„Je načase, aby Dean Winchester projevil svou vděčnost! Pověřuji tě, Zachariáši, tímto úkolem - budeš to ty, kdo mu sdělí co se od něj očekává! A klidně to ber jako prioritu."

„Rád poučím lidskou bytost o splácení dluhů, Michaeli!"

„Vezmi ho někam, kde tě bude poslouchat. Je stále dost skeptický ve věcech, které se okolo něj dějí."

„Lidské poznání je relativní."

„Ukaž mu tedy, že pravdivé poznání je možné. Ať se s naší záležitostí můžeme pohnout dál. Můj zatracený bratr dělá vše pro to, aby se se mnou mohl setkat tváří v tvář!"

„A Auriel?"

„Ona si splní svou povinnost."

„Hm, benefit těchto nebeských štěňat mi uniká - z jakéhokoli pohledu! Z toho mého jsou to velké andělské děti, které mají pramálo užitku..."

„Važ slova, Zachariáši! I když nejsou na naší úrovni, stále máme jednoho stvořitele! A pokud se otec tak rozhodl, měl k tomu důvody, které tobě nenáleží zpochybňovat!"

„Jistě."

„Je snad pro tebe překážkou?"

„Ne, pokud mi půjde z cesty..."

„Ona zná své místo a své zařazení."

„To doufám, protože s ní nehodlám ztrácet čas ani trpělivost!"

„Udělej, co uznáš za vhodné, Zachariáši, jen ve své snaze nezapomínej, odkud přišla."

****

Winchesterovské „hájení" bylo u konce. Trvalo necelé tři dny.

****

„Tohle je třetí noc, co procházíš s Auriel spánkovou terapií," ozval se Sam, když zahlédl Deana, jak se snaží nepozorovaně proklouznout ven.

„Takhle ty tomu říkáš? Já zase, že si chci užít čerstvýho vzduchu - tam dole nebyl nic moc. Spousta smogu a ...tak."

„Deane - vím, že se pokaždý vyplížíš pozdě v noci z domu, našel jsem i tvou deku s polštářem schovaný vzadu v garáži!"

„Ponocuješ a slídíš? To študovaný kluci nedělaj..."

„Tvoje maskování není zas až tak geniální jak si myslíš."

„Nebo někoho svrbí jazyk," Dean podezřívavě přimhouřil oči. „Od tý doby, co jsem musel prakticky vypreparovat tu zaklíněnou kazetu si všímám, jak spolu s Auriel vycházíte."

„Hlavně už ne o tý kazetě...!" Sam zaúpěl. Nechtěl tím kolečkem procházet znovu. Případ byl uzavřen, hudba zachráněna, Auriel poučena, Sam si oddechl a s Deanem nebyla několik hodin řeč.

„Jasně, chápu - mě z toho taky ještě pořád naskakuje husina."

Sam na něj chvíli zíral. „Ehmm, jo, přesně," nehodlal mu vysvětlovat, že ho irituje úplně něco jiného. Zase by zabředli do Deanova 'Co je to s váma lidi, že nemáte úctu ke klasice? ' monologu.

„Auriel je dobrý strážce - vypadáš mnohem odpočatěji. O tomhle s ní nemusím mluvit, to vidím. Jak je ti?"

Dostal od něj oba palce nahoru, provázené tím úsměvem.

A Sam si v tu chvíli uvědomil, že Deanovi možná stačí tři dny na to, aby okolo sebe vytvořil iluzi patřičné vyrovnanosti, ale uvnitř něho duše stále křičí v němé odezvě o pomoc.

****

Jeho Bejby odpočívala pár kroků od domu, tichá a černá jak sama noc.

„Ahoj krásko," přejel jí něžně po linii boku dlaní, prstem obkroužil kulaté zrcátko a jemně zavadil o stříbrnou kliku dveří. Usmál se. „A pak, že krása je pomíjivá - tohle prohlášení mě ve tvé přítomnosti nehorázně uráží."

Díky odrazu ve skle okénka na chvíli strnul, než si uvědomil přítomnost anděla. Hergot! - měl za to, že si už na jejich 'puf - jsem tady, puf - jsem pryč, ' zvyká. Přesto mu srdce pokaždé přeřadilo na vyšší rychlostní stupeň.

„Lidé jsou zvláštní - vyznávají se neživým věcem, avšak sami sebe v citech ignorují. Není to trochu zvrácené?"

Dean se prudce otočil po mužském hlase, který pro něj byl cizí. Stejně tak postava, která upírala svou pozornost k jeho autu.

Znervózňovalo ho to stejnou měrou.

„Vegetariánství a růžová barva, která je součástí pánského oblečení - tomu já říkám zvrácenost!" Posunul se podél vozu o několik kroků vzad a přitom myslel na ukryté zbraně ve falešném dně kufru. A díky široké škále arzenálu bylo úplně jedno, odkud tahle bytost pochází.

„Ou - ani já nejsem vyznavačem těchto moderností. Klasika buď požehnána," světle šedivé oči přejely po výstavním kousku před ním. „A - musím s tebou souhlasit - tohle je vážně až moc dokonalé."

Ani na tu půl vteřiny, co zmizel, Dean nezadoufal, že je po všem. Jakmile se znovuobjevil v těsné blízkosti jeho auta, byl více jak ve střehu.

Jeden neuvážený pohyb a z Deana se vydralo varovné zavrčení.

„Drž si ty svý neposedný pracky u těla nebo o ně příjdeš! A je mi fuk, co si zač!"

„Jsem znám jako Zachariáš."

„A já jako Lamač prstový!"

„Jsi trochu majetnický-"

„A ty lehkovážný až naivní, pokud si myslíš, že tě nechám ji osahávat!"

V tuhle chvíli byla Deanova pozornost upřena na tu nehoráznou snahu cizince kontaktovat jeho auto. K čertu s ním! - tolik drzosti může pramenit jen z blbosti!

„Mluvíš o té věci jako o sobě rovné."

To Deana utvrdilo. „Tohle je nevybíravá hrubost - mluvit o ní jako o věci! A ke všemu před náma oběma!"

Konečně dosáhl jejího zadku, jakkoliv to pro ostatní svět znělo a nahmatal bod, který měl vyřešit toto zdlouhavě se protahující téma. Ovšem-

„Nebe si tě žádá, Deane Winchestere!"

- nedostal šanci vůbec na nic.

****

„Snad tě vzpomínky na tohle místo, kde ses prakticky znovu zrodil, naplní vděčností," Zachariáš od něj ustoupil s důležitým výrazem, který pouze maskoval zvědavost na Deanovu reakci.

Ten jakoby se ocitl v jedné ze svých nočních můr. V těch živých snových obrazech, kterých byl na pár nocí ušetřen.

Polkl, aby tak zabránil nutkání zalapání po dechu.

„Mé narození a můj dík s tímhle kusem hlíny ani s tebou nemá nic společnýho! Originál je jen jeden - to ostatní smrdí plagiátorstvím!"

„Mrzí mě, že se na to díváš takhle-"

„Myslím, že nemrzí! Jen chceš navodit atmosféru - takže vyklop, co chceš, ať si každej můžeme jít po svým!"

Tenhle prostor ho zžíral a Zachariáš toho využíval.

Protože právě tady ho tenkrát Sam pohřbil, do dřevěné rakve, několik sáhů pod zem a odtud se Dean vydrápal, když byla jeho duše vrácena do těla a které, díky víře, že dokáže najít způsob jak dostat bratra zpátky, Sam odmítl spálit.

Měl svůj hrob u nohou a Zachariáše za zády - tohle byla podělaně jednostranná strategická hra!

„Konečně jsem si vysloužil tvou plnou pozornost, která tomuhle momentu náleží. Nechci, abys bral celou situaci na lehkou váhu nebo ji jinak znevažoval. Mohlo by se stát, že bych k celé záležitosti zaujal jiný a zcela nový postoj," anděl ho pomalu obešel, provázen Deanovým pohledem.

„Začínám se nudit-"

„Tvůj pobyt tam dole tě neudělal nijak pokornějším!"

„Nechci si kazit image."

„Víš, proč byl Archanděl Lucifer svržen Bohem z nebe?"

Dean pokrčil rameny. „Šťoural se v nose? Byl gay? Koukal ostatním andělům pod prostěradlo?"

„Žárlil na největší Božský výtvor - lidské bytosti tak mocně, že jim začal plánovaně ubližovat. Za to měl v pokoře před nimi pokleknout, což ke své smůle odmítl. Proto následoval trest a jeden ze čtyř nejmocnějších andělů byl uvrhnut pod zem. To se stane, když se vzepřeš Boží vůli - neseš následky," Zachariáš na něj významně pohlédl. „Jenže Lucifer na lidi nezapomněl - jejich existence ho hlodá pořád stejně, ne-li více. A nenávist k Otci za to, co mu provedl, stejně tak. Z Pekla si našel cesty jak Nebi, tak Zemi škodit. Zavléká bytosti do svého inferna, kde se je snaží překroutit a zlomit a následně je tak získat do svých služeb. Hned na to je vypouští zpět na světlo a oni plní jeho příkazy! Tahá za nitky a splétá intenzivně síť své pomsty. Proto Bůh seslal anděly, aby mu v jeho plánech bránili. Tyhle bitvy nás však stojí životy! A další bratři jsou nezvěstní."

Zachariáš vypadal rozzlobeně, když hovořil o ztrátách.

„A co naše životy? Kolik lidí muselo zemřít jen kvůli vašim sporům? Proč si tyhle svý rodinný záležitosti nevyřizujete někde - jinde? V jiným vesmíru, v jiné galaxii - co já vím??" Dean tohle poslouchal s určitým podezřením.

„Proč to pořád nechceš pochopit? Jde přeci o vás - o vaše dobro, o vaše bezpečí! Potřebujete být chráněni a to se dělá těžko jinde, než zde. Stojíme a bojujeme po vašem boku už tisíciletí."

„Tak tohle mi přesně zní jako záminka k rozpoutání války - učíte se z dějin nebo se dějiny poučily vámi?!"

„Vy lidé jste tak krátkozrací!" Anděl najednou zněl nervózně. „Nic se neděje bezúčelně - tvé zavlečení do Pekla mělo za následek rozlomení první pečetě - a stalo se tak signálem, že jeho síly se daly do pohybu. Od té doby hledáme a strážíme pečetě, které drží brány pekelné uzavřené - některé bitvy jsme prohráli, některé vyhráli. Dle mého mínění jsou však lámány ještě dřív, než stačíme narazit na jejich skutečnost. A pokud dojde k tomu, že i ta poslední bude odstraněna, Lucifer se osvobodí a jeho pole působnosti bude právě na zemi. Zotročí si všechno živé, nastolí vládu tmy a teroru. A tohle Bůh nikdy nedopustí!"

„Není mi jasný, na co tedy čekáte - svět se vám hroutí pod rukama, mrtví vylézají z hrobu, andělé padají z nebes. Jestli tohle není začátek apokalypsy tak já jsem Lady Gaga - koule na to mám!"

Zachariáš se nechápavě odmlčel.

„Fajn - proč toho ohnivého zmetka nevykouříte a Velkej taťka mu nenaplácá na zadek?"

„Protože v Pekle je Luciferova moc nezlomná."

„Takže naděje lidstva spočívá v tom, že doufáte, že ty vrata ubráníte? Tak v tom případě jsem rád, že vím, do čeho jdu..." Dean si nad touhle vyhlídkou, ze které se nedávno vrátil, odfrkl.

„Bojujeme ze všech sil, ale připravujeme se i na možnost, že se Luciferovi podaří nás přemoci. Protože poté je jen jediná šance jak ho porazit a svrhnout zpátky."

„Děláš to příliš napínavý, Zachu! Zrychli!"

„Tvá netrpělivost je známkou nejednoty."

Dean mu na to chtěl něco peprného odpovědět, ale byl mávnutím přerušen.

„Síle Archanděla se vyrovná zase jen Archanděl. To Michael se postaví svému bratru tváří v tvář v rozhodující bitvě. Jedině on má tu moc to s ním skončit."

„Zní to jako vysoká hra patriotů. Rafael s Gabrielem musí být nakrknutí - jejich podíl slávy při svrhnutí zlobivého bráchy bude - uhmm - nula!" Deana ty počty div nepobavily.

„A tvůj bratr by si neměl nechávat namlouvat od zla, že před ním může mít tajnosti." Tohle mu bylo vráceno ve vyzývavém posměchu.

Deana zmínka o Samovi, v jakékoli z těchto souvislostí, dostala do varu. Už předtím si však musel přiznat jisté podezření, že Sam se zapletl s něčím, o čem mlčí kvůli nehezkému původu.

„On není váš problém!" Snažil se potlačit vzrůstající obavy.

„Ale mohl by být - pokud se toho nevzdá!"

„Jsem trochu zmaten - kvůli komu jsme tu?"

„Kvůli tobě, Deane! A z důvodů, pro které si byl vytažen z Pekla!"

„Ou," zakýval v hraném pochopení hlavou, vděčný za to, že odvedl pozornost od Sama. „Tak..." pokynul důležitě rukou „...pokračuj."

Zachariáš s pohledem upřeným k černému nebi, se odmlčel.

Když už mu Dean chtěl říct, ať přestane být tak dramatický, promluvil.

„Archandělé, kvůli své obrovské síle a energii, která je provází, mohou sestoupit na zem pouze do předurčených tělesných schránek. Jedině ty jsou natolik silné, aby je mohl tak mocný anděl obývat a nezahubil původního vlastníka."

Konečně se na něj Zachariáš podíval. „To ty jsi pravou tělesnou schránkou Michaela a on se s tvým souhlasem postaví Luciferovi v bratrském boji."

Dean si skousl vrchní ret a povytáhl obočí. Takže pro tohle byl pro nebe tak vzácným artiklem.

Potřebují jeho tělo. Ostatní je nezajímá. Jeho duše a ani on sám v tom nehrají žádnou roli.

Kdyby ten kus masa mohl fungovat bez něho, nechali by ho v Pekle shnít!

Zamračil se nad svým prozřením. Andělé jsou jen sobečtí nohsledové, kterým ve své slabé chvilce naivity na chvíli uvěřil, že jeho záchrana byla míněna - vážně.

Jenže oni tím sledovali jen své vlastní cíle.

Cítil se ponížen - svou počínající vírou v Castiela i Auriel, protože oni jsou přeci ti dobří, kteří ho dávají kousek po kousku znovu dohromady a zachraňují v něm to, čeho on se vzdal, ale bez čeho by jeho podstata nemohla existovat.

Byl jimi obelháván a s tím se nehodlal smířit! Je načase vzít svůj osud do vlastních rukou!

Jeho obličej dostal nahněvaný výraz.

Nejen v Pekle bude Winchester nejobávanějším slovem!