Oblečení mu nesedělo. Všechno bylo moc těsné nebo naopak volné.

Ne, že by to Deana mohlo zastavit.

Mnohem víc ho hnětlo, že mu ta mrcha kromě oblečení nenechala vůbec nic. Peníze, veškeré doklady, telefon. Dokonce sebrala i přívěsek, bez kterého by se byl cítil ještě nejistěji, kdyby to v současné situaci šlo.

Jakmile si byl jistý, že se může bezpečně vzdálit od koupelny, naposledy se rozhlédl po pokoji. Když ani tentokrát neobjevil nic, co by mu mohlo pomoci, vyrazil ze dveří. Snažil se našlapovat tiše. Nenápadně odsud vypadnout a pak řešit, co dál. Jenže nohy mu v botách kloktaly.

Před recepcí, místo aby se kolem proplížil, sebou málem práskl na podlahu.

Nad pultem vykoukla holá hlava postaršího muže s brýlemi: „Pardon, vás si nepamatuju, že bych zapisoval, slečno."

Při tom oslovení sebou Dean trhl - drzost, výzva k bitce! Podařilo se mu ale nasadit úsměv. „Hned vypadnu," prohlásil. „Vůbec si mě nevšímejte."

Jenže mužík se už zvedal ze židle a rychleji, než by se od něj dalo čekat, se přesunul před pult. Zablokoval Deanovi cestu ke dveřím.

„Pomalu, slečinko," mumlal. Oči za skly brýlí měl podivně lesklé, nepřítomné. Nasál vzduch jako větřící ohař. „Co takhle trocha teplé kávy po ránu, možná něco víc, co říkáš, kočičko..."

Ou, slizký!

„Zařaď tam zpátečku, kámo," křikl Dean a couvl, než ho recepční stačil chytit za paži. Pokusil se kolem něj proklouznout k východu.

Mužík měl však ruce jako chapadla chobotnice. A Dean zase handicap v podobě změněného těžiště a příliš velkých bot. Než se nadál, recepční mu funěl do ucha a přitahoval si ho k sobě.

„Kurvadrát!" zaklel. Vší silou od sebe mužíka odstrčil. Načež se zapotácel a sám skončil na zadku. Košile se rozhalila a ukázala poklady, na které by se za jiných okolností díval moc rád.

„Muá," udělal recepční. Natáhl se po Deanovi, brýle nakřivo a slinu v koutku úst. Hotová zombie.

„Ah, do hajzlu," sykl Dean. Vyhrabal se na nohy a konečně odtud utekl.

Snad ještě nikdy nikdo nebyl tak šťastný, že je na nohou před svítáním. Deanovi to umožnilo vyhýbat se lidem. Kdyby mu nestačila čerstvá zkušenost s recepčním, pak po setkání se dvěma náhodnými chodci, z nichž jeden byl vetchý stařík, venčící pinče, a druhý strhaně působící kluk, si udělal určitou představu, jak na něj teď budou reagovat jedinci mužského pohlaví.

Nic příjemného.

Naštěstí mu nezabralo dlouho „vypůjčit" si auto. A dojet v ranním provozu k baru Cherry Pies pak bylo dílem dvaceti minut.

Zkontrolovat, že na parkovišti nestojí Impala, dvě vteřiny.

Zjistit, že bar je zamčený, tři minuty.

Nadávat a marně kopat do dveří, minuta a půl.

Přesunout se kradeným autem k motelu, další půl hodina.

A ani tady Impalu nenašel. Což znamenalo, že Sam je kdoví kde. Zpovzdálí zkontroloval recepci. Zaklel, když zjistit, že za pultem sedí chlap. Mohl zapomenout na to, že by si odtud zavolal. Teď jedině najít automat... a nějaké drobné.

Změřil si svůj odraz v nejbližší prosklené ploše. Vypadal jako topmodelka po náročném flámu. Natočil se bokem. Uznale přikývl. Tělo dobré, ale zevnějšek by potřeboval údržbu...

Sakra, o čem to tu přemýšlí? Mozek mu ta mrcha přece nevyměnila!

Nebo ano?

Dobře, dát se nejdřív trochu do pucu nemůže uškodit. Co se týče Sama, před tou potvorou by měl být v bezpečí. Evidentně tu jde o nějakou feministickou příšeru. Má pifku na chlapíky, kteří přebírají iniciativu, ne na nesmělé šprty.

Až se Sam vrátí, dají spolu dohromady, o jakou zatracenou mrchu se jedná a pak si to s ní vyřídí. Zatím...

Skoro zasněně se usmál, když si představil sprchu. Po problitém vstávání a následném oslintání od recepčního se cítil, jako by připlaval kanálem.

Sám pro sebe přikývl a vykročil za svým nejnovějším cílem. To, že byl pokoj zamčený, neznamenalo pro Deana Winchestera překážku, ať už se nacházel v jakékoli tělesné formě.

***

První místo, na němž výskyt červeného Bentleyho zaznamenal, nakonec zklamalo. Sam použil jedno ze svých policejních alias a recepční mu potvrdil, že se tu Dean s Anninou ubytovávali, ale že jejich pokoj je už prázdný. Nebyl schopen říct, jak dlouho se zdrželi a kdy odcházeli. Celkově ten mužík vypadal značně pocuchaně a šokovaně. Zdálo se, že má za sebou těžkou noc. S objektem Samova zájmu to však pravděpodobně nijak nesouviselo. Na přímý dotaz recepční jen zamumlal, že měl konflikt s nějakou mladou tulačkou.

Na další lokaci Sam našel Bentley, nikoli však Anninu. Auto bylo zaparkované na podzemním parkovišti a Samovi nedalo mnoho práce nenápadně se vloupat dovnitř. V palubní přihrádce našel to, čeho se obával: Deanův telefon bez sim-karty a baterky, peněženku a dokonce i přívěsek, bez nějž si bratra už ani neuměl představit.

„Ta mrcha," zamumlal. Skoro padal únavou, tenhle nález ho však povzbudil, aby se okamžitě pustil do další práce. A tu představovalo sehnat záznam z kamer na parkovišti a zjistit, kam brunetka šla.

U všech ostatních obětí se objevoval alespoň dvoudenní časový odstup mezi zmizením a sebevraždou. Ať se Deanovi stalo cokoli, Sam měl zatraceně velkou naději, že se mu tu vraždící příšeru podaří vystopovat včas.

Sevřel v pěsti bratrův přívěsek.

Ne. Ne naděje.

Tohle byla jistota.

***

Sprcha vážně bodla.

Proud horké vody spláchl aspoň na chvíli i vražednou zlost. Teprve když se konečně uvolnil, uvědomil si Dean, jak moc byl napjatý. Snad i prsty na nohou měl zaťaté.

Zavřel oči, namydlil si vlasy motelovým mýdlem. Vážně zvláštní pocit, starat se o takové háro. Že se na to ten Sam nevykašle.

Automaticky si začal roztírat pěnu po těle. Skoro okamžitě se zarazil. Všechno to bylo tak zatraceně divné. Křehké klíční kosti, štíhlé paže, zápěstí, že by si je při první pořádné ráně zlomil. A ňadra...

Něco, co by víc vystihovalo výraz matoucí, snad nezažil.

Jenže taky to bylo... vzrušující.

Zatvářil se provinile a odtáhl ruce od svých prsou. Sakra, feromony, kterými ho ta děvka naládovala, musí účinkovat i na něj samotného, jinak si to nedokázal vysvětlit.

Počkat, kdy budu mít další příležitost tohle vyzkoušet?

Skoro si dokázal představit ďáblíka pokušitele na svém rameni.

Odkašlal si. Zakroutil boky a s očima stále zavřenýma zvedl k ústům imaginární mikrofon: „Just like a white winged dove / sings a song / sounds like she's singing / ooh, ooh, ooh..."

Zmlkl, trochu poplašeně se rozhlédl, jako by čekal ve sprše davy náhodných posluchačů a pak se usmál. Rty bezhlesně vykroužily „wow".

Mohl si odškrtnout první položku. Tohle ušlo. Další...

Nastavil své nové tělo proudům vody, zvážněl. Tentokrát rukou z ňader neucukl a pravicí zajel ještě níž. Proužek krátkých chloupků na jinak hladce vyholeném klíně. Útlé prsty si rychle našly cestu.

Opřel se zády o stěnu, musel to vydýchat.

Současně však nedokázal přestat.

Když po čtvrt hodině z koupelny vyšel, třásly se mu nohy. A vrcholně příjemné pocity zvolna přebíjela hořká pachuť provinění. Sam někde lítá od čerta k ďáblu, aby celou tuhle patálii vyřešil, a on?

Praštil sebou na postel. Tentokrát se ani neusmál, ačkoli ho matrace vymrštila skoro dvacet čísel do vzduchu.

Sakra. Možná by na sebe mohl něco hodit, doběhnout k autu a zkusit nějak sehnat telefon. Jenže jakmile by se ukázal na veřejnosti, bylo by otázkou pár minut, než by měl v patách smečku běsnících nadrženců.

Možná vyhledat osamělou ženu... Nemohl vědět, jestli to neviditelné fluidum působí napříč pohlavími, ale popravdě by mu sexuální útok od ženy nevadil tolik, co od muže.

„Zombie," pronesl tiše a otřásl se.

Neustále sílící pocit vlastní nemohoucnosti a zbytečnosti ho nakonec dohnal, aby si vypůjčil jednu ze Samových košil - podle jeho názoru se v ní lépe schovala ňadra, natáhl si kalhoty a vydal se ven.

Bosky. V botách o tři čísla větších už před nikým utíkat nehodlal.

***

Ta ženská zmizela v poušti. Jinak se to vysvětlit nedalo. Její stopa končila u odpočívadla na dálnici. Nenechala po sobě dokonce ani šlépěje v písku.

Sam otočil Impalu zpátky k Vegas. Nezbývalo než vrátit se do Cherry Pies a čekat.

Annina se musela objevit. Možná i Dean.

Ach, Dean... Jak jí na to sakra mohl vůbec naletět? Nejstarší taktika na světě! Copak ztratil všechny své lovecké instinkty? Sam byl na bratra rozzlobený skoro víc, než na vražedkyni samotnou. Koneckonců, ona dělala jen to, co byla zvyklá dělat po celá tisíciletí. Pravděpodobně se živila mužskou sexuální energií, a když oběť vyčerpala, nějak ji přiměla k sebevraždě.

A Dean to měl vycítit. Kdyby si nebyl v tomhle ohledu tak strašně jistý sám sebou, přesvědčený, že mu holky zkrátka skáčou samy do postele, kdyby se nepovažoval za neodolatelný číčolap...

Trhnul sebou, z navztekaného uvažování ho vyrušil telefon.

Neznámé číslo. Zvedl ho, beze slova.

„Same!" udýchaný, vyděšený ženský hlas. „Hej, slyšíš mě?"

„Kdo volá?"

„To... ehm, to je jedno. Vrať se do motelu, brá-"

Volající přerušil výkřik, zdálo se, že se jí někdo snaží sebrat telefon. Nebo s ním někoho praštila do obličeje, podle chrupavčitého křupnutí. Těžko říct.

„Sammy!"

Zaječení. A ticho, spojení se přerušilo. Sam to číslo okamžitě vytočil zpátky a současně šlápl na plyn. Jak očekával, telefon nikdo nezvedal. A on jen doufal, že z Impaly dokáže vymáčknout totéž, co její majitel.

***

Musel postavit za dveře židli. A pak pro jistotu dodal oba noční stolky. Když zkontroloval situaci oknem, hlouček lidí, kteří se před minutou málem stali spolupachateli hromadného znásilnění, se zmateně rozcházel.

Majitelce mobilu, který si Dean půjčil, kapala z rozbitého rtu krev. Mladý businessman, před pár okamžiky rvoucí košili z hrudi zoufale se bránící dívky, té ženě podával kapesník.

Ostatní se raději navzájem vyhýbali pohledy a pravděpodobně se snažili sami sobě namluvit, že šlo o nějaký divný zkrat. Možná halucinace z vedra.

Dean si komfort popírání dopřát nemohl.

Díky minibaru však aspoň mohl trochu uklidnit pocuchané nervy.

Když už neměl, co by do sebe nalil, stulil se na postel, k hrudi si přitáhl cípy roztrhané košile. Uvědomoval si, že čeká, až ho bratr přijde zachránit. A málokdy sám sebou pohrdal tak silně, jako právě teď. Jenže co by jinak mohl vyventilovat záchvatem vzteku - vyrazit ven, do akce - to teď musel dusit v sobě. Příliš slabý a zranitelný. K ničemu.

Z očí mu vyhrkly slzy. Škytl. Svět se s ním zhoupl.

Bylo to pár pitomých lahviček z minibaru, sakra!

A ty máš teď aspoň o patnáct kilo míň a o hodně hůř zpracováváš alkohol, idiote!

Do hajzlu! Existuje vůbec něco, co by se mu nepodařilo totálně zvorat?

Ta otázka mu rezonovala v hlavě a odpověď nedokázal najít.

Propadal se do tmy.

***

„Deane!" zabouchal na dveře s pocitem deja vu. A správně, žádná odpověď. Navíc, přestože nebylo zamčeno, Sam nemohl otevřít.

Rozhlédl se. Nezdálo se, že by ho někdo sledoval. A i kdyby, Sam netušil, jestli by se právě teď dokázal krotit. Opřel se do dveří ramenem. Uvnitř to zarachotilo, jako by se tam kácel nábytek.

Což byl naprosto správný odhad. Vzápětí totiž Sam vpadl dovnitř a přerazil se o noční stolek.

„Do háje, Deane!" křikl, jak se sbíral ze země. Periferním viděním zahlédl na bratrově posteli schoulenou siluetu. „Co tu, krucinál, vyvádíš?"

Postava se zavrtěla, zasténala ze spánku. A Sam zůstal stát, strnulý, s ústy otevřenými pro další zaklení, které nepřišlo.

Ten, kdo se choulil do klubíčka na pomuchlané přikrývce, rozhodně nebyl jeho bratr. V jedné ze Samových košil, z nějakého důvodu rozervané na cáry, a v Deanových džínech vězela a mírně pochrupávala cizí dívka.

Ne, že by nevypadala roztomile. Oválný obličej, trochu ohrnutý nosík posetý pihami, střapaté hnědé vlasy, pevná ňadra a kulatý zadeček... I ve spánku, nejspíš alkoholickém, byla zatraceně přitažlivá.

Jenže v Samovi začínalo klíčit strašlivé podezření.

Otočil se a zlehka za sebou zavřel dveře. Pak se znovu zadíval na spící dívku. Nezmizela, pořád tu byla. Zavrtěl hlavou.

Tohle by přece ani Dean neudělal. Opít chuděru holku, nastražit ji do postele a pak ho sem nalákat. Ne, to nedávalo smysl. A on by se měl stydět, že ho taková pitomost vůbec napadla.

Jenže to bratrovo chování od chvíle, kdy přijeli do Vegas: všechny ty „nenápadné" narážky a postrkování...

Nahmátl v kapse Deanův přívěsek a znovu zavrtěl hlavou. Jindy by takový šílený scénář snad v úvahu přicházel, ovšem celá ta věc s Anninou do toho absolutně nezapadala.

Přešel k posteli, přidřepl a zadíval se spící dívce do obličeje. Byl si poměrně jist, že ji vidí poprvé, a přesto se mu zdálo, jako by ji znal odjakživa. Vyzařovala cosi zvláštního. Příslib míru, bezpečí.

Zamrkal.

Měl by ji vzbudit, zjistit, o co tu vlastně jde. A pak se zaměřit na důležité věci.

Ale ona byla důležitá. I když by za nic nedokázal vysvětlit, proč.

Jako ve snu se zvedl a opatrně přelezl k ní na postel. Zvolna se položil na saténovou přikrývku a nechal dívku, aby se mu ve spaní stulila do náručí. Zabořil obličej do jejích vlasů. A vůně mýdla, čistoty a klidu ho obklopila.

V posledním vzepjetí vůle se zkusil odtáhnout.

Už to nedokázal.

***

Všemi podivnými snovými kraji ho provázel nepříjemný pocit, že zapomněl na něco důležitého. Když se před ním v posledním z psychedelických výjevů objevil Sam s výrazem roztouženého zombíka, Deanovi to došlo.

Já jsem vážně kus blba!

Proměněný v chodící afrodisiakum. I starci nad hrobem a usedlé maminy se v jeho blízkosti mění v sexuální násilníky. Takže co udělá předtím, než se v klidu odchlastá do bezvědomí? Zavolá bratrovi a ani ho nevaruje.

V momentě byl dokonale probuzený. Přestože v hlavě mu hučelo jako v úle a zmocňovala se ho ta protivná holčičí nevolnost, cítil se střízlivější než kdy předtím.

S hrůzou si uvědomil, že se k němu někdo tiskne zezadu, objímá ho kolem pasu a funí mu za krk. Sice šlo o vcelku konejšivé objetí, nicméně Dean zareagoval, jako by se probudil ovinutý jedovatou škumpou.

Jednu chvíli panovalo v pokoji požehnané ticho, rušené jen tlumeným šelestěním klimatizace. Pološero, ostré nevadské slunce nemělo šanci proniknout skrz žaluzie a závěsy na oknech.

V dalším okamžiku prořízl vzduch ženský výkřik.

„Do hajzlu, Sammy, ne! Tohle ne!"

Jedna z postav na posteli se proměnila v rozkmitané klubko nohou a rukou. Ve snaze dostat se co nejrychleji co nejdál se zapletla nohama do saténové přikrývky a skutálela se do mezery mezi lůžky.

„Ne, ne, ne! Já jsem takovej zatracenej idiot!"

Podařilo se jí zvednout se na nohy, přelezla druhou postel a zůstala stát za ní, zády přitisknutá ke stěně.

Sam se posadil, zmateně potřásl hlavou a promnul si oči.

„Nestalo se to, že ne? Že ne? Aaa, do prdele!" Dívka se rozhlížela po pokoji, tváře jí rudě plály. Oběma rukama si osahávala pásek a zip na kalhotech. Zdálo se, že ji trochu uklidnilo, když obojí našla zapnuté.

„Klid," zamumlal Sam. „Omlouvám se, já... měl jsem tě vzbudit a odvézt domů nebo tak něco. Nevím, co mě to napadlo-"

„Dělo se něco?! Sakra, řekni, že ne!"

„Hej... uklidni se. Fakt nemám ve zvyku ojíždět neznámý holky, ožralý do mrtva. Jen jsem usnul."

„Takže vážně nic nebylo?" ujišťovala se a obličej, zkřivený hrůzou, se jí zvolna vyhlazoval.

„Vážně," kývl Sam.

„Neměl jsi... nějakou neodolatelnou potřebu mě, ehm, však víš."

„Promiň, jsi moc hezká a něco mě k tobě táhne, to jo, ale snad se umím ovládat," unaveně si promnul čelo. Zatřepal hlavou a vstal. Dívka vypadala, jako by se v tu chvíli hodlala vsáknout do zdi. Sam před sebe zvedl ruce:„Ježiš, na tohle fakt nemám... nejsem žádnej násilník, OK? Nic jsem ti neprovedl a nic ti provést nehodlám. Jen bych rád věděl, co tu vůbec děláš. Má s tím něco společnýho Dean?"

Zaváhala. Pak se jí na tváři objevil úsměv. Nezvykle polohořký a zas tak strašně povědomý: „No, Dean s tím má rozhodně něco společnýho."

„Sakra," sykl Sam. „Hele, omlouvám se za něj, jestli-"

„Nemyslím, že potřebuje, aby ses za něj omlouval, Sammy."

Ten hlas. Něžný, stoprocentně dívčí. Ve spojení se zatraceně známou intonací. Úsměv člověka, který nese na ramenou obrovskou tíhu, ale radši by umřel, než aby si stěžoval. Postoj - sice defenzivní, neznámá byla doslova zahnaná do kouta, přesto dávala znát, že je připravená rvát se. A až potom, možná, utíkat.

Rozhodl pohled dívčiných zelených očí. Tímhle způsobem se na Sama nikdy nikdo nedíval, možná kdysi dávno matka...

„Deane?" vydechl. Musel se posadit. Skoro slyšel cvaknutí, jak do sebe všechno zapadlo.

„Teď je to spíš Deana," dívka rozhodila rukama. „Aspoň dokud nenajdeme tu zatracenou mrchu a nepřinutíme ji, aby to napravila."

Sam se posadil ke stolku u okna, jeho bratr zůstal v opačném rohu pokoje.

„Jen pro jistotu, Sammy, čistě pro jistotu," zapípal holčičím hláskem. „Sakra. Je mi jasný, že to na tebe asi nepůsobí, ale..."

„Nerad ti to připomínám, ale za chvíli spolu pojedeme v jednom autě."

„Jedno po druhým, brácho," broukl Dean. Zaměřil fascinovaný pohled na své prsty u nohou a nehty s tmavorůžovým lakem. „Takže, s jakou pekelnou čubkou máme co dělat?"

„Celou dobu jsi to tu měl napsaný," Sam si povzdechl a zdvihl jeden z papírů na stole. „Ale dobře, chápu, že jsi měl jiný starosti. Takže, jako obvykle, nebyla moc nápaditá, co se týče vymýšlení falešnýho jména, je to obyčejnej anagram."

„Inanna?" vyhrkl Dean téměř okamžitě. Mladší bratr uznale přikývl, ale pak se zamračil: „Je hodně stará. Sumer, minimálně šest tisíc let zpátky."

Dean se otřásl, v jeho dívčí tvářičce se objevil výraz odporu.

„A nenašel jsem žádný osvědčený způsob, jak ji zlikvidovat. Jen... řekněme, nějaké návrhy."

„Je mi jedno, kolik způsobů budeme muset vyzkoušet," zabručel Dean. „Myslím, že si je všechny sakra užiju."

„Drsná slova na tak něžný stvoření."

„Á, sklapni! Uvědomuješ si, co se mohlo stát? Tohle je zatraceně osobní, Sammy."

„Jasný," Sam zaklapl desky, které měl v ruce a pohlédl na bratra. „Možná by sis měl obléct něco míň svůdnýho. Jestli tu teda nechceš zůstat, až vyrazím k Cherry Pies."

„Hmmm. Ona je v baru?"

„Nevím. Ale je to jediný místo, kde víme jistě, že se objevuje."

„OK." Dean se zvedl, ale než udělal jediný krok, ještě se musel ujistit: „Hele, a vážně-"

„Ne. Vážně tě nechci přeříznout, Deane. Ani kdybys byl poslední ženská na světě."

„Díky, brácho. Fakt si toho cením."

Dean sebou trhl, když se otevřely dveře spolujezdce - ale byl to jen Sam, který se vrátil z průzkumu v baru. Venku se zvolna rozsvěcely poutače, výheň dne nahrazoval žár noci. Impala se skrývala v jednom z mála temných míst, v rohu parkoviště před Cherry Pies, hned vedle popelnic.

Hned jak mladší z bratrů dosedl, vyklonil se z otevřeného okýnka. Dean se od něj pokud možno co nejvíc odtahoval, navíc tu všechno páchlo zázvorem a hřebíčkem jako o Vánocích. Stejně však Sam přiznával, že se musí pekelně soustředit, aby odolal vábení. Prve v motelu byl navíc unavený, nevyspalý a nevěděl, co se děje, jak Deana uklidňoval, a ani tak nedošlo k ničemu, než k troše nevinného tulení. Stejně však při těch slovech a při té představě Dean sám musel odolávat silnému nutkání - proskočit střechou auta a vzít roha.

„Takže?" zeptal se teď.

„Dneska se vůbec neukázala," pokrčil Sam rameny. „A je tam jiný vyhazovač, což je docela štěstí, protože Sean je prej připravenej do mě mlátit tak dlouho, dokud mu nevydám svého zvrhlého bratra a potom mlátit do něj, dokud z něj nevymlátí, co provedl chudince Annine."

„Výborně. Skoro abych byl rád, že jsem teď v podstatě tvoje sestra."

„To napravíme. Hele, Cindy je zase za barem a už mě nepovažuje za strašlivýho otravu."

„Třikrát hurá, Sammy. To nám pomůže jak?"

„Řekla mi, že se tu Annina alespoň jednou denně vždycky ukáže. Takže nám stačí si počkat."

Dean kývl: „Fajn. Máme všechno připraveno?"

„Pasti i zbraně," potvrdil Sam. „A nezapomeň, že všechno to koření ji možná odpuzuje, ale rozhodně jí to nezabrání používat svoji sílu, takže se jí v žádným případě nedotýkej. Je fuk, jak moc jsi na ni nasranej. Takže... já půjdu chvíli hlídkovat ven."

„Rozumím, čerstvej vzduch," povzdechl si starší bratr. „Asi fakt chápu, proč se všichni ti chlápci oddělali. Jestli jim provedla tohle..."

„Neboj, brzo jí zatneme tipec a pak se vrátíš do normálu. Teda, aspoň předpokládám."

„Super," povzdechl si Dean. „Vážně dokážeš uklidnit."

Krvavě rudý Bentley zakroužil parkovištěm. Prozatím skoro prázdným, noc teprve přebírala vládu. V černé Impale v koutě u popelnic se drobná dívka skrčila pod palubní desku, když přes přední sklo přejela světla luxusního SUV.

Motor ztichl, otevřela se dvířka u řidiče. V tu chvíli se vedle Bentleyho vynořil vysoký stín a cosi podsunul na zem přesně na místo, kam vzápětí došláply dva červené střevíce na vysokých podpatcích.

Jejich majitelka strnula. Velice pomalu se podívala pod nohy, na rákosovou rohož s nastříkanou osmicípou hvězdou uprostřed.

„Oh, milé," sykla. „Vypadám snad jako nějaký démon?"

„Rozhodně se jako démon chováš, babčo," prohlásil Dean, který právě nakráčel před Bentley a nonšalantně se jednou rukou opřel o chladnoucí kapotu. „Spíš ještě hůř."

„Taky jsem bohyně, drahoušku, musím být ve všem lepší," zavrněla a obrátila se k Samovi, který stál hned vedle ní. „Myslíš, že když mi zabráníš v pohybu, vezmeš mi tím i moji sílu?" Natáhla ruku, jako by ho chtěla polaskat.

„Smůla," pokrčil Sam rameny a o krok poodstoupil. „Tohle na mě neplatí."

V krásné hnědovlásčině tváři se mihl zmatek. Pak se však znovu usmála. „Vypadá to, že sis vychutnával něco silnějšího, než brom v čaji, broučku. Nevadí. Víš, já mám víc než jednu tvář. A druhou tváří lásky je válka."

Její oči zlatavě zaplály, pozvedla pravici. Deanovo dívčí tělo se celé vypjalo, přes varování vypadal připravený po Inanně skočit, jakmile by vážně ohrozila jeho bratra. Ale bohyni jen zapraskalo pár nažloutlých výbojů mezi prsty a pak pohasl i její pohled. Zpět k lidským, temně hnědým duhovkám.

„No, víš," ušklíbl se Sam, „čekali jsme na tebe docela dlouho, takže jsme z nudy zakopali na příjezdové cestě trochu panenské menstruační krve a peří z holubic."

Inanna zasyčela kletbu, lidskými ústy pravděpodobně nevyslovitelnou.

„Nebudem to protahovat, babi," ozval se znovu Dean. Prohrábl si vlasy a trochu nervózně přešlápl. „Vrať mi zpátky moje tělo. Hned!"

„Je otázkou času, kdy se objeví nějací lidé dost blízko, aby je volání o pomoc přivolalo, že? A jakmile vyrazí zachránit krásku v nesnázích, potom, kdo ví, třeba se místo toho chytnou jiné vůně. Mělo bys radši utíkat, děvčátko! Běž!" Vycenila ve vzteklém úšklebku zuby a místo přívětivé mladé ženy, která na něj předchozího večera ani nemusela používat nekalé triky, aby ho svedla, připomínala zuřivou furii. „Zůstaneš, jak jsi! Navždy!"

„Jak chceš. Stejně jsem se těšil, že vyzkouším pár hodně bolestivých způsobů, jak tě oddělat, než se mi to podaří."

„Začni!" vykřikla. „Ale ani kdyby se vám podařilo zabít bohyni, ty zůstaneš tím, čím jsi! Jako ti ostatní! Brzy pochopíš, že jen smrt tě osvobodí!"

Bratři Winchesterové si vyměnili pohledy. A ten prsatější pohodil hlavou: „Myslím, že to risknu."

„Deane, nějak to z ní dostaneme, počkej."

„Ano," výraz v Inannině obličeji se opět změnil. Teď připomínala neprávem obviněnou kladnou hrdinku. „Tvůj bratr má pravdu! Navíc jsem nikoho nezabila. Ti muži si sami zvolili svou cestu. A i kdybych jim k tomu pomohla, jen jsem zbavila svět nebezpečných zvířat. Neprojevovali naprosto žádnou úctu k posvátnosti lásky a plodnosti!"

„Má pravdu, v podstatě nikoho nezabila, Deane," pronesl Sam tlumeným hlasem.

„Hej! Dostává se ti do hlavy, kámo, vzpamatuj se! Nemůžeš jí přece baštit všechny ty posvátná-vagína sračky!"

„Pokračuj, Deane Winchestere," vřískla bohyně. „Jen pokračuj! Ukaž svému bratříčkovi, co jsi doopravdy zač! Do sebe zahleděný, šovinistický parchant. Pohrdáš vším, co je čisté a krásné, nedokážeš milovat a sám víš, že ti nikdo lásku opětovat nemůže, protože za to nestojíš! Jsi tak ubohý a neustále pracuješ na tom, aby se stejně cítili i lidé kolem tebe... jen stahuješ všechny, kterým na tobě záleží, s sebou ke dnu. Já jsem nahlédla do tvého srdce a bylo prázdné, och, tak prázdné a temné!"

„Drž sakra hubu," přerušil ji Dean, ale bez jakékoli důraznosti. Zdál se zcela ochromený, křehké dívčí tělo opřené o nárazník Bentleye, rty se mu chvěly.

„Říkám ti pravdu, že? Proto to bolí! Protože jsi přesně takový, jaký byl každý z těch osmi mužů: bezcenný kus dobytka, ze všech sil předstírající, že je něco víc. Jenže stejně nakonec zklameš, jako jsi zklamal svého otce, a jako pořád zklamáváš svého bratra. Jak dlouho to potrvá, než i on kvůli tobě zemře? Nedokážeš se postarat ani sám o sebe, a to chceš chránit-„ v půli věty ztichla, vytřeštila oči. Zvolna klesla na kolena, z koutku úst jí vyhrkl pramínek zlatě světélkující tekutiny. Další krev zářila jako tekuté zlato na Samových rukou.

Pustil konec mohutného býčího rohu, který bohyni zabořil do podbřišku a ustoupil. Nad hlavou Inanny, jejíž pokožka rychle pukala a propouštěla ven zlatavé světlo, se zadíval na svého bratra.

„Dřív jsem to nedokázal," zašeptal, „promiň, Deane."

Bratr stále zůstával v dívčím těle. Věnoval Samovi malátný úsměv a ještě stačil zdvihnout palec. Pak, ve stejném okamžiku, kdy se tělo mrtvé bohyně rozletělo na miliardy zlatých jisker, se sesunul k zemi a zůstal nehybně ležet.

***

Záblesky, obrazy.

Býčí roh uprostřed rákosové rohože a opuštěné červené střevíce.

Sam ho vleče přes parkoviště.

Křik, otevřené dveře baru. Z křiklavě žlutého fordu mustang vyskakuje mohutný černoch.

Leží na zadním sedadle Impaly. Křeče. Strašlivá bolest v podbřišku ho rve na kusy.

Za zadním okýnkem se mihne baseballová pálka, těsně mine karoserii. S Deanem to smýkne, když Sam prudce zatočí.

Tma, rudá a černá. Světla zvenčí. Něčí šílený křik.

Ne, ne něčí křik. Deanův vlastní.

V poslední chvíli si uvědomí, že už neslyší holčičí pištění. Je to plnohodnotný, chlapský řev čistého utrpení.

Usměje se, než ho další křeč přiměje zabořit obličej do polstrování sedačky.

A pak už nic...

***

První odpočivadlo za Las Vegas. Zvolna se rozednívalo. Bledé paprsky ranního slunce dodávaly Deanově tváři mrtvolný vzhled. Nicméně hruď se mu pravidelně zvedala a klesala a už na ní nebylo nic, co by na běžnou mužskou hruď nepatřilo. Když se ho Samovi podařilo dostat ze zkrouceného klubíčka na zadních sedadlech a posadit dopředu, věděl, že má vyhráno. Třebaže se Dean stále odmítal probrat.

„No tak, brácho, už se vzbuď," Sam ho poplácal po tváři. Opatrně zakýval kelímkem s horkou kávou, aby její aroma řádně proniklo k Deanovu čichovému ústrojí.

Oční víčka sebou zacukala. Dean zachraptěl, odkašlal si. Pak strnul, s očima stále zavřenýma. Zvolna zvedl ruku a přejel si po hrudi. Úlevně vydechl. Zamžoural na Sama, koutky úst mu cukly v náznaku úsměvu. Vzápětí mu však přes tvář padla chmura a odvrátil se.

„Zatraceně divnej případ," zabručel.

„Pěkně jsi mě vyděsil," řekl Sam. „Jak se cítíš?"

„Jako..." zaváhal. „Jako idiot."

„Ale aspoň už je to ten idiot, ne?"

„Mluvím vážně. Myslím, že ta prastará mrcha měla pravdu. O mně."

„Deane," pronesl tiše Sam. Podal bratrovi kelímek s kávou a držel jej před ním, dokud se nenatáhl a nepřevzal jej. „Víš líp než já, že takhle ty monstra fungujou. Vytáhnou ti z hlavy všechny pochyby a strachy a obrátí je proti tobě. Minutu předtím, než tě začala rozebírat, řekla, že začíná válku. Když nemohla použít jiný zbraně, použila zlý slovo."

Dean poměrně dlouho mlčel. Zarudlýma očima civěl na kelímek s kávou, jako by se pokoušel vyčíst v něm odpovědi, které potřeboval najít.

„Hodil jsem všechno na tebe, Sammy," řekl pak. „A nechal jsem tě v tom plácat."

„Přestaň se užírat. Sám jsem to chtěl pro jednou vést."

„Jo, a dokázal jsi to skvěle. Zatímco jsem se stihnul vychrápat s hlavní podezřelou a málem dopustit, aby došlo..." zaťal zuby. „Prostě jsem to zvoral."

„Zvládli jsme to," řekl Sam.

Dean mlčky hypnotizoval hladinu kávy.

„Odřídím to k příštímu odpočívadlu," prohlásil mladší z bratrů. „Pak se vystřídáme. Může bejt?"

Přikývnutí.

Motor Impaly se rozbublal.

***

Úryvkovité rozhovory.

***

„Proč jsme vlastně sháněli... no, tamto?"

„Menstruační krev panny?"

„Ew," Dean se otřásl. „Myslím tu druhou divnou položku."

„Hmmm. Víš o tom býčím rohu. Tak aby to nebylo tak jednoduchý, musel být potřený semenem panice."

Ticho.

„Víš, jak jsem říkal, že jsou čarodějnice nechutný, Sammy?"

„Jo."

„Tak bych se jim asi měl omluvit."

„Určitě to ocení, Deane."

***

„Vždycky jsem se hrozně chtěl podívat do Vegas, víš."

„Jo, Deane, bylo mi divný, že jsi tak trochu postrádal nadšení, když jsme tam mířili."

„Ne pracovně, brácho. To není to samý." Takhle zklamaně se Samův starší bratr už dlouho netvářil. „Ale každopádně jsem z toho vyléčenej."

„Fajn."

„No, víš, napadlo mě... mohli bysme prostě dělat, že se tohle všechno nikdy nestalo?"

„Souhlasím."

„Protože co se stane ve Vegas..."

A kolem se horkem tetelila vyprahlá nevadská krajina.

/K napsání této povídky mě kromě dvou osob, jimž je věnována, inspirovala hlavně moje první návštěva na super-wiki. A zjištění, že existuje cosi jako wincest. Když jsem se přenesl přes nářky nad zkažeností mladé generace a podobné sračky, začalo mi vrtat hlavou, jak to téma pojmout, jak to napsat dobře. Tohle je výsledek toho pokusu. Myslím, že jsem se k tomu dostal nejblíž, jak kdy dokážu... :)/