„Nojo... Chudák vepřík... Zabili ho jen proto, abyste měla řízky. Chudák malá.“

Zákaznice rychle zaplatí, popadne kotlety a odcupitá.

Prodavačka:
„Teda, ty seš dobrej. Já ji musela posledně poslouchat skoro půl hodiny. Tehdy ale kupovala hovězí na Rajskou, takže blábolila o nebohých kravičkách a o tom, jak řezníci vyvražďují celé rodiny.“