Samatha od rána nevylezla z postele. Dnes byl den, kdy se rozhodne o jejich budoucnosti. Niky, její sestra, měla místo jisté hned u několika mistrů, měla zájem dvorní švadlena, pradlena a další. Rudolf, bojový mistr zase nabízel práci v kuchyni, stejně tak i Vik, chovatel koní. Nebylo nač se divit. Niky byla nádherná, blonďaté dlouhé jí splývaly po zádech a modré oči svítili jako pomněnky. Zato Samatha měla tmavě hnědé vlasy a stejnobarevné oči, byla malá, ale rychlá a mrštná. Konečně odpoledne vylezla ven. Rychle se učesala a oblíkla. Když šla na snídani, překvapeně zjistila, že sestra tam ještě není. O chvíli později vyšla ze svého pokoje Niky. Samy a Leovi, jejich staršímu bratrovi, spadla čelist. Niky byla vždycky krásná, ale teď vypadal přímo úžasně, vlasy pečlivě upravené a byla oblečena do svých nejlepších šatů, zářivě se usmála a pustila se do snídaně. Její sestra se neubránila pohledu na sebe. Na rozdíl od sestry nevypadala vůbec úchvatně, černé kalhoty a vytahané tmavě modré tričko ji teda podle většiny lidí vůbec nečinili zajímavou. Samy to kupodivu sedlo, nerada byla ve středu pozornosti, to se stalo pouze jednou, a to, když v noci měla hlad a vkradla se do cukrárny, tahle vzpomínka nepatřila k nejšťastnějším. Rychle do sebe naházela snídani. ,,Samatho! Co to má znamenat?! To si alespoň dneska nemůžeš vzít čisté oblečení?" ozval se rozčilený hlas jejich matky. ,,Ano mamy." zahuhlala a šla se převléknout. Nutno podotknout, že si vzala přesně to samé, ale tentokrát čisté. Mamka při pohledu na ni nespokojeně zavrčela, ale protentokrát nic nenamítala. Obrátila pohled k Niky a začala vychvalovat její vzhled. ,,No víš mamy, já mám totiž vkus." řekla s významným pohledem k sestře, která právě převrhla vázu uprostřed stolu. ,,Koukej to uklidit!" zařvala matka a hodila po ní utěrku, co byla nejblíž. Leo se rozesmál. Samatha měla sto chutí mu jednu vrazit, ale udržela se. Udřela vodu a kytky vrátila do vázy. Hned na to si vzala svůj modrý plášť a vyrazila z domu pryč. Mělo to však jeden háček. Uklouzla na hromadě dopisů. Dneska ráno zapomněla na poštu, rychle to sesbírala, donesla dovnitř, jak čekala, žádný dopis nebyl pro ni. Bylo jich deset. Dva pro mamku, jeden pro Lea a sedm pro sestru. Samatha spokojená už konečně vyrazila ven. ,,Hlavně se vrať do sedmy!" slyšela za sebou hlas mamky. Jen kývla a vyhoupla se na větev nejbližšího stromu a vyšplhala až do koruny, tam si sedla a vytáhla dýku po tátovi, zemřel ve válce s Morgarathem. Dýka měla zlatý jilec omotaný modrou kůží a stříbrnou čepel, byla přenádherná, snad ještě více, než Niky. To bylo vše, co jí po taťkovi zbylo. Ale nevyměnila by to ani za nic co dostali ostatní v rodině. Přejela rukou po hladké čepeli a zasunula dýku zpět do pouzdra u pasu. Pak zavřela oči a usnula.