Teď

Barstow Freeway, poblíž Newberry Springs, Nevada

„Víš, co se říká o Vegas!"

„Deane, prosím tě, pobral jsem to napoprvý, což bylo asi před hodinou. Od tý doby pořád opakuješ to samý, jen trochu jinýma slovama. Můžeme toho už nechat?"

„Co se stane ve Vegas..."

„Aaa!" zaúpěl Sam, opřel se do sedačky a pohlédl ke střeše auta. „Já to chápu! Nebudeme o tom nikdy s nikým mluvit, OK?!"

„...zůstane ve Vegas."

„Ještě chvíli a začnu mít vážnou potřebu podebatovat si s cvokařem."

Bratr se k němu otočil, ve tváři nefalšovaně zděšený výraz: „Hej, právě jsme si řekli, že o tom nebudeme nikdy s nikým mluvit!"

„Super, taky ti to došlo. Přestaneš mi teď vymlouvat díru do hlavy?"

„Chm," udělal Dean. Zavrtěl hlavou a obrátil svou pozornost k silnici. Cesta na Barstow připomínala rovnou čáru v rozžhaveném písku. Stačilo držet směr. Soustředit se na řízení právě teď nemohlo nijak pomoct.

Možná pár panáků. Nebo spíš lahví.

„Musíme sehnat nějakou normální práci," zabručel. „Myslím, normální pro nás. Najdem pár špatných týpků, vyřídíme je a jedeme dál."

„Jasně. Vždyť víš, že skoro pokaždý se to nějak zvrtne."

„Tohle nebylo zvrtnutí," Dean se otřásl. „Prostě se to nestalo. Tečka. Nemluvíme o tom."

Sam obrátil oči vzhůru.

Všechno se vracelo do starých kolejí.

***

O dva dny dřív.

Tatáž silnice, opačný směr.

„Pořád se mi nezdá, že by to měla bejt práce pro nás."

Vzhledem k tomu, že už strávili několik hodin na cestě, šlo z bratrovy strany o vcelku zbytečné plácání. Ale Sama stejně popuzovalo. „Hele, shrnu ti to ještě jednou a naposled," zabručel. „Osm sebevražd v jednom měsíci-"

„Je to sakra Vegas, kámo! Některý lidi neumí prohrávat."

„Osm sebevražd v jednom měsíci. Každá jiným způsobem, to uznávám, ale všem předcházelo totéž. A všechny oběti jsou muži."

„Já ti ještě jednou a naposled říkám, že ženský se nemusej zabíjet. Když jsou na suchu, stačí jim nalepit se na dalšího hejla. A že se takovej chudák lůzr na pár dní ztratí, než do sebe naleje dost odvahy, aby to skončil, no, Sammy, to mi nepřijde zrovna jako téma pro Zónu soumraku."

Mladší z bratří Winchesterů se zatvářil, jako by nejraději vystoupil za jízdy. Místo toho s kousavostí, které se dopouštěl jen v sebeobraně, pronesl: „Pro tvoji informaci, Deane - místní policie má stejně rozvinutou představivost jako ty, takže přesně tohle, motiv, zjišťovali jako první. A víš co? Překvápko. Ani jeden z těch chlápků, ani jeden z osmi, sakra, neprohrál v poslední době větší částku, než dvacet babek."

Dean mlčel.

„Takže? Ještě ti to přijde běžný? Nic pro nás?"

Ticho.

„Něco těch osm chlapíků zabilo. A nejenže si nezasloužej, aby to zůstalo uzavřený jako sebevraždy, nejenže je potřeba to zastavit, ale bylo by hezký, kdybys to přestal zlehčovat, protože ti připadá, že dělám z komára velblouda."

„Fajn," zabručel konečně Dean. „Ty víš, že když do něčeho jdu, dělám to naplno. Jen jsem si rád jistej, že to za to stojí."

„Moh by ses ujišťovat nějak jinak, než zpochybněním všeho, co řeknu?"

„Dostaneš tak ze sebe to nejlepší, Sammy. Vlastně ti pomáhám si ty věci srovnat."

„Jo, jasně, jseš úplnej Kwai Chang Caine," zamumlal Sam. „Co mi radši věřit, že umím dělat svoji práci? Pokaždý nasadíš ten svůj blahosklonnej výraz staršího a zkušenějšího... Už mě to vážně nebaví. Něčím jsme snad společně prošli, sakra, zažili jsme takovej kopec hnusnejch šíleností, že by se z toho stačilo zcvoknout menší město. Jasně, jsou věci, ve kterých si nevěřím já sám, ale..."

„Same?"

„Jednoduše, možná jsem předurčenej k něčemu děsivýmu, možná do budoucna se mi vážně nedá důvěřovat, nevím."

„Sammy."

„Ale prozatím bych byl rád, kdybys vzal na vědomí, že když už sakra dělám ten zatracenej průzkum, tak ho dělám dobře! Co je?"

„Omlouvám se tobě i těm osmi chudákům. Vážně. Můžeš se uklidnit?"

„Jsem úplně klidnej."

„Výborně. Protože mě z toho začíná bolet hlava."

„Ha!" vyprskl Sam. „A není to spíš tím, že už třetí den přežíváš na kafi, chlastu a tacos?"

„Sklapni, výživáři!" štěkl Dean a pevněji sevřel ruce na volantu.

„Jak chceš," řekl jeho bratr tiše. Otočil se k okýnku a jal se zaujatě sledovat plochou, pouštní krajinu.

***

Pokoj v motelu vyhlížel poněkud schizofrenně. Jednoduchý nábytek, ale nalakovaný jasnými barvami. A flitry. Na závěsech se blyštěly flitry. Spolu s ložním prádlem v bordó a tapetami plnými rádoby pop-artových srdcí, růží, pistolí a komiksových bublin to působilo jako nevěstinec pro zmatené teenagery.

„Super," okomentoval výzdobu Dean. Zatímco si vybaloval těch pár věcí, které byly potřeba vybalit, hvízdal si Ramble On. „Super," zopakoval nakonec a hodil sebou na pružící matraci. „Takže?"

Sam si rozkládal na stole studijní materiály. Když se na bratra otočil, stále ještě se tvářil mírně namíchnutě: „Co takže?"

„Nechávám ti velení," broukl Dean. „Věřím ti."

„Bože," vydechl Sam. „Já věděl, že se mi to vrátí. Tak dobře. Dám ti adresy těch osmi mrtvejch, čtyři z nich jsou místní. Zkontroluj, jestli neměli osobní problémy. Tohle dělala policie taky, ale znáš to."

„Jasný."

„Já ještě na něco mrknu v tátově deníku a pak zajdu do... moment, jo, Cherry Pies - ten bar je asi jedinej styčnej bod, co těch osm týpků mělo," dodal Sam a zadíval se na bratra s trochu zlomyslným očekáváním.

„OK, přijdu za tebou, až skončím to svoje," usmál se Dean. „Kdyby ses zatím rozhod zahájit nějakou... hmmm, relaxační činnost, tak na mě nečekej. Řek bych, že potřebuješ upustit páru a to zatraceně dost."

„Mhm. Díky za analýzu, Freude."

„Kdykoli," Dean se protáhl, zapružil na matraci. „Úplná trampolína."

Sam ani nezvedl oči od papírů: „Jako malej."

Jeho bratr vyskočil z postele, natáhl se přes Samovu hlavu na stůl pro list s adresami obětí a na poslední chvíli uhnul rukou, než by zajela do Samových vlasů a rozcuchala je. I ve své rozverné náladě nejspíš cítil, že některé hranice je lepší nepřekračovat. Jen poplácal Sama po rameni: „Udělej pro sebe něco: vyraz do toho baru co nejdřív. Vegas, brácho. Vegas!"

A s pohvizdováním si zmizel v horkem se tetelícím vzduchu venku.

***

Bar se vážně jmenoval Cherry Pies a taky podle toho vypadal. Červená a bílá, design ve stylu osmdesátkového glam rocku, drobná blondýnka za barem v přiléhavém, višňově červeném oblečku.

V brzkém odpoledni tu bylo skoro prázdno, program měl začít po setmění. Dívka za barem leštila sklenice a žvýkala přitom tak usilovně, až to zavánělo vymknutou čelistí. Na Sama se dívala nevraživě. Zkusil se na ni usmát a prolomit ledy, ale pouze z otráveného obličeje přepnula na smutně znuděný. Asi jako by našla toulavé štěně.

„Eště máme zavříno, technicky," oznámila místo pozdravu. „Ale klidně vám naleju. Prachy na hodiny nekoukaj."

Tuto zajímavou filozofii Sam ocenil dalším úsměvem: „Omlouvám se. Vlastně jsem nepřišel pít, jenom mám malou otázku."

„Ježiš," povzdechla si teatrálně. „No tak se ptejte."

Vyložil na barový pult osm fotek.

„Jo," řekla, aniž by obrázky víc než letmo přejela pohledem. „Ale policajti už tu kvůli tomu byli. Dvakrát! Střídáme se tu čtyry, někdy i výpomoc a oni otravovali všechny. Co čekali, že jim sakra řeknem?"

„Ehm... netuším. Co můžete říct mně?"

„A vy ste nějakej detektiv nebo jak?"

Na vteřinu zaváhal, původně chtěl jednat z pozice státního orgánu, ale podle dívčina přístupu... Nasadil svůj nejlepší Sam Spade výraz: „Jsem, řekněme, soukromé očko."

„Hmmm, super," vytáhla z úst žvýkačku a navyklým pohybem ji lípla zespodu na pult. „Hele, nemám čas se s váma ňák vybavovat, jestli si nedáte pití, aspoň."

Vegas, brácho, zazněla Samovi v hlavě bratrova slova.

„Tady Andrew Jackson si dá," prohlásil a posunul k dívce bankovku. Zvedla pečlivě vymodelované obočí až skoro k linii vlasů a poprvé se usmála: „Dobře, pane. S mrtvým prezidentem si ráda popovídám."

„Já si k tomu dám pivo," osmělil se Sam. „Jestli mi v technicky zavřeným baru nalijou."

„Hmmm. Coronu?"

„Mám na výběr?"

Znovu se usmála a ukázala bezchybné, bílé zuby. Asi žvýkačkový efekt.

„Takže, hmmm..."

„Cindy," představila se, zatímco vytahovala dvě láhve a připravovala k nim sklenice.

Samozřejmě, že to musí být Cindy, pomyslel si. „Fajn, Cindy," podařilo se mu pronést bez náznaku únavy, která se ho zmocňovala. „Můžeš mi tedy říct něco o těch mužích? Něco, co se policie nedozvěděla. Chodili sem pravidelně, že?"

„Jasně, detektive," trochu drze se zašklebila, posunula před něj pivo a s druhým se sama usadila na barovou stoličku naproti němu. „Hele, jediný, co žádná z nás poldům necpala, byl takovej malej detail."

Naklonila se přes barový pult, až Sam ucítil mentolovou vůni jejího dechu. Zatím bez pivní příměsi.

„Já vim, že o mrtvých jen dobře, ale všichni do jednoho to byli vážně děsný kreténi. Myslim ty chlapy."

„Ah?"

„Prostě takovej ten typ macho týpka. Koukne na vás - teda, na vás ne, žejo, to byste musel bejt metr šedesát kozatá blondýnka - ale koukne a hned je vám jasný, že vidí jen kozy na nožičkách," nervózně se rozhlédla. Z obličeje jí vyprchal světácký výraz a náhle vypadala o dobrých deset let mladší. „Sorry, že vám to říkám, to bych fakt neměla. Ale vy nejste normální štamgast, žejo."

„V pořádku," zamumlal Sam do řídké pivní pěny. „Díky."

„Za co?"

„Pomohla jste mi. Ani nevíte, jak," pohlédl na hodiny za barem. Ještě spousta času, než to v Cherry Pies začne žít a než se tu ukáže Dean. „Náhodou, neměl někdo z nich konflikt s některou z vašich kolegyň? Nebo i s návštěvnicemi... ehm, s tanečnicemi, prostě s kýmkoli."

„Na tohle se ptali i poldové," trochu svraštila čelo. „Ale vy kvůli tomu nebudete nikomu dělat problémy, žejo? Dyť se ti chudáci parchanti zabili sami, ne?"

„Vypadá to tak."

„Hmmm. Hele, konflikty jsou dost vznešený slovo pro to, co se tady děje každej večer. Jestli tu vydržíte, uvidíte sám. Kdyžtak řeknu Seanovi, to je náš vyhazovač, aby s váma vyměnil slovo, na mě dá. S poldama nemluví."

„Rozumím," Sam se znovu podíval na hodiny. „Cindy, vadilo by, kdybych se tu do večera někde upíchl? Nechci vás rušit, budu pracovat a počkám na svýho parťáka. Klidně vás seznámím ještě s nějakým mrtvým prezidentem, ať nejste škodná."

„Mmm," zavrněla, „bože, vy ste fakt sladkej, detektive."

„Beru to jako ano."

Kývla: „Vemte si támhle ten box v rohu. Máte odtud nejlepší přehled."

A pak že můj styl je k ničemu, pomyslel si Sam. Teď jen zjistit, co za druh militantně feministický obludy tu dohání šovinisty k sebevraždě, zastavit ho, a možná si Dean ještě stihne ve Vegas užít nějaký to volno.

***

Venku by bývala vládla tma, kdyby něco takového mělo v Las Vegas šanci. Když Dean otevřel dveře do Cherry Pies, v podstatě jen přešel z horkého a prašného světa neonů do horkého a mírně začazeného světa zářivek.

„Klasika," zabručel, když pohledem vyhledal Sama. Bratr jako by si kolem sebe vytvořil ostrůvek vlastní, samovské reality. Na stole před sebou hromadu papírů a knih, notebook, zuřivě cosi čmáral do poznámkového bloku a nejspíš by reagoval teprve ve chvíli, kdy by mu ňadra některé z přítomných krásek zakryla výhled na písmena.

Přitom se po něm jedna z holek za barem, roztomilá blondýnka, dívala s tak zatraceně přístupným výrazem ve tváři, že by si rovnou mohla vyrobit transparent s obřím nápisem „SAME -> SEX!"

Což by nejspíš taky byla jediná možnost, jak Sama zaujmout. Písmena.

Objednal dva panáky skotské, dosedl naproti bratrovi a zakýval mu sklenkou s jantarově zbarvenou tekutinou před očima.

K jeho překvapení do sebe Sam panáka okamžitě obrátil.

„Hej, pomalu, kovboji," broukl Dean. „Co se děje?"

„Nemůžu se hnout z místa," bratr k němu obrátil zarudlé oči, ve tváři výraz vrcholné nespokojenosti se sebou samým. „Deane, mluvil jsem snad s každým, kdo se s někým z těch zatracenejch chlapů třeba jen potkal na záchodech a kromě toho, že to asi fakt nebyli kámoši do nepohody, tak jsem nezjistil nic, co by mě posunulo. Může to bejt cokoli, od pomstychtivýho ducha až po démona."

„Aha."

„Problém je, že nevím, kde dál hledat. O žádné mrtvé - myslím, že ať je to cokoli, je to ona - na kterou by to sedělo, jsem se nedozvěděl. Nikdo mi neřekl ani o žádné živé, se kterou by aspoň někteří z té skupiny něco měli. Co jsi zjistil ty?"

„Velký tlustý nic," zabručel Dean. Vyprázdnil vlastní sklenku a posunky objednal ještě jednou totéž. Opřel se lokty o stůl a pokračoval: „Jedna pozůstalá mi málem vyškrábala oči. Což, mimochodem, chtěla nejspíš udělat tomu mrtvýmu. Další byl v rozvodovým řízení, ale podle řádně našňupnutý exmanželky z toho on zrovna depresí netrpěl. Dva žili dost... no, osaměle není to správný slovo, spíš ve velkým stylu. Se spoustou krátkodobejch partnerek. A projel jsem se za dalšíma, co žijou poblíž. Totéž v bledě modrým. Poslední dva jsem prověřil aspoň telefonicky. Hele, Same, nerad to říkám, ale byli to fakt pěkný parchanti."

„To neznamená, že si zasloužili umřít."

„Ne. A tý sebevražedný teorii už taky nevěřím. Takovejhle typ zmrdů nezabíjí sama sebe. Prostě otravujou okolí, dokud můžou."

Chvíli nad tím oba uvažovali. Sam si poklepával koncem propisky o rty, Dean převaloval skotskou ve skleničce. Kolem se zatím stačilo rozjet to, co v Cherry Pies nejspíš považovali za běžný večer. Dvě pódia s tanečnicemi obklopili diváci, u baru na vzniklou tlačenici skoro nestačily ani teď už čtyři obsluhující dívky a jeden štíhlý chlapík, věnující se míchání koktejlů. Vzduch ztěžkl alkoholovými výpary, kouřem a potem.

„Nějak to musí souviset s tímhle barem," křikl Sam, aby přehlušil okolní randál. „Kromě kreténství je to to jediný, co ty chlapy spojuje."

„Souhlas," kývl Dean. „Navrhuju počkat a sledovat bzukot."

Oči mu svítily a navzdory špatně se vyvíjejícímu případu vypadal, že se ocitl ve svém živlu.

„Koukám, že touhle prací vyloženě trpíš," zabručel Sam.

„Proč nespojit příjemný s užitečným. Měl bys to taky zkusit, bráško. Myslím, že na tu malou blondýnku za barem se ti podařilo udělat dojem."

„Sakra, Deane, nesnaž se mi pořád nacpat nějakou ženskou -"

„Hej!" starší bratr před sebe zvedl ruce v obranném gestu. „V pohodě. Tvoje věc. Já jdu na průzkum, kdyby ses chtěl přidat, víš, že jseš vítanej."

„Dík," zavrčel Sam. „Musím zkontrolovat, jestli tu přece jen nebyla násilná smrt, co by do toho všeho zapadala, a vůbec zkusit najít řešení."

„Nejzajímavější věci se vždycky dozvíš u baru," pokrčil Dean rameny a zvedl se, aby své tvrzení dokázal v praxi.

***

„Hej, našel jsem kočku, co znala všech těch osm chlapů," dýchl po zhruba hodině Samovi do ucha. Jen z těch výparů by se slabší povaha zvládla prodýchat ke slušné kocovině. „Osobně, Sammy. Prověřím to."

„Klíčky," zahučel Sam.

„Eh?"

„Dělej, co uznáš za vhodný, ale řídit tě nenechám."

„Hm," Dean si ho zkoumavě přeměřil. „OK," překvapil nakonec, „jednou jsem řekl, že ti nechávám velení, takže fajn. Postarej se o moje baby." Naklonil se ještě blíž: „Ale Sammy, nutně budu k tomu jednání potřebovat aspoň jednu trampolínovou matraci, takže..."

„Chápu, dám si bacha, abych nepřišel nevhod."

„Výborně," Dean mu věnoval spiklenecké mrknutí a naštěstí i klíčky od auta. Ještě přidal poplácání po zádech a pak ho Sam mohl sledovat, jak pomáhá obléknout lehký plášť dlouhonohé brunetce s velkýma nejen očima. Žena se něčemu smála, zdála se naprosto okouzlena Deanovou osobností. Nakolik spolu hodlali řešit nějaké cizí mrtvé muže, to bylo Samovi celkem jasné.

Povzdechl si. A když zachytil pohled blonďaté Cindy od baru, vydal se za ní. Ne že by hodlal poslechnout bratra a trochu se odreagovat, spíš ho napadlo pár dalších otázek.

„Počkejte, tamta hnědoočka s bordó pláštíkem?" ujišťovala se Cindy, když se k němu konečně dostala. Zatímco mluvila, nepřestávala točit pivo, na čele a ve výstřihu se jí perlil pot, který ani všechen pudr nedokázal zamaskovat. „To je Annina. Chodí sem pravidelně a je děsně hodná, fakt. Akorát malinko na chlapy, víte co."

„Ne, nevím," Sam chápal, že tahle unavená holka za barem není zrovna nadšená, když z ní doluje informace, a že to moc nespraví ani podstrčená bankovka. Jenže začínal mít pocit, že je tu něco špatně. „Slyšel jsem, že se blíž znala s těmi osmi, o kterých jsme mluvili."

„Jo, trochu si ujíždí na takovejch typech. Ale neumím si představit, že by někomu ublížila. Spíš mívám strach o ni. Sice to vždycky nějak skoulí, jenže víte co, jednou narazí na vážně špatnýho chlápka..."

„Rozumím," zamračil se. Následující otázku se mu nechtělo položit, ale šlo o zásadní věc. „Jestli odešla s některým z těch osmi, ehm, totiž, viděli jste ho tu pak ještě?"

Cindy pohodila hlavou a semkla hněvivě rty.

„Hej, já neříkám, že jim něco provedla, jenom že bych si s ní možná mohl-"

„Annina je nejhodnější člověk, jakýho jsem kdy poznala, detektive," zasyčela na něj, po náklonnosti, již mu projevovala dosud, nebylo ani památky. „Nezaslouží si, aby ji někdo otravoval kvůli takovýmu odpadu, jako byli ti chlapi."

„Vážně si podle tebe zasloužili umřít?" zeptal se Sam tak tiše, že to v ruchu kolem snad ani nemohla slyšet; jenže slyšela. Znovu se zatvářila vztekle, práskla na pult sklenicemi piva, až pěna vystříkla, a aniž by si všímala námitek štamgastů, namířila na Sama ukazovák s krátce zastřiženým rudým nehtem: „Zabili se sami, detektive! A možná byste měl jít radši domů. Myslim, že to tu na vás nemá vůbec dobrej vliv."

Spíš vycítil, než uviděl, že za jeho zády postává vyhazovač Sean. Když s ním odpoledne krátce promlouval, zdál se mu vcelku přátelský, to však už neplatilo. Mohutný černoch se za Samem tyčil jako socha z ebenu a propaloval ho pohledem.

„V pohodě," zamumlal Sam. „Jsem na odchodu."

Tak jako tak potřeboval co nejrychleji zkontrolovat Deana. A hlavně nejhodnější ženskou na světě, která jako poslední viděla naživu těch osm sebevrahů.

***

Rozmazané. Mlhavé. Neurčité.

Tohle nemohla způsobit skotská, rozhodně jí neměl tolik. Přesto mu zůstaly pouhé útržky vzpomínek.

SUV Bentley s krvavě rudým lakem, v němž se vezl na sedadle spolujezdce, zatímco za volantem se smála ta nejúžasnější ženská pod sluncem.

Vůně. Její vůně, omračující a současně domácká, jako čerstvě pečený koláč, jako slunce ve vlasech, koření, hlína, voda, jako dvě těla, rozehřátá milováním.

Anonymní pokoj anonymního motelu. Tam si vzpomněl na svou „trampolínovou" matraci a pokoušel se omámeně něco namítnout, ale ona mu nedovolila mluvit.

Chuť. Chutnala po třešních a krvi.

Dotek. Mírné brnění v konečcích prstů. Vnímal ji snad celým povrchem těla. Jak se mu prameny hladkých vlasů rozprostřely na hrudi - kdy se stačil svléknout, nepamatoval. Špička jejího jazyka, mapující nejcitlivější oblasti.

Šepot. Každá hláska, kterou pronesla, ho zaváděla mimo realitu, do oblasti čisté rozkoše. Intenzita té chvíle, protažené do nekonečna, téměř bolela.

Pamatoval... obě těla, spojená v jediné, okamžik vypětí. Až nesnesitelně slastné křeče. Teplo, vlny uklidňujícího tepla stoupaly z klína až do hlavy a nakonec mu zastřely vnímání.

„Užívej si to, maličká."

Pamatoval i těch několik slov. Jen nechápal, kdo a ke komu promlouvá.

„Užívej si svoje nové já."

Sametová tma pod víčky, hučení krve ve spáncích uspávalo.

„A buď opatrná. Vůně, do níž jsem tě zahalila, přiláká celou smečku."

Lehké kročeje, zvuk tlumený kobercem. Snažil se natáhnout ruku, vrátit chvíli, v níž dokázal zapomenout na všechnu svou temnotu a vinu a být šťastný.

Jenže byla pryč. A vzpomínky vyprchávaly s ní...

***

„Deane?" Přestože se v motelovém pokoji nesvítilo a nic odtud nebylo slyšet, Sam raději ještě jednou zabušil na dveře a zavolal. Pak teprve odemkl a vrazil dovnitř.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by se tu bratr ukázal od chvíle, kdy v brzkém odpoledni vyrážel na průzkum.

„Výborně," Sam se posadil na postel, a když pod ním matrace zapérovala, zatvářil se, jako by ji hodlal zabít. „Máš čas do rána, Casanovo," obrátil se k bratrově prázdnému lůžku. „A radši se koukej objevit. Musíme se té tvojí Annine mrknout na zoubek."

Promnul si kořen nosu. Začínala ho bolet hlava. A i když by skoro uvítal bolest, spojenou s vizí, pokud by to znamenalo, že se v tomhle případu někam posune, tady to vypadalo na prachobyčejnou migrénu.

Přesto otevřel notebook a nazdařbůh zadal do vyhledávače „annina".

Jakmile to slovo napsat, trhl sebou. Vyskočil, aniž by se zdržoval s prohlížením výsledků hledání, a horečnatě začal vyskládávat na stůl papíry z brašny. Na přední stranu poznámkového bloku napsal jediné slovo. Jméno.

„Bože, Deane, ať to není tenhle průser," zašeptal.

Prázdný pokoj nechal jeho slova bez odpovědi.

***

Probuzení bylo krušné. Postel se s ním točila a houpala jako loď na rozbouřeném moři, hlava mu třeštila. Chvíli poté, co rozlepil oči a pohlédl do stropu s oprýskanou omítkou, se musel vyhrabat z přikrývek a potácivě se rozběhnout tam, kde tušil koupelnu.

„Kurvafix," zavrčel s hlavou v záchodové míse. „Sakra, já nemám blicí kocoviny!"

Popravdě nemíval kocoviny už dost dlouhou dobu vůbec. Nějak to nestíhaly mezi jednotlivými špičkami.

Znovu ho zkroutila křeč. Když se napřímil a otřel si ústa, cítil se krapet líp. A teprve teď mu začínalo docházet, že má vážnější problém, než náhlé snížení odolnosti vůči alkoholu.

O hodně vážnější problém.

„Do hajzlu," vydechl, „co to má... kde je... proč mám..."

Samým ohromením ho přešla nevolnost. Vytáhl se do stoje, opřel se o umyvadlo a zazíral do zrcadla.

Jediné, co poznával, byly zelené oči a nenápadné pihy rozeseté na nose a tvářích. Jinak mu pohled opětovala vcelku roztomilá dívka s rozcuchanými hnědými vlasy spadajícími až k lopatkám, plnými rty a dolíčkem v bradě.

„Oh, do prdele!"

Pohled mu sklouzl níž, ze zrcadla na skutečnost. Fascinovaně zvedl ruce a položil dlaně na oblá ňadra s tmavými bradavkami. Váha i velikost přesně vyhovující. Na dívčí tváři se objevil připitomělý úsměv.

„Sakra!"

Sjel rukou níž, úsměv se mu z tváře vytratil, nahradil ho téměř čistý horror vacui. Strach z prázdnoty. Sebehezčí buchtička přece nemůže nahradit...

„Ne, sakra, tohle se mi doprdele rozhodně neděje!"

Smršť protichůdných emocí znovu podráždila jeho útroby. A tentokrát se mu podařilo pozvracet si vlasy.

Výborně. V roztomilém obličejíku se objevil výraz, který měl k jakékoli roztomilosti na míle daleko.

„Ty čubko zasraná," zachraptěl Dean a než se stačil ovládnout, jednou z těch malých pěstiček, kterými nyní disponoval, rozmlátil zrcadlo. „Co jsi mi to udělala!"

To, že jeho hlas zněl jako vřískání fanynek na koncertě Justina Biebera mu na klidu rozhodně nepřidalo.

***

„Kámo, ne. Končíme. Dovnitř už tě nepustím."

Jestli mohlo Sama v tomhle střetu něco uklidňovat, pak že se vyhazovači vyrovnal výškou. Sean byl však v úplně jiné váhové kategorii a většinu jeho hmotnosti tvořily svaly.

„V pohodě," pronesl smířlivě. Zvolna svítalo a světla poutačů bledla jako barvy na starých fotkách. „Třeba mi pomůžeš ty. Potřebuju najít tu holku, prej sem chodí pravidelně. Annina."

„Nevidím důvod, proč bych ti měl pomáhat," zabručel muž. „Vypadalo to, že Cindy jsi zvládl docela slušně vytočit, a teď tě mám jako poslat za Ann, abys... co vlastně?"

„Podívej se, odešla odtud s mým bratrem a já ho dost nutně potřebuju najít."

Sean k jeho překvapení zvrátil hlavu dozadu a srdečně se rozesmál. Pak poplácal Sama po rameni: „Sorry, chlape, ale vážně?"

„Dost vážně." V tu chvíli Sam porozuměl Deanovým vzteklým záchvatům. Musel přemáhat nutkání vytáhnout pistoli a prostě tohohle chlápka přinutit, aby vysypal, co ví. Jenže Sean byl přesvědčen, že chrání kamarádku, v celé té věci neměl žádnou vinu. Sam si povzdechl a v duchu poprosil bratra o odpuštění.

„Víš," pokračoval s dost těžko hranou pokorou, „jde mi o to, že brácha je tak trochu rapl, a když se napije... znáš to."

Seanův obličej ztuhl v kamennou masku.

„Snažím se ho hlídat," dorazil to Sam.

„Jestli se Ann něco stane," zavrčel vyhazovač, „tak z tvýho bratra osobně nadělám sekanou, je ti to jasný?" Rozhlédl se, jako by hledal nějakou nápovědu, jak postupovat dál. „Podívej se, vona je tak trochu stěhovavej pták, nikde nebydlí nastálo. Ale někdy sem ráno zajde. Já i holky jsme pak v klidu, že se jí nic nestalo, ona si dá snídani a kafe a zase si jde po svým. Takže tu počkej, stejně jako my všichni a jestli se Ann neobjeví..."

„Objevila se tu potom, co zmizelo těch osm chlapů?" neodpustil si Sam.

„Hej, chlape, s tímhle fakt musíš přestat!"

„Nemůžeme jí třeba zavolat?"

Sean se zatvářil trochu lítostivě: „Nemá mobil. Nechce ho mít. Co tvůj bratr?"

„Nejspíš si vypnul vyzvánění," pokrčil Sam rameny. Že se Deana pokoušel vysledovat i přes mobilní signál, už nedodal. Ani to, jak ho znepokojilo, že se bratrův telefon naprosto ztratil ze světa. Promnul si čelo. „Auto," vyhrkl po chvíli. „Má Annina nějaké auto, nebo odtud jeli taxíkem?"

V Seanově tváři se objevilo pochopení, jako když z mraků vyjde slunce. „Červenej Bentley Bentayga. Registračka začíná N11, pak nevím."

„Super," usmál se Sam.

„Chceš říct, že ji podle toho najdeš, detektive?"

„Máte tu připojení?"

„Že váháš."

„Potom máme docela vysokou šanci zjistit, kde Annina právě je."