,,Babi, proč mě můj táta nemá rád?" zeptal se smutně Severus. ,,Proč mě nikdo nemá rád?"
,,Ach, Severusi, tvůj otec není nejlepší člověk..." začala nešťastně.
,,Já vím. Mlátí maminku a někdy i mě."
,,Ty jsi nadaný kouzelník a on nemůže překousnout, že jsi lepší."
Severus se podíval z okna na zasněženou cestu. ,,Za týden se musím vrátit do Bradavic."
,,Budeš mi tak chybět!" řekla jeho babička a objala ho.
,,Babi, prosím..." Odtáhl se.
,,Promiň, v tomhle jsi po tátovi. Ten taky nechtěl, abych ho objímala."
,,Já nechci být jako on!"
,,Ty nebudeš jako Tobias, jen taky nemáš rád kontakt," usmála se. ,,Co ten medvěd?"
Severus musel vzpomínat. Už to byl rok. ,,No... Já... Někde ho mám..." řekl nejistě.
,,To nevadí, jen ho neznič, prosím. Až budeš mít děti budou ho mít rády... A tvá žena taky," pravila tajemně.
,,Co když se neožením a nebudu mít děti? Proč všechno bereš za uzavřené, jakobys věděla, že určitě budu ženatý a určitě budu mít děti?"
Lucy Snapeová posmutněla. ,,Právě, že to nevím určitě, záleží na okolnostech, na štěstí a na... obětech," při tom slovu sklopila zrak.

,,Mami, proč nepřišla babička na oslavu?" zeptal se Severus.
,,Severusi, posaď se," řekla tiše jeho matka a smutně na něj pohlédla. ,,Babička nemohla přijít na oslavu tvých patnactých narozenin, protože včera zemřela."

,,Mami, budu teď žít u ní? Povolíš mi to? Budeš za mě zodpovídat, i když tam nebudeš se mnou?"
,,Ano, už jsem ti pár věcí sbalila. Já vím, že když babička zemřela, bude pro tebe těžké tam žít, ale nemáš navybranou a ona si to tak přála."
,,Uvidíme se pak ještě, mami?" zeptal se Severus. Eileen ho pohladila po vlasech.
,,Můj milý Severusi, já nevím. Doufám, že ano. Ale nemůžu to sllíbit." Rozplakala se.
Přišel za nimi Tobias. ,,Sbal se a vypadni!" zvolal bezcitně.

Severus dopil další skleničku a položil se na postel. Hleděl na nebesa postele a přemýšlel, proč se tohle všechno stalo.

,,Nyní je dům váš, Eileen a Severusi," řekl právník a předal Eileen klíče.

Severus se celý den procházel zahradou, kterou měla jeho babička hrozně ráda. Lehl si do trávy a pozoroval oblaka. Chyběla mu. Byla jedna z mála, která ho měla ráda. Lily ho nyní nenáviděla a svou matku už asi nikdy neuvidí. Připadal si ztracený.
,,Možná, že se skutečně někdy objeví ta dívka, která byla ve věštbě. Ta stejná, o které mluvila i babička. Ta, která bude mít ráda toho plyšového medvěda, který nevím, kde je. Ta, co mě bude milovat..." uvažoval nahlas. ,,A možná je to sen... Jen představa, že nebudu sám. Jen přání. Nejspíš budu sám. Navěky sám."

Severus vzhlédl a po tváři mu stekla slza. ,,Hermiono..." zašeptal.

___________________________________________________

,,Au!" zvolal.
,,Promiň, já nechtěla," řekla lítostivě.
,,To nevadí," usmál se. ,,Pokračujeme. AU!"
,,Já to vzdávám!" řekla naštvaně a sedla si. ,,Jsem kopyto! Jsem neschopná!"
,,Hermiono, přestaň se litovat a pojď!"
,,Vždyť jsem ti asi stokrát dupla na nohu. Tati, já na tohle nejsem!"
,,Prosim tebe... Hermiono, ihned vstaň."
,,Ne!" vzdorovala Hermiona. Její táta ji chytil za ruku a vytáhl na nohy.
,,Tak. Připrav se. Vypni hruď, zatáhni břicho... A - raz, dva, tři. Raz, dva, tři. A otočka. Raz, dva, tři." Hermiona klopýtala po koberci a snažila se chytit rytmu. Do pokoje vešla maminka.
,,Na chvíli přestaňte. Přinesla jsem vám citronádu."
Pan Granger vypnul přehrávač a políbil svou ženu.
,,Tak co?" zeptala se s úsměvem.
,,Mami, mně to nejde!" postěžovala si Hermiona. Hermiona nenáviděla, když jí něco nešlo. Byla dobrá studentka, vše se dokázala naučit. Tohle ji neskutečně štvalo, protože jí to nešlo hned a dokonale. Její maminka se rozesmála.
,,Myslíš, že se naučíš všechno za jeden den? Vždyť je to tak těžké. Držení těla, vyznání se v prostoru...a hlavně souznění s tanečním partnerem. Musíš si přesně uvědomit, jak velké dělá kroky, jak se otočit, abys do něj nenarazila..."
,,Ale všem to vždycky na plese jde."
,,Hermiono, tobě je čtrnáct. Nejlepší věk na to se naučit tancovat, ostatní se už možná s tancem setkali a nebo jsou strarší. Taky myslím, že tenhle rok se to budete učit a ty se zlepšíš. Jen prostě nemůžeš  říkat, že ti to nejde, když jsi to zkusila poprvé," řekla a mrkla na svého manžela.
,,No já nevím. Třeba táta krásně tancuje."
Její maminka dostala záchvat smíchu. ,,Ano, ten umí krásně tančit...ale až TEĎ! No jen jí řekni, jak jsme tancovali na svatbě," řekla a zase se rozesmála.
,,Ehm... Když jsem si bral tvou maminku," začal, ,,,tak jsem neuměl moc tancovat a při prvním tanci jsem tvé mamince šlápl na nohu a jí se vyzul střevíček, tím jsem celý tanec zkazil. Ale tvá maminka řekla, že když mě miluje, tak je jí jedno, že první tanec skončil takhle. Ba naopak se jí to líbilo, protože jsme si aspoň ukázali, že nejsme dokonalí."
,,Takže tys taky neuměl tancovat?" zeptala se překvapeně Hermiona. ,,A jak ses to naučil?"
,,Když jsme se sem přestěhovali, to ti bylo jen pár měsíců, tak mě tvá maminka začala učit tyhle tance. Jsem s ní patnáct let a za těch patnáct let jsem se tyhle základní tance doopravdy naučil, ale potřeboval jsem čas. Myslím, že tobě jako dospívající dívce to půjde lépe a rozhodně se to naučíš dřív než za patnáct let."
,,Díky, žes mi tohle řekl. Já myslela, že musím hned všechno umět."
,,Ne hned, ale musíš se naučit tancovat. Protože až se budeš vdávat, nesmíš dopadnout jako já. A když s tebou budu tancovat nechci mít zničený lakýrky."
Hermiona se usmála a stoupla si doprostředka koberce, připravila se do tanečního postavení. Táta ji pohladil po tváři a chytil ji. ,,A - raz, dva, tři. Au! Ne, neomlouvej se! Raz, dva, tři. Raz, dva, tři. A otočka..."

Hermiona se smutně usmála nad vzpomínkami, které jí jako jediné zůstaly. Pohladila Diabla a hodila mu klubíčko. Sedla si na okenní parapet a pozorovala zahradu, najednou uviděla Severuse, který vyšel z domu. Procházel se sadem. Utrhl si jablko a sedl si pod obrovský starý strom. Hermiona na něho hleděla se slzami v očích, najednou vzhlédl k ní. Hermiona uhnula pohledem a odešla od okna.