,,Sááááááámantóóó! Vstávej sakra už!" Probudil mě řev mladého hnědovlasého hraničáře. ,,Co zas? Vždyť je ještě noc!" Pláštěm si přikreju hlavu. Ano, vstávání je moje slabina. Jestli jsem řikala, že spím s jedním okem otevřeným, tak se mi to asi úplně nepovedlo, ale pšššš. Gill se to nesmí dozvědět. ,,Máš hlídku!" oznamuje mi můj kamarád, už notně rozladěný mím dlouhým vstáváním..... No já za za to nemůžu.... Nééééé vubééééc. Proběhne mi hlavou, ale to už se bezmyšlenkovitě zvedám a obratně se vyhoupnu na jednu ze spodních větví nedalekého stromu, kapucu stáhnu do obličeje, luk si položím na kolena, ujistím se, že nůž i dýka jdou v pohodě z pouzdra, opřu se zádama o kmen stromu a dávám pozor na své okolí.... Nebo se o to spíš snažím. Seskočím ze stromu,ze svého vaku vytáhnu můj bloček a tužku a vrátím se na své hlídkovací místo. Sednu si do stejné polohy jako předtím a podívám se na měsíc. Je úplněk. Začnu zaznamenávat tenhle moment a mezi tím se furt snažím dávat pozor. Když dokončím své dílo, tak tužku zavřu do bločku a ten hodím ke svým věcím na zem. S povzdechem vezmu pár dobře vypadajících klacíků, které už zřejmě očistil Will, když začal dělat šípy, takže ty se snažím dokončit.

Začíná se rozednívat. Čas vzbudit kluky. U Willa to jde lehce, ale problematické vstávání méme v rodině... Tedy aspoň já s Leem. Niky je samozřejmě dokonalá. Nakonec ho s Willem musíme polejt skudenou vodou, za čož si vysloužíme pár nadávek a nepěkné pohledy. Udělali jsme s Willem v noci asi třetinu šípů, další dělaj sami. Hněd po skromné snídaní nasedneme na koně a pokračujeme směr KV (kerská ves). Ralf teď bude mít zhruba 5 a půl tisíce lidí. Nejspíš i víc. ,,Sam!" ozve se, už trochu otravný, hlas mého bratříčka. ,,Co zas?" zeptám se otráveným hlasem. ,,Tref ten strom." kývne ke stromu cca 100 kroků od nás, tenků zhruba 10 cm. Má na sobě jeden suk, který si určím jako terč, pěhem sekundy zavážu otěže, aby se mojí, teda naší, vrane nezamotaly mezi nohy a za pár setin sekundy se šíp zabodl uprostřed suku. Will udělá to samé ve stejném časovém rozmezení jako já a Leo na nás jen čumí. ,,A tohle mam jako umět?" zeptá se opatrně. ,,Ne." řekne jednoduše Will. Vyměníme si pohledy a nastejno řekneme: ,,Dobrý lučistník trénuje, dokud se netrefí, hraničář dokud nemine."(nevim jak je to přesně, tak snad neva...) ,,Takže stačí jen se jednou trefit?" zeptá se bráška s očividnou nadějí v očích. ,,Jinak vy hraničáři mě začínáte docela děsit. Zrovna vy dva furt mluvíte stejně a vyměňujete si pohledy." ZASE to udělal! Oni na nás prostě všichni musej ukazovat prstama, že jo? ,,Budeš trénovat, dokud nemineš." mrknu na něj. ,,Vlastně si na cestě něco jako náš učeň..." začně Will a jád dokončím: ,,Takže se budeš učit jak hraničář." oba se sladce usmějeme.  ,,Zase mluvíte stejně." já mu ty prsty useknu. ,,A ty na nás zase ukazuješ dvěma prstama." vypláznu na něj jazyk. ,,Jo no. Je to asi jejich nový oblíbený gesto." přidá se Will. Naštěstí na mojí stranu. ,,Když to jinak nejde!" řekne Leo na svou obranu. ,,Ono by to šlo, ale ty to zřejmě neumíš." ušklíbla sem se. Muj brácha už má očividně plný zuby hádání, takže jen pokrčí rameny se slovy: ,,Nikdo neni dokonalej." načež mu odpovíme: ,,Naše koně jo." a dál pokračujeme v tichu.

Zastavíme kolem poledne u nějaké zapadé vesničky. Přijde k nám od pohledu milá, trochu kulatější paní, my si obědnáme pití a jídlo, napojíme koně a Will vytáhne mapu, kterou dostal od Halta. Prstem ukážu na místo, kde se nacházíme. ,,Teď jsme tady. Jsme hruba ve třetině cesty, takže se zásobama si nemusíme dělat starost. Timhle tempem by jsme tam mohli bejt zhruba za tři dny. Teď bude mít max. 6 tisíc lidí...." začneme si potichu opakovat fakty, které víme..... Najednou se rozrazí dveře. Dovnitř vešli nějací čtyři chlápci. Dva s mečem u pasu, jeden s kuší a pak nějaký kluk, který vypadal zhruba o 3 roky starší než já. Měl hnědé, trochu rozcuchané vlasy, nádherné modré oči a na moc vysoký. Usmál se na mě a ten s kuší zamířil k nám. S klukama jsme se na sebe nervózně podívali. ,,Mé jméno je Karas Brown. Vaše?" zeptal se stručně. ,,S kým mluvíme?" zeptal se nejistým hlasem Leo. Vždy byl dobrý herec. ,,Umíte s tím." ignoroval otázku a kývl hlavou k lukům a meči s dýkami. ,,Mé jméno je Alex, tohle je můj bratr Theodor a náš bratranec, Kail." Představila jsem nás a z hlavy si stáhla kapuci, takže se ven dostala záplava hnědých vlasů. ,,Holka?" pozdvyhl jedno obočí. ,,Nechtěj vědět, co umí." zasmál se Will, teda Kail. ,,Chceme vám nabídnout práci." promluvil ten kluk. Otočili jsme se na něj a já měla co dělat, abych se neutopila v jeho očích. ,,Mé jméno je Nicolas Bread, ale říkejte mi Nik." S Willem si vyměníme pohled Škoda, nevypadal jak blbec, kterým očividně je. Tentokrát pohledy pochopil i "Theo" a všichni jsme se museli držet, jelikož i cuknutí koutku nás mohlo prozradit. ,,Jaká je to nabídka?" zeptám se. ,,Nabíráme lidi." vysvětlí stručně. ,,Možná jste slyšeli o Ralfovi, našem šefovi." přiblíží trochu Nik. Kývnem. ,,Tak jo." kývne "Theo". ,,Jdeme." kývne Karas na ty chlápky s mečema a my vyrazíme.

V táboře:

,,Tak ukaž co umíš." kývne na mě Nik. Na záda hodím toulec, do ruky luk, zkontroluju jak jde ven dýky a nůž. Je tam připravená taková překážková dráha. Vyběhne a ppo cestě se bezchybně a ani ne za sekundu trefuju do terčů. Na konci odhodím luk a poti mě stojí chlápek. Jednoduše ho chytnu za ruku, tu mu stočím za zády a podkopnu nohy. Pěhem chvilky je na zemi. Ušklíbnu se a nežem se trefím do terče. Nakonec je chlápek s dýkou. Oba dva dostaneme tupé dýky a svádíme boj. Tyhle lidi jsou možná jedni z jejich nejlepších, ale já trénuju dýl a jdem mrštnější, takže je zachvíli též na zemi. Běžím a za chvíli spatřím Kelpii. Naskočím a čeká mě menší parkur. Zvádnem to na jedičku, na konci seskočím. Tam čeká Nik, Karas a nějací další a  taky Will alias Kail s mím bratrem, kteří už ztesku prošli. ,,Okej. Budete speciální tým. Jdou po nás královští hraničáři,..." mám chuť se ušklíbnout. Ani nevíš, jak blízko seš. ,,Budete mít pod sebou stovku lučistníků." řekne Karas. ,,Ok. Kam si máme dát věci?" ueptá se Kail. Kývnou směrem k jednomu domku. Jdem tam. Opustí nás se zdělením, že se pak máme dostavit za šefem, který je v největším domě na náměstí. ,,Takže. Alex-Sam." začal Leo-Theo. ,,Napadlo mě. Nik po tobě kouká." zrudnu. ,,Zkus ho trochu zmanipulovat." dořekne a já nasadím vyděšený výraz. ,,Zahlédl jsem Adele. Někoho mi neuvěřítelně připomíná, ale nosí kapuci a masku. Wille-Kaile, tu zkus ty a já si vezmu občasné potyčky mezi členy, vždy na konec se vypařím. Tím snad vyvoláme rozbroje a dál se uvídí." rozdělí Leo-Theo úkoly. Kývnem a vydáme se za šéfem-Ralfem.

Tak další kapitolka je tu. Omluvte pls jekékoliv chyby

Vaše Fire