Batoh
Ráno se mi poblil papoušek. Ono to není nic až tak nezvyklého, jenže tohle je mládě, takže jsem měla pochopitelně strach. Rozhodla jsem se ho tedy nenechávat bez dozoru a vzala ho sebou do práce.
Jelikož jezdím do ne zrovna dvakrát bezpečné části města a už jednou se mi papouška v tramvaji pokusili takhle ráno sebrat, nacpala jsem ho do batohu.
Nemyslete si, že je to bůhví jaké týrání, deset minut v prázdném batohu papouch střední velikosti prostě zvládne.
Dokonce je ten brouček zticha.
Ale chce se samozřejmě dostat ven.
Pointa? Batoh mi na klíně poskakuje a lidi si nejspíš myslí, že ho posedl ďábel.
Nebo tam nějakého pašuji.
I když...
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top