,,Ne dneska ne." zavrtěla hlavou a při tom bohu děkovala, že umí lhát. ,,Umh. Běž ho prosím najít, za chvíli máme mít všichni sraz u šéfa." zamračil se. ,,Všichni?" teď se pro změnu zamračila Alex. ,,Jo, i ty, tvuj brácha a ten váš bratranec." kývl a točil se k odchodu. V Sammyně hlavě blikala červená. Za chvíli maj bejt všichni včetně Nicka a Leo u Ralfa. Leo už by mohl být u Halta, takže tak za hoďku, možná dvě, budou připraveni k akci. ,,Nooo. Dneska jem po tréninku s naší levou skupinou ještě ani jednoho neviděla." začala pomalu a jistě, ale v hlavě nebyla daleko od paniky. Hlavně klid, něco vymyslíš.... Snad. Opakovala se v hlavě. ,,Hej ty!" zařval Karas na jednoho z nových rekrutů. ,,A-Ano pane?" zakoktal. ,,Najdi Nikolase a ty dva, co přijeli s ní a pošli je za šéfem." vyštěkl, mladík jen kývl a odběhl splnit svůj úkol. ,,Jdem." věnoval díce jeden rychlý pohled a zamířili za šéfem.

Neobtěžovali se klepat, prostě jen vešli. Lexi si vyměnila rychlý pohled s Adele, jen na sebe kývly a poslouchali rozhovor. ,,Dejte nám ještě vteřinku." vyhnal je Ralf posunkem a Alex přemíšlela, kde by momentálně byli bez Adelina talentu na diplomacii. I když... To by asi nebyla tady.

Čekali zhruba deset minut, když se přiřítil ten kluk, kterého Karas poslal pro ty tři. ,,Nikde jsem je nenašel pane." špitl. ,,Cože?!" hraničářka ještě nikdy neviděla někoho, kdo by se tak snadno rozzuřil. Chytil hocha pod krkem a přitlačil ho ke stěně. ,,Když jsem řekl, že je nejdeš, tak se sakra NAJDEŠ!" zařval na něj, pustil ho a kluk se sesunul na zem. Tam ho však strach neudržel dlouho a hned na to se zvedl a odběhl pryč. ,,Jdem je hledat." kývl na Lexi. ,,Nejsem tvuj sluha!" prskla na něj. ,,Nebudu dělat to, co ty si pískneš." Karas moc dobře věděl, že na ni nemůže zařvat jak na toho chudáka. Na to je moc potřebná a i tak, stejně by to s ní asi nic moc nezmohlo. ,,Mudíme je najít." štěkl. ,,Tak ať si je Ralf najde sám." oplatila mu to stejným tónem. ,,On s nima potřebuje mluvit, ne já." nenávistně přivřela oči. Upřímně se divila, že se s Karasem ještě nepozabíjeli. Čas se jí zaufale krátil. Leo by měl být zpět nejpozději za půl hodiny, jestli se něco nepokazilo...

Leův pohled:

Pomalu jsem přelez provizorní kradby u KV, z dálky jsem viděl Sam, jak se baví s tím debilem. Stráž víceméně poslouchala jejich rozhovor a nedávali pozor. Odblížil jsem se pomolounku k nejbližímu křoví, které bylo naštěstí blízko malého lesíka. ,,Pííísk-pííííísk-písk-hůůů!" (úžasný popis pískání, já vim) zapískal jsem a o pár minut později, když už jsem strácel naději, se na kraji lesíka objevil Zázrak. Zůstal ve stínu, aby si ho nikdo z KV nevšiml, i když Sammy nám věnovala jeden krátký pohled. Potichu jsem přeběhl k lesu a zašeptal ryzákovi: ,,Alekto." jestli je možné, aby kůň kývl, tak se tak teď stalo. Odvedl jsem ho trochu dál do lesa a pak se vyhoupl do sedla. Lesík byl malý, pár desítek stromů a keřů, le byly hustě na sobě, takže skrz ně nešlo prohlédnout. Tiše jsme vyšli z lesa, který bránil strážím nás zahlédnout. Pak už jsme nacválali. Sam měla pravdu. Pomyslel jsem si. I když jsem trávil hodně času s hraničáři, tak tomu, co se říkalo o jejich koních jsem úplně nevěřil. Ale byla to pravda. Zázrak se hnal rychle jako výtr.

Na cestě jsem už něco přes hodinu. Už dávno jsem projel kolem místa, kde jsme tehdy spali a pomalu jsem začal poznávat místa, kudy jsem jel. Za chvíli tam musím být. Sotva jsem si to řekl, tak z blízkého lesa vyběhl kůň. Asi bychom se srazili, nebýt Zázrakových reflexů. Postavil se na zadní, nutno říct, že při tom jsem málem skončil na zemi, a otočil se do leva. Až teď jsem si uvědomil, že tohohle koně znám. Podíval jsem se na jeho jezdce. Gillan. ,,Co tak rychle?" zeptal se s poťouchlím úsměvem. Vydejchal jsem se  ve skratce vysvětlil, co se stalo. Rychle mu zmizel úsměv z tváře. ,,Zůstaň tady, Zázrak si taky musí odpočinout. Já dojedu pro Halta a přivedu ti jednotku. Kolik jich je?" vysypal ze sebe naráz. ,,Hm. Teď zhruba... asi něco kolem 15ti tisíc." Gill se zamračil ještě víc. ,,Jejich počet nerůstá nebezpečně rychle. Zpátku budu zhruba za půl hodiny i s jednotkou." To je pomalý. ,,To už mě budou hledat." namítl jsem. ,,Sam, Will a Alyss - Adele je snad zvládnout zdržet." ,,Fajn, takže u KV budeme zhruba za... dvě hodiny?" ujistil jsem se, že počítám správně. Gillan jen kývl a o vteřinu později už společně s Bladem už upaloval pro jednotku. Leo jen nervózně přecházel sem a tam. Trvalo to déle než jsem čekal. Jestli se něco stane Sammy jen kvůli tomu, že jsem nebyl dostatečně rychlí, tak nevim co budu dělat. Přecházel sem a tama vymýšlel ty nejhorší scénáře, které se mohou stát.

Byla to jednoznačně nejdelší půl hodina v mém životě. Ani nevíte, jaký to bylo vysvobození, když se z poza lesa vynořil Gillan společně s asi 50ti lidma na koních. Poznal jsem mezi nimi i Horáce, Willova kamaráda, trochu jsem ho znal. Hned, jak jsem je spatřil, tak jsem vyskočil na Zázraka a už jen na ně čekal. Gill doklusal ke mě. ,,Ostatní koně nejsou tak rychlí a vytrvalí jako Blade a Zázrak, bude to trvat déle, než když si jel sem." jen jsem roztržitě kývl hlavou. S tím jsem tak nějak počítal. ,,Do noci tam budem určitě. Někdy teď vyráží hlavní skupina, tedy vojsko." Pomalu se rozjeli a Gill mu dál vysvětloval plán. ,,Budeme muset být nenápadní, dáme Sammy a Willovi znamení, že jsme tu a oni nám otevřou bránu." pokračoval. ,,Dovnitř pujdeme já, ty a asi Horác." kývl k mladíkovi na vysokém koni, který jel v čele naší skupiny a pozorně sledoval rozhovor mezi námi, i když ho nemohl slyšet. Musel jsem se ušklíbnout. ,,Sam ho zrovna moc nemusí." poznamenal jsem. ,,Ona nemusí hodně lidí." pokrčil rameny a oba dva jsme se zasmáli.

Tadááá. Normálně to vypadá, že by mohli už začít vycházet kapitoly pravidelně, ale jistá si tím nejsem.

~Fire