Trochu poskočíme v čase:

Samy už byla u hraničářů dva měsíce. Na Gilana si zvykla a v lukostřelbě se výrazně zlepšila, jednou zahlédla hlášení, které Gil posílal velitelovi o jejích pokrocích. Jeho součástí bylo, že už teď je malilinko výš, než je hraničářský průměr. Naopak plížení byl kámen úrazu. Nepozorovaný pohyb ještě šel, stopování jí bavilo a byla v tom dobrá, boj se saxonským nožem nic moc, vrhání stejné úroveň jako u lukostřelby. Navíc byl Gil tak hodný, že jí dal hodinu tréninku každý den na víc, a to s otcovou dýkou. 

,,Tááákže, dnes tě vezmu na tajné místo, ale předtím se podíváme na tvé plížení." uvedl při snídani plán dne Gil. Pro Samathu nic nového, "tajné místo" jí ukazoval ak jednou dá týdne, většinou to bylo místo, kde bude dvě hodiny běhat z kopce a do kopce. 

,,Skvělé, opravdu vynikající. Mam k tomu jen jednu věc. Když při tom nebudeš vyditelná jako černá tečka o průměru pět centy metrů na bílém papíře a méně slyšet než jednonohý divočák, bylo by to ještě lepší." ohodnotí Gil svou učeňku. Pravdou bylo, že by si jí všiml jen velmi pozorný pozorovatel, a slyšel by ji jen někdo hodně, ale opravdu hodně pozorný. Ale s tím se hraničáři prostě nespokojili. Samy si unaveně povzdechla. ,,Teďka se půjdeme na krátkou procházku." záludným tónem začal Gilan. V jeho podání znamenala krátká procházka deset mil klusu bez přestávky a to nepočítám pět překážkových drah. ,,Ale," upoutal Gilan zase pozornost ,,budeš se při tom plížit a strefovat do připravených terčů, které budou rozestavené asi tři metry od stezky. Poslední věc, nesmím tě vidět ani slyšet, budu počítat, kolikrát se o tobě dozvím." Hmmm. Tentokrát žádná dráha! To je pokrok! Samy se spokojeně ušklíbla a šla si pro tmavohnědé kalhoty, pláštěnku, saxonský a vrhací nůž, luk a zelenou košili. Hodila to na sebe a vyrazila pár minut před Gilem. Kapuci si stáhla do obličeje. Plížila se asi pět metrů od stezky. Poprvé měla pocit, že jí to jde. Po chvíli jejího nejlepšího plížení spatřila malý terč. Ušklíbla se, pro ni nic těžkého. Tichým a velice rychlím pohybem nasadila šíp na tětivu, natáhla a vystřelila. Střed. Další spokojené ušklíbnutí a vyrazila dál. Postupně se trefila do dalších čtyř terčů. Poslední ji zarazil. Její instinkt jí říkal, že je nějaký podezřelý, moc malý. Šla ho blíž prozkoumat. Spatřila stopy po vržené zbrani, která zasáhla cíl. Tak za tohle zaplatíš! Začala zlomyslně plánovat pomstu Gilanovi. Kdyby nebyla prozíravá, a vrhací nůž si nevzala, teď by nevěděla co dál! Poodstoupila pět metrů a vrhla nůž. Zase střed. Ještě lepším plížením se dostala k dalším terčům, celkem nic těžkého. 

Byla skoro u konce, viděla chatu se stájemi a výběhy, kde se proháněli koně. Až moc klidné. Zase ten instinkt, nadávala. Ale něco jí nedalo a otočila se. Teď, kdyby byl instinkt hmotná věc, by se k němu vrhla a padla mu pod nohy s prosbou o odpuštění. Za ní stála asi o dva centimetry vyšší postava v pláštěnce, která nečekala a vrhla se s nožem na ní. Samy pohotově uhnula, postava to nečekala, a málem přepadla dopředu. Toho Samy využila a vrhla se po něm, jenže ten někdo uhnul. Takhle se střídali nějakou dobu, když se postava udělala výpad a dívka ležela na zemi, kde jí postava držela. Postava setřásla kauci a Samy měla tu možnost si ho pořádně prohlédnout. Byl to nevysoký pohledný mladík a hnědýma vlasama a v očích mu tančily jiskřičky. Pustil Samy a pomohl jí vstát. ,,Ahoj, já jsem Will." Samy ho probodla pohledem. ,,Ahoj Wille, jsem Samy, ale to už asi víš. Ale jestli ti to nevadí, ráda bych podotkla, že jestli se chceš kamarádit, tak tohle nebyl nejlepší nápad, jak na to." ,,No jo, no jo. Promiň. Dostal jsem to za úkol." pohodil Will hlavou k Gillovi, další postavě v pláštěnce a obtloustlému člověku, kteří stáli na kraji mýtiny a rychle se blížili k ním. ,,Tak jak si vedla?" Bylo první, co z Gilla vypadlo když dojel. ,,Dobře, řekl bych moc dobře. Dokonce prohlédla tvůj terč na vrhací nůž a všimla si mě když jsem chtěl zaútočit." Podal Will hlášení. Samy už ani nepřekvapovalo, že  jí sledoval celou dobu. ,,Jinak, Willa už znáš a tohle je Halt, jeho učitel." představil mi Gill mě neznámou postavu. ,,Ten Halt?!" spadla mi brada až na trávník. ,,Jo, ten Halt, ale radši jen Halt." zabručel Halt něco zpod kapuci. ,,Tak, a teď pujdeme pro Zázraka." ukončil tlouštík. ,,Jo a tahle je starý Bob, náš chovatel koní." ozvala se z pod všech tří kapucí kolem dívky. Následky dopadli takto: Samy s Willem se smíchy váleli po zemi, Gill a Bob se popadali za břicho a Halt jen něco zamručel. 

Pak už šli za koňmi. Bob je dovedl k jednomu výběhu, kde cválali dva koně. Samy se udiveně otočila na starší hraničáře. K jejímu překvapení vedle Willa a Halta už koně stáli. Ti cválající byli oba větší než jejich a měli hladší rysy. Hnědák se připojil k Gillovi a ryzák se zastavil pár kroků od Samy a vyzývavě si ji prohlížel. Tak co, chytíš mě? Posmíval se jí kůň. Počkat, ten kůň se jí posmíval?! Už jí ten život s hraničáři začíná lézt na mozek. Slyšela Willa jak k ní opatrně přistoupil s jablkem a ohlávkou s vodítkem. Zářivě se na ni usmál a zase s stáhl. Samy pomalu vykročila ke koni s nataženou rukou a jablkem. Kůň si pro něj pomalu došel a ona mu navlékla ohlávku. Otočila se na hraničáře. ,,To tě nechal tak snadno?" povzdechl si sklesle Gill. Ušklíbla se a otočila se na Boba, který držel sedlo a uzdečku. Ukázal jí kde co zapnout, ale to samy, jakožto veliká milovnice koní věděla. Už se jen naskočila a pobídla koně do kroku. Kůň, tedy Zázrak se nehýbal, pobídla ho znovu, a pak to začalo. Zázrak vyhodil zadníma nohama, odrazil se předníma hlavu schoval mezi kopyta, aby se neměla čeho chytit. Sletěla dolů a naskytl se jí pohled na ostatní, jak se všichni popadají za břicho, tedy až na Halta. ,,Co jsem udělala špatně?" nechápala. ,,Musíš mu říct něco jako heslo, Zázrakovi se říká Alekto." poučil Bob novou majitelku Zázraka. ,,Alekto?" podivila se Samy. What?! Co to sakra je? ,,Ne mě, tomu koni!" sborově odpověděli hraničáři. Samy zrudla ponížením a vstekem, došla k Zázrakavi azašeptala mu do zca: ,,Alekto." Zázrak spokojeně zaržál a dívka se podruhé toho dne vyhoupla do sedla a pobídla jejího oře. Tentokrát se jí všek nedostalo rodea, ale Zázrak se rozešel rychlým energetickým krokem, obešli zakradu s Samy pobýdla Zázraka do klusu. Klus byl trošičku kodrcavý, ale Samy se rychle v sehle srovnala a začalo pozvolna vysedávat. Už dlouho nevydržela, stoupla si v sedle, rukama se opřela o ryzákův krk a vydala pobýdku do cvalu. Cval byl až překvapivě ladný a velice svižný. Netrvalo dlouho a Zázrak zrychlil zase, teď už letěli jako výtr. Kdyby se v lese schovával neznámí pozorovatel, měl by pocit, že se k sobě náramně hodí, za dívkou vlály vlasy skoro totožné barvy jako ohon za koněm, dívka se přirozeně pohybovala v sedle. Pomalu se obraceli a vraceli ke všem ostatním. Dívka si nemohla pomoct. Tvář jí rozzářil rodostný úsměv. Se mnou si toho ještě užiješ!  Poznamenal Zázrak když z něj seskočila. ,,Ehhh. Mě to vážně leze na mozek." poznamenala Samy a vzala otěže do ruky a vydala se k ostatním. ,,Říkala jsi něco." zeptal se Will. Samy byla tak nadšená, že se zmohla jen na zakroucení hlavou a přitiskla se k Zázrakovi. ,,No, už toho bylo dost,  jede se domů." rozhodl Halt a vyrazilo se.

Zbytek dne byl plnný cvičení se Zázrakem, Samy si musela zapomatoval a naučit všechny poveli a k tomu střelbu z koně.

Tak co, jak se líbila další kapitola?
Doufám že jo.