Sedím takhle s papouchem na rameni a pokouším se napsat nějaké to úžasné dílo. Papouch mi žvatlá tu svojí hatmatilku do ucha, sem tam zazní sr@čka, takže mému snažení dáváme oba stejné naděje.

Terka: Nějak mi to dneska nejde.

Papouch: Hmm

Terka: ... díky.

Papouch: É... šikulka!

Terka: Lepší.