✨ Když jsou dva na koni, jeden sedí vzadu. ✨

Theodore spěchal chodbami s knihami v náruči. Blaise poslední dny od knihy sotva zvedl nos, a vlastně si z Thea udělal svého sluhu, který mu nosil svazky, jaké postrádal. Nott nyní vzdal veškeré pokusy o to, snažit se Draca a Blaise usmířit. Zatím se jeden druhému vyhýbali, ale Theo věřil, že to nepotrvá dlouho, a mezi těmi dvěma tvrdohlavými paličáky to bude brzy zase stejné jako dřív.

Mladý zmijozel zaslechl známý chechot bradavického strašidla a ohlédl se do strany, odkud smích přicházel. Protivu zde ale nezahlédl, a tak doufal, že jej odněkud nepřekvapí například letící kalamář nebo něco podobného, co by ho příliš nepotěšilo. Od Protivy jste mohli čekat naprosto cokoliv a Theo se mu, pokud to šlo, snažil vyhýbat.

Jak se rozhlížel kolem, nedával pozor na cestu. V dalším okamžiku mu k uším dolehlo překvapené dívčí vyjeknutí a vzápětí do něj děvče vrazilo. Theo zapomněl, že se nachází ve třetím patře, kde bylo to Lockhartovo slavné kluziště. Ucítil, jak mu sklouzla noha, a už spadl na zem. Knihy mu vypadly z rukou a místo toho zachytil děvče, které předtím také uklouzlo a omylem do něj vrazilo.

Překvapeně zamrkal, když zjistil, že se dívá do povědomé tváře. Zrzavé vlasy jí lemovaly bledou tvář a oříškové oči se rozšířily překvapením, jakmile si uvědomila, do koho to narazila. Tváře zrudly ponížením a ona se honem snažila vyprostit z jeho náruče.

,,Eufemie?" vydechl Theodore opatrně, protože dosud s Harryho mrzimorskou sestrou ještě nemluvil a mnoho toho o ní nevěděl. Bál se, že si spletl její jméno, to byla jedna z jeho nejhorších nočních můr.

Dívka přikývla a on trochu povolil pevný stisk kolem jejího pasu. ,,Promiň, Theodore, nechtěla jsem - zapomněla jsem, že to tady je - podjela mi noha a já -" vykoktala ze sebe celá rudá a neohrabaně se snažila vyškrabat na nohy. Theodore se posadil a promnul si zátylek, když vtom Eufemia vykřikla, znovu uklouzla a opět se zhroutila do jeho náruče. ,,U Merlina, já se opravdu omlouvám -"

Ale Theodore se k jejímu překvapení upřímně rozesmál. ,,Nemusíš se omlouvat, já na to taky zapomněl a uklouzl. Ale opatrně, ať si ještě něco neuděláš. Nebolí tě něco?"

Jestli Eufemiu překvapila jeho náhlá starostlivost, nedala to najevo. Zavrtěla hlavou a věnovala mu opatrný pohled. ,,Ne, jsem v pořádku. Spíš jestli tobě něco není. Bouchl ses do hlavy?"

,,Lehce," přiznal neochotně Theo a Femie se okamžitě po kolenou přesunula k jeho zádům. Opatrně mu prohmatala místo, do něhož se udeřil, a něžně mu rozhrnula tmavé vlasy, aby se ujistila, zda náhodou nekrvácí. ,,To nic nebude, maximálně tam budu mít bouli a někde na těle nějakou pohmožděninu -"

,,Nic tam sice nevidím, ale zranění hlavy jsou dost nebezpečná. Dovedu tě radši za madame Pomfreyovou," řekla rozhodně Eufemia a po její stydlivosti nebylo ani památky.

Theo se uchechtl. ,,No, to se nejdřív budeme muset zvednout a ve zdraví se dostat pryč z tohohle kluziště smrti. Sakra, příště si s sebou budu nosit polštář, kdybych náhodou zase padal. Anebo bude bezpečnější tudy vůbec nechodit."

Eufemia se usmála. ,,To máš pravdu. Tak pojď, musíme se nějak postavit na nohy, už mě studí kolena." Pomalu si stoupala na nohy, jako kdyby byla batole, co se učí chodit a dělá první krůčky. Když jí noha znovu nepodjela, pomalu podala ruku Theovi. Ten si nejdřív klekl, vzal Femii za ruce a s její pomocí vstal. Oba se na sebe usmáli, vzájemně se o sebe opírali a snažili se udržet rovnováhu.

,,Teď už se odsud jen dostat pryč," zamumlala Eufemia a začala dělat opatrné kroky vpřed. ,,Lockhart sem měl dát alespoň náhradní brusle, teď by se hodily," postěžovala si a vzápětí zavrávorala, načež ji Theo rychle zachytil, než by přepadla dozadu. Otočila k němu hlavu a zjistila, že i on na ni upírá pohled. ,,To už je potřetí, co jsi mě zachránil. A místo toho, abych se ti odvděčila, ti rozbiju hlavu -"

Usmál se. ,,Nic mi přece není. Tak pojď, už jen kousek. A mimochodem, ty náhradní brusle by mi i tak byly k ničemu. Já bruslit neumím."

Femia vykulila oči. ,,Cože? Ty neumíš bruslit? Víš ale, že to musíme napravit? Mám nápad, až madame Pomfreyová řekne, že jsi v pořádku a nemáš žádné zranění, domluvíme se spolu na nějaký den a já tě bruslit naučím, co ty na to?"

Jindy by Theodore takovouhle nabídku odmítl. Nikdy nebyl příliš sportovní typ, a bruslení se dost bál, dnešní ukázka mu k tomu bohatě stačila. Jenže co mohl dělat? Jak by té laskavé duši a prosebným oříškovým očím, jež se na něj upíraly, dokázal říct ne?

,,Jestli jsi připravená na to, že jsem totální nemehlo..." odpověděl jí a věnoval jí malý úsměv. Udělali poslední krok a konečně zase cítili pevnou půdu pod nohama. Pustili se a trochu rozpačitě od sebe ustoupili. Theo sebral své knihy a Eufemia si upravila uniformu.

,,Neboj se, to zvládneš, není to nic těžkého," ujišťovala ho přesvědčivě a pak se společně vydali na ošetřovnu, na čemž samozřejmě trvala. Bude mít aspoň klid, že je opravdu v pořádku a nijak si neublížil. ,,Asi nebudeš mít brusle, viď? To nevadí, já se zeptám Harryho nebo Rona, jestli by ti nepůjčili, myslím, že budeš mít stejnou velikost jako oni."

,,Tebe to bruslení asi hodně baví, viď?" opáčil Theo, který jí pečlivě naslouchal a poočku ji sledoval, když mluvila. Mírně gestikulovala rukama, koutky rtů se jí stáčely do úsměvu a v očích jí svítily jiskřičky.

,,Ani nevíš jak! Je to můj nejoblíbenější koníček a vždycky se těším, až bude zima a bude se dát bruslit na Černém jezeře. No a letos díky Lockhartovi můžeme bruslit i uvnitř hradu, byť si teda nejsem jistá, jestli je to výhra," zasmála se a Theodore se ptal sám sebe, jak je možné, že si jí nevšiml už dřív. Jak vlastně mohli přehlédnout, že má Potter sestru? Tomu nerozuměl.

,,No, tak díky za rozhovor i za doprovod, dál už to zvládnu," řekl Theodore, když se zastavili před ošetřovnou a trochu váhavě na sebe pohlédli. Poškrábal se na zátylku a přemýšlel, jak se nejlépe rozloučit. Ale to nejspíš ještě nebylo třeba.

,,Ehm, já - jestli by ti to nevadilo, šla bych tam s tebou," vyhrkla a přešlápla z nohy na nohu. ,,Chci se ujistit, že ti opravdu nic není."

Theodore souhlasil. Jak by taky mohl nesouhlasit...

•••

Blaise seděl u krbu rozvalený v jednom z kožených křesel ve společenské místnosti Zmijozelu a dočítal Zkrocení zlé ženy, když se náhle před ním objevil Draco a vypadal trochu nejistě. Zabini byl tak zabraný do knihy, že si ho zprvu ani vůbec nevšiml.

,,Blaisi," ozval se Draco a netrpělivě si odkašlal. ,,Já chápu, že jsem to asi přehnal, a omlouvám se, ale teď mě, prosím tě, neignoruj. Už kvůli Theodorovi. Je na ošetřovně."

Tmavovlasý mladík zvedl oči od knihy a nevěřícně se na blonďáka podíval. ,,U Merlina, co se mu stalo?" zeptal se a okamžitě vyskočil na nohy, Willdovo dílo samozřejmě pod paží. ,,Musíme jít za ním."

Draco souhlasil, a tak se urychleně vydali směr ošetřovna. Vlastně by o tom ani nevěděl, kdyby ho nezastavila Gwendolyn Jonesová, nejlepší kamarádka Eufemie Potterové. Ta totiž u Theova zranění byla přítomna a požádala svou kamarádku, aby o tom informovala Blaise s Dracem.

,,Moc toho nevím, prý se nějak bouchl do hlavy, ale nemělo by to být nic vážného. Pomfreyová nám řekne víc," ujistil jeho i sebe, a pak už oba v napětí vstoupili na ošetřovnu.

,,No, ale zřejmě je v nejlepších rukou," neodpustil si žert Blaise, jak už to u něj bylo ve zvyku, když zjistil, že u Theodorova lůžka sedí Eufemia a starostlivě ho pozoruje. ,,To vypadá na příjemnou idylku. Nazdar, marode! Co se tu tak válíš? Ještěže tu je tvá zachránkyně a my jí můžeme složit své hluboké díky," zahlaholil bujarým hlasem a dokonce se před Femiou i uklonil. Svou hlasitostí vylákal Poppy Pomfreyovou z její kanceláře, a ta samozřejmě okamžitě vyběhla a hned mu dala kázání, že tohle je ošetřovna, kde má být ticho, a že jestli nebude, budou odsud muset odejít.

,,Vlastně mě spíš zachránil on, a právě proto, že to udělal, tu teď leží," odvětila s trochu smutným úsměvem Eufemia a Theo ji okamžitě zpražil nesouhlasným pohledem.

,,Ale co to povídáš, prosím tě... prostě jsme uklouzli na ledě a já se bouchl do hlavy. Nic mi není, jen si mě tu chce Pomfreyová nechat přes noc na pozorování, kdyby náhodou," sdělil svým přátelům a jen nad tím mávl rukou.

Blaise věnoval Dracovi poťouchlý úsměv. ,,Tak vy jste uklouzli na ledě... řekni mi víc," pobídl ho dychtivě, přitáhl si k jeho lůžku židli a musel se zachechtat, když viděl, jak se oba dva začervenali. ,,Za tím určitě bude nějaká kulišárna, co? Nenarazili jste spíš na začarované jmelí? Pak mohl následovat polibek, jenž by Theodorovi zamotal hlavu -"

,,Přestaň, tohle se nestalo," okřikl ho Theo, kterému jeho dobírání příjemné nebylo už kvůli Eufemii, ale i přesto se usmíval. ,,Za to můžeš beztak ty. Kdybys mě neposlal pro ty knihy, nevrazili bychom do sebe a neskončili rozpláclí na ledě."

,,No výborně!" zajásal Blaise a zazubil se. ,,Vypadá to, že jsem dal dohromady nový bradavický pár. Nezapomeňte mi poděkovat a udělat ze mě kmotra vašich dětí."

Eufemia Potterová na něj vykulila oči a Theodore se na ni okamžitě ohlédl, aby se jí pohledem omluvil. Draco se na svého nejlepšího přítele vyjeveně podíval. ,,Hele, nepřeháníš to trochu?"

,,Nemyslím si. Draco, jsou Vánoce, nikdo nechce bejt sám. Při troše štěstí to aspoň padesáti procentům párů vydrží aspoň do Valentýna," odvětil mu a mávl ledabyle rukou. Pak se otočil ke zmijozelsko-mrzimorské dvojici, již už v duchu oblékal do svatebního. Skoro by řekl, že už v dáli slyší odbíjet zvony... ,,Mimochodem, co to kluziště? Jak jste s ním spokojeni? Konečně mi může někdo dát nějakou odezvu, když se tady Draco rozešel se svým přítelem," odtušil a šlehl po blonďákovi pohledem. Ten protočil očima. ,,Jak dlouho jste spolu byli? Tři dny? To je rekord i na tebe, ne?"

,,Přestaň, nebo ti tu knížku seberu, přečtu si, jak zkrotit zlou ženu a využiju to v praxi."

Blaise se tajemně usmál. ,,To by mohl býti poněkud problém, jelikož já žena nejsem. Když jsou dva na koni, jeden musí sedět vzadu.* Jenže ty, Draco, jdeš pěšky, nebo spíš ležíš v oblaku prachu, zatímco já mizím v dáli."

Draco si v zoufalství vložil tvář do dlaní. ,,Ty knihy na tebe nemají dobrý vliv. Já je chci spálit."

,,Naopak," nesouhlasil Blaise a pohledem zabloudil k Theovi a Eufemii, u nichž hledal pochopení. ,,Já si spíš myslím, že je ten pravý čas otevřít si vztahovou poradnu."

,,Ale to je skutečně výtečný nápad, pane Zabini!" vykřikl Lockhart euforicky, když energicky otevřel dveře od ošetřovny a tanečním krokem zamířil dovnitř. Blaise se ohlédl přes rameno a vytřeštil oči. Byť si Lockhart pro dnešní den nevzal tak příšerný oblek, spíš ho děsilo, jak často se ta příšera objevuje na místech, kde se vyskytuje i on. ,,To je přesně to, co v této škole chybí. A při Vánocích je to skvělá příležitost! Pokud by vám to nevadilo, s radostí bych byl vaší pravou rukou!"

,,Omlouvám se, ale já jsem pravák, a dvě pravé ruce nepotřebuju," vyhrkl rychle Blaise. ,,No jen si to představte, jak divný by to bylo, kdybych měl dvě pravý ruce. Bylo by to hodně, hodně divný."

,,Pane Notte! Doneslo se ke mně, že jste se prý zranil na mém kluzišti ve třetím patře!" Lockhart teatrálně spráskl rukama a s lítostí ve tváři si prohlížel ležícího pacienta, zatímco se Blaise snažil přijít, v jakém odstínu modré si Lockhart vymáchal svůj hábit. ,,Ani nevíte, jak mne to vyděsilo! Ještěže nejste vážně zraněný! Škoda, že jsem u toho nebyl."

,,Zachytil byste ho do náruče?" rýpnul si Blaise a Zlatoslav se na něj otočil tak rychle, až se mu zavlnily jeho zlaté lokny.

,,Ach, to vůbec ne, pane Zabini! Obávám se, že bych nebyl tak rychlý. Ale měl bych při ruce svou hůlku a znám spoustu zaklínadel, které by panu Nottovi pomohly a vyléčily by ho tak rychle, že by vůbec na ošetřovně nemusel být," vysvětloval mu se širokým úsměvem a pak sáhl do kapsy u hábitu, z níž vytáhl pohyblivou černobílou fotografii. Byl na ní samotný Zlatoslav Lockhart, jak bruslí na ledě a dělá ladnou piruetku. Přes celou fotku se skvěl jeho úhledný podpis, samá klička a kudrlinka. ,,Tady jsem si dovolil přinést vám malý dáreček. Jsem si jist, že vás to velmi potěšilo, pane Notte, a z druhé strany najdete přání k brzkému uzdravení. Nu, můžete si to tady hezky vystavit, aby vám to dělalo radost..." A už přiskočil k nočnímu stolku, kam fotografii naaranžoval, a pak ve váze vyčaroval pestrobarevné květiny. Blaise zíral na fotku a přemýšlel, jestli se mu chce spíš smát nebo brečet.

,,Co vy všechno neumíte, pane..."

Lockhart se culil jako měsíček na hnoji. ,,Ale, pane Zabini, vy mne přivedete do rozpaků. Ale ano, říká se o mně, že jsem velice všestranně nadaný, a ostatně já sám to mohu potvrdit. Jen bych se tím velmi nerad chlubil, a ani o tom příliš nemluvím..."

,,Jistě, lidská povaha má odjakživa sklon závidět," souhlasil s ním Blaise.

Zlatoslav na něj ukázal. ,,Pane Zabini! Vy se mi začínáte líbit! Připište si deset bodů pro Zmijozel. A nyní už musím jít, práce čeká," zatrylkoval, otočil se na patě, až se mu akvamarínově modrý plášť zavlnil, a už odcházel pryč.

,,Asi šel rozesílat fotografie svým retardovaným fanynkám," podotkl Blaise, znovu se podíval na krasobruslaře Zlatoslava, a vybuchl smíchy. ,,Jen se na něj podívejte. No ty vole."

Draco si založil ruce na hrudi a ušklíbl se na něj. ,,Vlezdoprdelko."

•••

*odkaz na Willdu. Nečekaně😂